Už se sluchátkem u ucha jsem ještě jednou zaváhal. Není to nemístně velkopanské nechat si takhle sloužit po telefonu? Neměly by se některé věci nechat přirozenému běhu a vývoji? Ale můžu se v mém případě ještě spolehnout na přirozený běh věcí? Den bude náročný a spoléhat se na náhodné setkání je čím dál víc jen iluzí. Při mém štěstí…
Ale co, řekl jsem si, dnes už se to přece bere jinak: Třeba pizzu si po telefonu objednává kdekdo a přijde na tom někomu něco divného? Otevřel jsem telefonní seznam a při čtení dlouhých žlutých odstavců jsem užasl, co už je dnes možné zařídit a objednat po telefonu. Pokrok nezastavíš! Ale na druhu stranu - kdoví, jak to bude s kvalitou. Přece jen, takhle na dálku, bez obrázku a při mém štěstí…
Někteří lidé se na mne kvůli tomu možná budou dívat skrz prsty. Inu, kdo jsi bez viny, můžeš hodit kamenem jako první. Puritáni všech zemí, spojte se! Jsou jistě šťastlivci, kteří žijí v hojnosti i bez takových služeb. Ale je to tak opravdu? Nebo si jen netroufají vytočit číslo?
Rozhovor s operátorem byl věcný a odosobněný, jako kdybych si objednával deset rohlíků. Dohodli jsme se na přesném času dodávky a na jejích základních parametrech. Výška, barva vlasů, očí, oblečení, doplňky a ještě mnoho dalšího; netušil jsem, že existují takové možnosti výběru. První nebo druhá třída? Zaváhal jsem, protože popisované rozdíly se mi zdály být spíš ve formě než v obsahu, zato rozdíl v ceně byl nezanedbatelný. Druhá třída bude pro začátek stačit. Když budu spokojen a budu ve využívání služeb pokračovat, budu mít pátou objednávku zdarma.
Za půl hodiny zazvonil zvonek a zásilka tu byla v celé své prodejné kráse. Prohlédl jsem si ji od hlavy až k patě a vypadala skoro přesně tak, jak jsem si ji vysnil. Šaty i tvář se sice zdály být maličko zaprášené, ale není divu - druhá třída. Jinak byla zásilka v perfektním stavu a k okamžitému použití. Ani jsem ji nezval dál.
"Opravdu můžu?" zaváhal jsem ještě před prvním dotekem.
"Přece jste si zaplatil!" Správně, nepleťme si romantiku s byznysem.
Musím si dávat pozor, v ceně je jen omezený počet slov. Připlácet se mi nechce, nejsme tady přece kvůli konverzaci.
"Který nejlíp funguje?"
"Vždycky ten, co je nejblíž srdci."
Chytil jsem se tak, jako už dlouho ne a zdálo se mi, jako bych se dnes chytil snad přímo za srdce.
Nepořádně přišitý knoflík mého saka přívalu prodejného štěstí odolával jen chviličku a naoko.
Všechno proběhlo neuvěřitelně rychle, ale připouštím, že k mé plné spokojenosti. Teď už kráčím jako obyčejně podmračenou ulicí plnou spěchajících lidí, rozhlížím se kolem sebe a vidím, že jsem s telefonickou objednávkou udělal dobře. Kde bych teď v centru velkoměsta hledal kominíka? Při mém štěstí…
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.