Dnes blíže představím fotografii, kterou jsem kdysi na tomto blogu už publikoval (bylo to ve dva roky starém článku Fotovýlet za Vydrou - test nového filtru).
Tehdy ještě neměla název, ale čím déle jsem se na obraz díval, tím výrazněji z něho - aspoň pro moje oči - vystupovala postava víly, která se právě koupe v říční peřeji. Odhlédněme teď od toho, že jde zjevně o vílu z místního klubu otužilců, protože tehdejší počasí odpovídalo tomu, které je právě teď: Vzduch kolem pěti stupňů, voda stékající z vrcholových partií, kde byla ještě před chvílí těžkým jarním sněhem. Ale víla se naštěstí nenechala zastrašit téměř arktickými podmínkami ani se nestyděla před objektivem fotoaparátu (kdoví, možná to bylo právě tím nasazeným černým filtrem :-)). Můžete sami posoudit, jak je krásná; s ušlechtilou hlavou, k něžné masáži vybízejícími bílými rameny, pravou rukou objímající jeden z balvanů, štíhlým pasem, sexy boky, dlouhýma nohama, no a ... ehm... mohli bychom v popisu pokračovat, ale taky nemusíme vyslepičit na první nadechnutí úplně všechno a můžeme zachovat drobné tajemství, ne?
Fotografii jsem nazval Koupel peřejové víly. Docela lpím na tom, aby každá vystavená fotka měla svůj název, ve kterém se může i jinak než v obrazu projevit můj vztah k ní. Někdy může název nabídnout trochu jiný úhel pohledu než obraz samotný, trochu téma zlehčit nebo naopak učinit vážnějším, dát mu další souvislosti a drnknout v divákovi silněji na strunku asociací. Vymýšlení názvů pro výstavu je - aspoň u mne - docela časově náročné a některé fotky mají postupně až pět "mezinázvů", než se vyloupne ten definitivní. V případě Koupele peřejové víly ale bylo jasno hned: V mých hříšných očích samozřejmě peřejová víla (na víly logicky vrhám vilné pohledy :-)) splývá nejen s rubínově zbarveným vodním proudem říčky Vydry, ale i s obrazem velmi konkrétní a neobyčejně krásné ženy, které jsem zatím všechny "vyderské" podařené fotografie pomyslně věnoval (ta by mne asi hnala, být teď nablízku! :-)).
Fotka Koupel peřejové víly nabízí obraz, který není pouhým okem vidět, ale složí se dohromady jako zvláštní puzzle až dlouhou expozicí (v tomto případě dvacetivteřinovou). Jako kdyby se plachá peřejová víla rozhodla učinit neviditelnou spěchajícím, takže kdo její domovskou peřej jen přefrnkne zběžným pohledem, nemůže si jí všimnout, což je dobře, protože si tak víla celkem slušně chrání své inkognito.
Chcete vidět fotografii na vlastní oči v originálním velkém formátu 50x70cm? Je to možné až do začátku května. A protože jsem slíbil, že zkusím nabídnout nějaký "hromadnější termín", kdy zaručím, že budu přímo na místě a můžu doprovodit vystavené fotografie i průvodním slovem, zkouším to právě teď a vyhlašuji pro všechny zájemce druhou dubnovou sobotu (tedy 9. dubna) od 13:00 jako čas, kdy budu připravený být vám k dispozici přímo na místě. Kdo bude mít zájem se zúčastnit, dejte mi prosím vědět do komentářů nebo přímo na e-mail pvapenik@centrum.cz. Podle toho, jestli se vůbec někdo přihlásí jako zájemce, bych pak rezervoval příslušný počet míst (přece jen, jde primárně o restauraci a ne o galerii, takže je třeba brát ohled na standardní provoz a "negalerijní hosty" :-)). Právě po 13. hodině ale začíná většinou klidnější období, takže kupříkladu minulou neděli jsme se dvěma milými blogery, se kterými jsem měl příležitost se vidět vůbec poprvé, měli docela dost prostoru na prohlídku i na příjemné odpolední popovídání.
Peřejovilné polovičaté haiku
Víla či žena?
V peřeji položena
proudem, co kvílí.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.