Když se země zatřese...

I když to cestovní kanceláře ve svých barevných katalozích moc nezdůrazňují, ostrov Lefkada leží v seismicky velmi aktivní oblasti. Slabší otřesy si tu můžete vyzkoušet poměrně často, ale ti, co touží po vzrušujícím adrenalinovém zážitku, budou naštěstí nejspíš zklamáni: Většinou si totiž podobných drobných záchvěvů ani nevšimnete.

I letos jsem jeden podobný otřes zaregistroval, ale ze všech lidí, se kterými jsem mluvil, jsem byl jediný. Při první ze svých dvou cest ranním autobusem do hlavního města, jsem po půl sedmé ráno - tedy v době, kdy slušní turisté povětšinou ještě tvrdě spí - vyšel na balkón, abych si vzal s sebou usušené plavky. Zrovna v ten okamžik začalo lehce drnčet kovové zábradlí. Je pravda, že poté, co jsem si v roce 2003 vyzkoušel na Lefkadě silné zemětřesení a pak dva týdny plné postupně slábnoucích dotřesů, takže jsem měl možnost poznat různé druhy a intenzitu otřesů a jejich rozličné projevy, jsem na třesení země možná trochu citlivější. Byl to ale tentokrát opravdu jen lehký záchvěv a musel jsem si večer po příjezdu z výletu potvrdit svůj dojem ve výpisu světových zemětřesení na internetu. Bylo tam, čas přesně odpovídal, ale lidé, se kterými jsem o tom mluvil, si o mně stejně nejspíš mysleli, že se jen snažím být zajímavý, přeháním nebo jen docela obyčejně kecám.

Opravdu silné zemětřesení se na ostrově odehraje asi tak každých patnáct až dvacet let, mění se pochopitelně jak časové rozestupy, tak i charakter otřesů. Za dobu, co na Lefkadu jezdím, vím o dvou opravdu silných zemětřeseních: Jak už jsem uvedl, v srpnu roku 2003 jsem měl během svého úplně prvního rána na Lefkadě ne úplně příjemnou příležitost zažít ranní silné otřesy na vlastní kůži (některé podrobnosti jsem kdysi popsal v článku Zemětřesení na Lefkadě), s listopadovým zemětřesením z roku 2015 jsme se o měsíc minuli. No a protože si dobře pamatuji, jak jsem byl "vyklepaný" ze situace, kdy dříve pevná země přestává poskytovat oporu, a viděl jsem, jak se zemětřesení projevilo na starých budovách (ty moderní jsou již stavěny tak, aby jim ani docela silné otřesy neublížily) i na krajině (došlo k masivním sesuvům půdy na západním pobřeží), zajímalo mne, jaké následky budou patrné ještě skoro rok po otřesech, které na rozdíl od toho "mého" zemětřesení měly k mé velké lítosti tentokrát i dvě oběti mezi lefkadskými usedlíky.

Protože jsem situaci po loňském zemětřesení sledoval a byl jsem v kontaktu i s některými svými známými na ostrově, věděl jsem, že otřesy napáchaly největší škody v jihozápadní části ostrova, konkrétně u vesničky Athani, a sesuvy půdy na západním pobřeží byly dokonce ještě mnohem rozsáhlejší než před 12 lety. Tyto sesuvy nejvíc postihly jednu z nejkrásnějších řeckých pláží Egremni, která byla zčásti zasypána, přičemž sesuvy ji rozdělily na několik menších pláží, a hlavně výrazně poničily přístupovou cestu. Na tuto pláž jsem se mohl podívat jen svrchu a z velké dálky a není to pořád úplně pěkný pohled. Turisti se mohou dostat na pláž pouze lodí a setkal jsem se i s názorem, že se do oprav přístupové cesty nikdo moc nežene, protože výlety loďkami na pláž místním dobře vynášejí.

Během své dovolené jsem našel řadu míst, na kterých jsou pozůstatky loňského silného zemětřesení vidět; některé vám ukážu na následujících fotografiích. Rovnou ale dodávám, že ostrov až na pár míst funguje úplně normálně, což snad je patrné i z mých dalších letošních článků. Je dobře vidět, jak různorodě se dá prodat mediální realita: Mohu se o těch rozbitých místech nezmínit a tvářit se, že vše na ostrově je jedna velká idyla, nebo se taky mohu s kamerou postavit k těm několika opravdu rozbitým budovám a cestám a předstírat, že ostrov je prakticky zdevastovaný. Tak ostatně zpočátku "prodávala" následky zemětřesení některá média a i na mne se skrze můj blog obraceli někteří vyděšení lidé s obavami, zda vůbec bude dovolená na Lefkadě možná. Uklidňoval jsem je na základě vlastních zkušeností s ostrovní realitou po otřesech, jak jsem mohl, zajišťoval jsem jim i přímá svědectví z ostrova, aby viděli, že na Lefkadě většina života funguje normálně, ale na obrázcích sami uvidíte, že rozbitá místa se opravdu najdou, dokonce i po celé turistické sezóně.

