Poslední víkend vysloveně lákal k malé fotografické procházce. Od své dobřichovické fotovýstavy jsem se jako fotograf dost flákal, na všechno jsem měl dost času a nové kousky, za které bych se vysloveně nestyděl, nepřibývaly. Nejspíš je užitečné, když se člověk dostane trochu pod tlak okolností, které ho donutí, aby začal konečně něco dělat. Tak jsem zase po nějaké době začal.
Rozhodl jsem se, že budu především postupně doplňovat svou infračervenou kolekci (pro návštěvníky zdejšího blogu i pro ty, co byli na mé červnové výstavě, už tato technika není ničím neznámým). Kdyby nic jiného, je to způsob focení, který se běžně moc nepoužívá, a tedy na čtenáře blogu neshlíží z každé druhé stránky, a já nejenže jsem propadl jejímu kouzlu, ale pomaličku už si dovedu aspoň přibližně představit, jaký výsledek by se mohl objevit na záběru.
Displej na sebelepším foťáku vám u infrafotek nepomůže, po expozici toho na výsledném černém obrázku s červeným nádechem moc nepoznáte, až doma u počítače po převedení do normální barevné škály se začne vyloupávat infračervený svět. I když - normální barevné škály... Posuďte sami, jak vypadá taková barevná škála na fotografii Berounky poblíž Všenor. Řekli byste, že je právě slunečné říjnové odpoledne?
I druhá dnešní fotka je ze stejného soudku. Je na ní rovněž Berounka, jen trochu dál po proudu, u Mokropes. Expoziční čas tentokrát nebyl tak dlouhý, jak jsem u infračervených fotek zvyklý, "pouhých" 80 vteřin. I to ale stačilo, aby se hladina řeky před jezem vyhladila do podoby zrcadla, ve kterém se v odpoledním slunci odráží skalnatý ostroh na levém břehu s chatovou oblastí. Bílé mraky také za necelou minutu a půl expozice urazily notný kus cesty, což dává fotce i trochu pohybu, stejně jako vítr smýkající korunami vysokých stromů.
Z půldenního výletu jsem si přinesl kolem stovky fotek, z toho asi patnáct "finálních" infračervených (zbytek většinou tvořily zkušební snímky, bez kterých je focení infrafotek jen střelbou naslepo). Nakonec jsem vybral čtyři fotky, které podle mne stojí za zvětšení. Dvě dostáváte ke kouknutí dnes, další dvě (když přivřu jedno oko, možná i tři) ještě přijdou. Infrafotky nepřibývají zdaleka tak rychle jako fotky normální;, během procházky jsem fotil na pěti různých místech u řeky, jenže jedna taková zastávka včetně vytipování vhodné expozice a nezbytných zkoušek s různou kombinací clony, expozice a ISO vždycky trvá minimálně půlhodinku, nehledě na to, že svým konáním budíte pozornost u kolemjdoucích a na břehu poposedávajících rybářů.
Když ale nepospícháte a dáte si záležet, můžete dostat odměnu v tom, že se vám odkryje našim očím jinak téměř neviditelný a neznámý svět.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.