Jak místní štamgasti vědí, cyklus Kouzelná zahrada je focený speciální "explozionalistickou" metodou, která spočívá v ručním zoomování během dlouhé expozice. Takovým způsobem vznikla i následující Brána ke světlu.
Na fotografiích připravených zoomováním při expozici vzniká často cosi jako světlená mlha, která jako by se snažila protlačit každým otvorem v záběru a expandovat do dalšího prostoru. Pokud se fotograf nedá na rychlý útěk, bude jistě rozpínající se mlhou dostižen a vzat jako rukojmí. Co v takové vypjaté chvíli záleží na tom, že tradiční vertikály zaujaly polohu ležícího střelce? Lomená a do výše se vzpínající gotika přírody jako kdyby se rozdychtěně položila do čerstvě oschlé trávy, rozepjala si o jeden knoflíček víc než obvykle a pokynula mnohoznačně, abychom k ní přišli blíž. No ještě blíž!
Čerstvý západ slunce se snaží vykouknout zpoza třešňového klínu, který trhá rozkvetlé nebe na kusy. Další a další úder, nebeská klenba se bortí a světlo zbaběle prchá ze své sedminební trvalé adresy do azylu pozemského mraveniště. Jak jen je těžké utéct před novorozenou tmou, kterou světlo svým útěkem právě teď vytvořilo!
Po západu slunce se květy uložily ke svému neklidnému aprílovému spánku. A protože byla sobota a okolojdoucí práci jsem nechtěl ranit zprofanovaným pozdravem, provolal jsem pro změnu ČEST KRÁSE. Kdy jindy by už ji měl člověk vnímat intenzivněji, než je-li doslova obklopen, zasypáván a sprchován květy, jejichž proudu v touze po bělostném očištění nastavuje svou tvář.
Čest kráse, jež má své rozkvetlé jméno, které se jen shodou okolností nesluší vyslovovat nahlas, aby slunce nemělo špatné sny.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.