Inspirace z nedávného FotoŠkodaFestu

Nedávno jsem slíbil sepsat pár postřehů z fotografického festivalu, který se tradičně koná v centru Prahy v prodejně Fotoškoda. Festival trvá celý týden od pondělního rána do nedělního večera a celých sedm dní je nabitých přednáškami a worshopy s velmi zajímavými, šikovnými a ve fotografické komunitě známými lidmi. Zatímco ještě v loni jsem mohl chodit jen na večerní program a výjimečně jsem si z práce odskočil na první ranní přednášku, letos jsem si mohl opravdu vybrat to, co mě nejvíc zajímalo. Asi ty moje dnešní poznámky nebudou moc utříděné, ale zkusím v bodech letmo představit, co jsem si z programu vybral a co mě nejvíc zaujalo.

1. Přednáška Michala Čížka, šéffotoreportéra karlovarského Mezinárodního filmového festivalu, Jak se fotí červený koberec, mne ubezpečila, že dělat festivalového reportéra bych neuměl a nechtěl. Povinných fotek typu "hlavní sponzor s velkou hvězdou", "vedlejší sponzor s menší hvězdou", "pan politik na golfu" a "delegace tvůrců 10x jinak" je prostě moc. Ale některé Martinovy fotky jsou úžasné, ty nejlepší ovšem, myslím, vznikají, až když jsou splněné jeho hlavní a dost otrocké povinnosti.

 

Zajímavé postřehy:

- "Je dobré fotit cokoli, protože nikdy nevíte, kdo se v budoucnu proslaví!" (tak mimochodem vznikla dnes slavná karlovarská fotka mladičkého Leonarda di Capria).

- "Když se dá klientovi na výběr, vybere si skoro vždycky tu nejhorší fotku."

2. Přednáška Michala Houdka Facebook - buďte správně vidět byla pro mě velmi zajímavá, protože facebook zatím využívám jen jako reklamu pro svůj blog (a nově i instagram) na svém osobním profilu. Chce-li ale fotograf využívat facebook pořádně, nevyhne se využití business profilu a investicím do cílené reklamy. Připouštím, že svět, o kterém se na přednášce mluvilo, byl pro mne doposud úplně skrytý, ale zkusím do něj aspoň nakouknout, abych se v něm dokázal orientovat a efektivně ho vyžít.

Zajímavé postřehy:

- je dobré cílit na menší počet lidí, vytvářet a podporovat debatu, vztah, konverzaci - vše se projevuje vylepšením vlastní pozice v používaných algoritmech

- nejlíp fungují cca 3-4 posty týdně (nejhorším časem pro ně je pátek a víkendy s pěkným počasím :-)), ideální je doplnit je vždy jen jedinou fotkou

- facebook penalizuje za odkazy mimo facebook, tak je dobré s nimi šetřit

- texty bez fotek na facebooku fungují jen velmi málo, přiložený obrázek je skoro utností

- narychlo sehnaní nebo dokonce nakoupení "fanoušci" se ošklivě vrátí v penalizacích za pasivitu

3. Přednáška Davida Rafaela Moulise Do minulosti Izraele skrze objektiv - šlo vlastně o přednášku o archeologických vykopávkách, nikoli primárně o fotkách.

4. Přednáška Pavla Scheuflera Základy kompozice - pro mne výborné provedení širokým tématem; kompozici - i když o ní mám mnohé nastudováno - sám vnímám spíš intuitivně, než abych s ní nějak cílevědomě pracoval.

Zajímavé postřehy:

- zásadní rozdíl mezi malbou a fotkou: malířství začíná bílou plochou, která se postupně zaplňuje, fotka postupuje přesně obráceně a vyřezává a opracovává výsek již hotové skutečnosti

- neexistuje špatné počasí, jen špatně připravený fotograf

- oko vnímá obraz postupně a ne naráz, způsob vnímání se liší mezi kulturami, souvisí to i se způsobem čtení textů

- důležitá je schopnost odstranit z obrazu nadbytečné prvky (resp. vůbec je do obrazu nezahrnout)

- je důležité určit, který motiv je hlavní a který vedlejší, ten vedlejší by neměl odpoutávat pozornost

5. Přednáška Petra von Reichenberga - Jen potlesk nikoho nikam neposunul. Bezesporu zajímavá osoba fotografa, ale tato přednáška mne - podobně jako potlesk z jejího názvu - nikam neposunula, byla to spíš beseda bez jasného cíle, což mi moc nevyhovuje.

Zajímavý postřeh: Amatér řeší tělo foťáku, lepší amatér řeší objektivy, profesionál řeší světlo.

6. Beseda o chystaném projektu Příběhy fotek s Vojtou Hurychem a Žanetou Valentovou. Uvidíme, jak se tento víceméně dobročinný projekt rozjede, ale pro mne bylo obrovsky zajímavou zkušeností představení Honzy Sakaře, o kterém jsem zatím jen slýchal a čítával - na webu vystupuje pod přezdívkou "fotograf na plech" a dělá neuvěřitelně krásné fotky starým mokrým kolodiovým procesem, což je postup, který bych si někdy moc rád vyzkoušel.