Ve vesničce Athani panuje i skoro rok po zemětřesení čilý ruch, který plyne ze snahy napravit co nejvíce škod; opravuje se část polámané hlavní silnice, opravují se domy. Asi nejhůře postižené místo - zdejší hřbitov s kostelíkem - zatím ještě na řadu nepřišly. Už před schody od silnice je znát, že není vše, jak má být.

Budova kostelíka je prakticky zcela zbořená, poničená je i celá řada hrobů. Na tomto místě se ale zatím nepracuje; živí mají při rekonstrukcích přednost před mrtvými.

Nikde nejsou žádné zákazy vstupu nebo upozornění na nebezpečí. Prostě se předpokládá, že si každý dá náležitý pozor. Bohužel, jedna ze dvou lefkadských obětí byla právě z Athani.

Z Athani vedla klikatá asfaltová cesta na dlouhou a oblíbenou pláž Gialos. Silnice byla zemětřesením částečně rozlámána, částečně zasypána okolními svahy. Oficiálně je stále neprůjezdná, byť už byly odstraněny hlavní závaly a viděl jsem několik místních obyvatel, jak po cestě pokračovali na motorce. My jsme byli každopádně varováni, že po silných deštích jsou svahy opět nestabilní a hazardérům hrozí docela reálné nebezpečí.

Pohled podél západních pláží směrem k jihu, kde po nějaké době Lefkada končí "vstupem do Hádovy říše", o kterém jsem už psal v článku Po stopách Sapfó - maják na mysu Doukato. Na fotce jsou vidět svahy nad západními plážemi, které poslední zemětřesení rozpohybovalo, a změnilo tak nejen mapu pobřeží, ale i mořského dna oblasti bezprostředně kolem ostrova, takže kapitáni místních lodí museli být zpočátku velmi ostražití.

Neudržované staré stavby na ostrově dostaly loňskými otřesy další ránu. Tohle je kostelík na vršku mezi Agios Nikitas a pláží Milos, u kterého jsem mimochodem kdysi fotil zajímavé průhledy jeho kamennými okny. Dnes už okna prakticky neexistují.

Prozatím jsem se zabýval západním pobřežím, které bylo postiženo výrazně víc než východní oblasti. Na následující fotce je ale vidět, že otřesy měly nepříjemné následky i na jiných místech - konkrétně jde o zvoničku kostela v opuštěné vesnici Roupakias poblíž Vassiliki. Tento kostelík jsem fotil loni (viz článek Roupakias - vesnice duchů), kdy byl kostel na rozdíl od všech ostatních budov ve vsi pěkně opravený. Letos už je zvonička skoro na spadnutí; já bych si každopádně zatahat za provaz a zazvonit netroufnul.

Věřím, že teď by zase mohlo nastat pár let bez silnějších otřesů, než se napětí mezi zemskými masami hmoty opět nastřádá. Jak dlouho to vydrží? Deset let? Dvacet? Nebo se něco semele už příští rok? Je jasné, že se odvěký cyklus bude zas opakovat a otřesy přijdou. Tak aspoň držme místním i nám turistům palce, aby škody byly vždy co nejmenší a zraněných pokud možno minimum. Když už to tedy takhle - jak nám dává příroda jasně na srozuměnou - musí v tomto nádherném koutě světa být.

Pozn.: I po návratu z Řecka postupně zpracovávám fotky i psané poznámky z dovolené, takže ještě zveřejním článek o výpravě k malým kamenným "domečkům", tzv. voltům, do vnitrozemí a obrazovou pohlednici z překrásných západních (a zemětřesením naštěstí téměř nedotčených) pláží Kavalikefta a Megali Petra, nabídnu vám první známky, že opuštěná vesnice Roupakias možná přece jen pomaličku ožívá, a přidám taky obrázek lefkadské užovky levhartí (určené ovšem pouze podle informací na internetu, tak třeba mě nějaký herpetolog mezi vámi usvědčí z omylu :-))

Pozn.: Další články o řeckém ostrově Lefkada najdete ve speciální rubrice Črty z Lefkady.