Nový tajemný krámek v naší ulici mě upoutal hned: Půjčovna literárních postav - řve neón do okolní šedi. Díky moderní technice si můžete své oblíbence půjčit na celý víkend.
Prodavač zdvihl obočí: "Jistě, Ignácia Reillyho ze Spolčení hlupců máme." Specifický vkus!
Druhou postavu jsem dostal zdarma jako bonus.
Nemohl jsem se dočkat, až do zhmotňovače vložím zlatavý disk. Ignácius je možná výstřední, ale taky bystrý ironický glosátor. Musí být radost s ním u krbu diskutovat o jeho oblíbené zkaženosti světa.
Ano, je přesně jako v knize! Hned mi vyčetl, že jen vinou lidí, jako jsem já, může bujet zneužívání literárních postav. Dodal, že je mu zle z šosáků s vlastním krbem, a chtěl místo kritické debaty radši pustit televizi. Z okna pak nadával mým sousedům do tupých ovcí. Proč sakra tak nahlas? Já nadávám vždy jen šeptem, aby neslyšeli.
Když jsem ho vtáhl zpět do bytu a chtěl ho utišit, začal křičet: "Vražda, vražda!!" Vůbec si nenechal vysvětlit, že si s ním chci jen potichu a na úrovni promluvit o světě.
"Nedám se umlčet takovými degeneráty!" řval, až kolemjdoucí vzhlíželi k mým oknům. Tentokrát neměl pravdu. Stačily dvě rány pohrabáčem a ztichl. Padl jako bleskem zasažený mamut.
Co teď? Jako zákazník jsem nespokojen. Výkřik moderní techniky a stačí na něj i pohrabáč? A vypůjčené postavy by na nás měly být vlídné a ne vykřikovat, jací jsme idioti. Přece si ta věc nesmí dovolit mě urážet, když jsem si ji řádně pronajal! Ano, věc, ulevilo se mi. Prosté poškození věci.
Spustil jsem druhý vypůjčený disk. Naléhavě zazvonil zvonek. Překročil jsem chladnoucí horu sádla, otevřel dveře starosvětsky oblečenému muži s knírkem a pozval jsem ho gestem dál. Jeho zvídavé oči se zarazily o mamuta na koberci.
"Snad se to nemůže brát jako vražda," hlesl jsem. "Co myslíte, Poirote?"
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.