7. Praktický workshop Zrcadlovka Canon do posledního šroubku (Jan Berghauer, Oldřich Drnec) - není vůbec špatné projít si položku za položkou kompletní menu, které váš foťák nabízí a ze kterého běžně používáme jen semtam něco. Po workshopu jsem konečně začal rozlišovat různé režimy ostření (one shot vs. AI servo), i když čím dál víc automatické ostření při focení vypínám a ostřím ručně. No a taky jsem se naučil přenastavit si různé funkce na různá tlačítka - např. jsem si rozdělil stanovení expozice a zaostření do dvou kroků na dvě různá tlačítka (původně přednastaveno obojí na spoušti). Je to na začátku trochu nezvyk, ale po zvládnutí to má své výhody.

8. Přednáška Imaginární svět fotografie - Martin Stranka. Pro mě asi úplný vrchol festivalu. Znal jsem některé Martinovy věci, protože se jim v poslední době asi není možné úplně vyhnout. Jak nemám moc rád inscenované fotky ani skládání několika skutečností v postprocesu, musím říct, že v případě Martina Stranky prostě občas vycházejí neskutečně krásné poetické výsledky, které dokonce i v přísných očích ospravedlňují způsob vzniku. Myslím, že Martin už je - a o to více bude - jednou z mimořádných postav české fotografie.

Zajímavý postřeh: Je dobré si u náročnějšího focení dělat dokumentaci, jak fotka vzniká. Úžasné bylo např. video o celodenním focení s početným štábem a spoustou zapojené techniky a rekvizit, ze kterého pak na konci vzešla jediná krásná fotka.

9. Přednáška Digitální nomád (Jan Řeháček) - byť pro mne představený projekt nebyl úplně zajímavý, odnesl jsem si z přednášky přesvědčení, že bude užitečné začít kvůli kontaktu s lidmi dělajícími zajímavé fotky využívat i instagram, takže můj čerstvý profil najdete na adrese https://www.instagram.com/petr.vapenik/.

10. Přednáška Dana Přibáně a Vojty Duchoslava o poslední "indické" expedici legendárních trabantů - pro mne druhý vrchol festivalu, přednáška byla zaměřená speciálně na využívání fototechniky během dlouhých expedic.

Zajímavé postřehy:

- pákistánští policisté jsou neuvěřitelně zlatí :-)

- zásadní pro podobné výpravy je odolnost fototechniky proti vlhkosti a vodě

- "nejsme Drtikol, nám úpravy fotek nevadí!"

- "jediná věc, která je nudnější než sledovat zatmění měsíce je snad fotit zasychající barvu"

- největším problémem je pravidelné zálohování fotek a videa, protože se při jízdě snímá čelními kamerami neustále, aby se nepropásly žádné nečekané skutečnosti podle hesla "Když auto shoří, je to blbý, ale mnohem horší je, když to není natočený!"

- v dubnu by měl přijít do kin nový film o poslední výpravě

- zásadní novou hodnotou pro kvalitu snímání byl kvalitní a spolehlivý dron

V průběhu Fotofestu jsem paradoxně sám téměř nefotil. Jen jedné scéně jsem nedokázal odolat: Zrovna když nám Dan Přibáň ukazoval fotku, na které jsou kromě legendárních žlutých trabantů v Indii i členové výpravy jako nahatí spáči, technika ten vizuální nářez neunesla a začalo se k údivu všech přítomných samo zdvihat projekční plátno, jako kdyby ho naprogramoval sám Banksy ke své další nápadité legrácce, jakou bylo nedávno rozšrotování vlastního draženého obrazu. Na zdi se tak nečekaně zviditelnila programem Fotofestu upozaděná výstavka socialistických plakátů, které s indickou fotkou vytvořily zajímavou "dvojexpozici". Foceno jen velmi rychle mobilem, protože organizátoři prakticky okamžitě technické potíže odstranili, plátno se opět spustilo, kraťoučká dvojexpozice zmizela a bylo možné zase normálně promítat.

11. Přednáška Všední slavnosti Daniela Šperla - pro mne třetí vrchol festivalu. Zase něco úplně jiného, fotograf, který fotí prakticky výhradně černobíle a analogově moc zajímavé dokumentární fotky s ohromným emocionálním nábojem, často dojemné ale bývá v nich i specifický humor. Fotí českou vesnici i Prahu, má velkou japonskou kolekci, fotí v ústavech pro lidi s mentálním postižením. V průměru vyfotí jeden kinofilm s 36 obrázky denně, všechno poctivě skenuje a co je mimořádně zajímavé - vydává si svým vlastním nákladem knížky se svými fotkami.

K uvedeným přednáškám jsem si ještě procházel různé související výstavy fotek, s mnoha lidmi jsem se pustil do řeči, oslovil jsem i některé z přednášejících, kteří mě nejvíc zaujali. Docela překvapivé pro mě bylo, že když jsme na jedné z přednášek v nabité místnosti dostali otázku, kdo už někdy někomu prodal fyzickou papírovou fotku, přihlásili jsme se asi dva, a že je mezi fotografy z řad diváků i překvapivě málo lidí, kteří svoje fotky sami někdy vystavovali. Jako kdyby papírové fotky už nebyly v módě a prohlížely se převážně jen na displejích mobilů, což mi připadne jako svým způsobem neuctivé, degradující a nevyužívající jejich skutečný výtvarný potenciál.

Každopádně to pro mě byl nabitý týden plný zážitků, zajímavých setkání a nové motivace, co všechno vyzkoušet.