Ti, co ve fotografii rádi využívají dlouhé expozice, rychle narazí na základní technický limit této metody: Na příliš velké množství světla. Už čtyři roky fotím řeky, potoky a peřeje na nich v infračervené oblasti, což sice umožňuje používat až několikaminutové expozice, ale použitím infrafiltru se zásadně mění barevnost obrazu. Jsou situace, kdy chcete využít podobně dlouhou expozici, ale rádi byste zachovali původní barvy. To je však možné jen za podmínek, kdy razantně omezíte vstup světla do fotoaparátu, což lze zajistit třeba focením za nehorázných světelných podmínek pozdě večer nebo když je zataženo černými mraky. Jak uznáte, ani jedna varianta není kvůli kvalitě světla úplně nejlepší. No a tak už zbývá jen použít neutrální šedý filtr, tedy filtr, který zeslabí přibližně stejně všechny vlnové délky procházejícího viditelného spektra. A zeslabí je pořádně! Na pohled vypadá jako černý deklík, ale je vidět, že mezi černou a tmavě šedou je přece jen ještě nějaký rozdíl :-).
Právě takový filtr jsem si nadělil k posledním Vánocům a protože donedávna jsem hodně běhal kolem výstavy svých fotek a neměl jsem moc času dělat nové věci, poprvé jsem nový filtr v praxi vyzkoušel až o velikonočním víkendu. Věren dobrým tradicím jsem opět podnikl celodenní "spanilou jízdu" na Šumavu do údolí mé oblíbené říčky Vydry. Jednak mělo být podle předpovědi velmi slušné počasí a jednak mám na Vydře - podobně jako houbaři - svoje místečka, kde se člověk dostane až doprostřed peřejí a přitom mu za zády nechodí davy turistů.
"Zprohýbané peřeje" pod novým Klostermannovým mostem. FIltr umožňuje expozici cca 1-1,5 minuty se zcela odcloněným objektivem a na nejnižší ISO.
Nakonec, musím říct, mne výlet v mnoha ohledech překvapil. Dole v údolí sice svítilo sluníčko a teploty přesahovaly dvacet stupňů, ale nahoře na Antýglu u Vydry byly ještě kolem poledního zbytky čerstvého sněhu, zataženo, mlha a teplota kolem pěkných tří stupňů. Protože jsem hrubě podcenil výbavu do takových arktických podmínek, měl jsem co dělat, abych se zahřál skákáním po mokrých klouzavých kamenech v korytě říčky :-).
Kaňon v místech kousek nad Turnerovou chatou. Byla taková zima, že i zdejší Vydrýsek byl zalezlý pěkně v teple u rozdělaného ohně, zatímco já jsem si kvůli velikonočním davům dal polévku a gulášek jen na studené terase.
Ještě horší překvapení mě čekalo, když jsem se chystal fotit na svá oblíbená místa u bývalé Hálkovy chaty. To totiž bylo jediné místo, kde bylo možné legálně přejít na levý břeh Vydry a jít kousek proti proudu, než žlutá značka odbočila do prudkého kopce směrem k Srní. Většina mých fotek Vydry byla odtud, včetně těch, které udělaly "kariéru" na výstavách. Lávka u Hálkovy chaty však byla stržena a místo ní vznikl o něco výše proti proudu dřevěný Klostermannův most. Ten ale umožňuje řeku jen překročit, ale neumožňuje jít podél levého břehu, ten už se dostal do pásma přísné ochrany a turisté tam od loňského roku nesmějí. S fotkami u svých oblíbených peřejí mám tedy utrum.
Kameny kousek od bývalé Hálkovy chaty. Z původní lávky zbyly jen zbytky původních kamenných pilířů, na druhou stranu řeky k základům stržené chaty už se nesmí.
Pokusil jsem se fotit z nadhledu z nového Klostermannova mostu. To se však ukázalo v období Velikonoc jako prakticky neproveditelné. Kdokoli vstoupí na most (a kolem Vydry v sobotu před Velikonocemi proudily davy výletníků), rozhoupe jeho konstrukci, což umožňuje udělat při troše pohotovosti normální "rychlé" fotky, ale ne fotky s minutovou a delší expozicí. Brzy jsem zjistil, že celou minutu bez turistů most nevydrží a pokorně jsem slezl pod most, kde to sice klouzalo, ale i kluzké kameny poskytovaly festovnější základnu pro focení než neustále se pohupující mostovka.
Koryto Vydry pod Turnerovou chatou. Většinou fotím na Vydře hlavně detaily, tentokrát jsem měl zvláštní motivaci zkusit fotit i pohledy na celý kaňon. Aspoň jsem si vyzkoušel fungování nového neutrálního filtru pro různé způsoby focení.
Na focení a na absolvování trasy Antýgl - Čeňkova pila jsem měl dohromady asi pět a půl hodiny. Zdá se to sice hodně, ale nakonec to byla docela honička. Pro letmé testování filtru to stačilo, ale na pořádné focení to chce aspoň tak tři dny a bydlet někde poblíž, nejlépe přímo na Turnerově chatě, jak už jsem to v minulosti několikrát udělal.
Rád na fotkách zviditelňuji trasu říčních proudů. U Vydry je to jednoduché, protože možností máte nepřeberně; voda se přelévá, proudy se rozdělují a zase spojují a snaží se v bludišti kamenů najít nejkratší cestu do údolí.
Ti, co znají pouze moje infračervené fotky z Vydry, mě mohli podezřívat, že znám místa, kde se vyskytuje výhradně modrý mech. Když se pracuje s neutráním filtrem, je ale jasné, že z rubínově zbarvené rašelištní vody vystupují kameny omšelé mechem standardně zeleným.
Poslední záběr už je z klidnějšího konce kaňonu, kde je menší spád řeky i menší kameny v rozšiřujícím se korytu. Blížíme se totiž k Čeňkově pile, za kterou se slévá Vydra s Křemelnou a vzniká řeka Otava.
Během pěti hodin focení jsem udělal cca 170 fotek, ze kterých se snad dá vybrat pár k veřejné prezentaci. Zmrzl jsem sice jako drozd, ale s fungováním filtru jsem docela spokojený. Někdy je sice - zvlášť se zkřehlýma rukama - náročnější filtr našroubovat kvůli jemnému závitu. Šroubování je zapotřebí prakticky stále, protože skrz filtr není v hledáčku vidět a záběr je tedy třeba kompletně připravit bez filtru. To je sice samozřejmě piplačka a neustálé zdržování, ale na to už jsem zvyklý z práce s infrafiltrem, skrz který taky není vidět nic. Ještě budu někdy muset vyzkoušet filtr v podmínkách ostrého slunce, toho jsem si během předvelikonočního šumavského výletu opravdu moc neužil.
Vypadá to každopádně, že se nový filtr stal standardní součástí mého fotobatohu :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.