Malý pugét z Velké kotliny

To je tak, dostal jsem chuť dát jednomu moc fajn člověku kytku. Skvělý nápad, dalo by se říct, ale když ten nápad dostanete v Jeseníkách, ten člověk je - obrazně řečeno - na druhém konci světa a má svých starostí nad hlavu, určitě dost na to, aby ještě otevíral zásilkové službě a do toho všeho musel hledat vázu, vypadá to dost neprakticky. Ale myšlenka, která se už dostala jednou na povrch, se špatně vtlačuje zpátky do příslušného závitu.

A tak jsem si řekl, že udělám z nouze ctnost: Pugét (aspoň maličkej, luční), bude! A zajdu si pro něj do toho nejvyhlášenějšího rostlinopisného místa, kde prý mají kytiček tisíce různých druhů a některé dokonce takové, že jsou doma jenom tady a nikde jinde na světě: Do Velké kotliny, která je vlastně z Karlovy Studánky "za rohem", musí se jen napřed hodně do kopce a pak hodně a zprudka z kopce. Je jasné, že k těm nejvzácnějším endemitům se jen tak nedostanu, jsou rozesety po "kotelních" loukách, na něž je vstup přísně zakázaný; takový teleobjektiv nemám, abych nasnímal z povolené pěšinky detail. Ale třeba potkám aspoň pár květinek, které budou jako stopařky mávat na kolemjdoucí, aby zastavili a vzali je s sebou do údolí - když už to kvůli podivným ochranářským pravidlům nejde fyzicky, tedy aspoň v podobě obrázku.

 

Jak se vyrovnat Sherlocku Holmesovi (vodopády Bílé Opavy)

Když jsem jako dítě poprvé objevil kouzlo detektivních knih, zatoužil jsem být Sherlockem Holmesem. Ta inteligence, schopnost dedukce, břitký anglický vtip!... A Watson vždy po ruce! Jenže - vyrovnat se Sherlocku Holmesovi je zatraceně těžké: V inteligenci o pár tříd zaostávám (Kdo ne? V tomhle mají literární postavy určitou výhodu), z druhu lupů na ramenech spolucestujícího ve vlaku nedokážu určit, kolikrát dotyčný navštívil Brighton, a ještě jsem neviděl ani jednoho Angličana, který by nad Nedělními miniglosami hýkal smíchy. Když jsem o víkendu odjížděl na dovolenou do Karlovy Studánky v Jeseníkách, nebyl jsem ani o chloupek blíž svému dětskému snu, tím spíš, že neumím hrát na housle.

Nevěda, že právě v Jeseníkách vyhmátnu slabé místo detektivního idola, vydal jsem se první den pobytu fotit do hlubokého a nádherného údolí Bílé Opavy. Pár fotek už odtud ve výstavní kolekci mám, tak jsem chtěl přidat nějaké nové. Tentokrát jsem ale měl dost času na to, abych se pustil kolem říčky náročnější turistickou trasou (leze se tam každou chvíli po různých žebřících a dřevěných schůdcích, člověk balancuje na úzkých březích a snaží se nesklouznout do vody), jak jsem si pamatoval z návštěvy před devíti lety, trasa je sice náročná, ale v dobrých botách jednoznačně schůdná. A tak jsem stoupal proti proudu hučících vod, abych našel pro oko hezká zákoutí.

 

Nedělní miniglosy č.317

Ústav pro jazyk český vydal studii, podle které mohou příjmení mít zásadní vliv na úspěšnost svých nositelů v politice. Bylo kupříkladu potvrzeno, že jména končící na "-ádek" často předurčují neslavný konec politiků, určitě mnohem neslavnější než celkem úspěšná jména končící na "-avel", "-eman" nebo "-aus": "První vlaštovkou byl kdysi populární politický exot Miroslav Sládek, který naštěstí skončil už dávno," řekl nám mluvčí ústavu. "V tomto týdnu, zdá se, skončila politická kariéra ministra školství Marcela Chládka. No a s ministrem Janem Mládkem už to začíná být taky pěkně nahnuté." Někteří významní představitelé ale s teorií nesouhlasí: "Sládek, Chládek i Mládek - to všechno je jen shoda náhod, která nemá s politickými ani jazykovými zákonitostmi ve skutečnosti nic společného," uvedl místopředseda vlády a šéf lidovců Pavel Bělobrádek.

 

Kouzelná zahrada - jaro 2015

Místní štamgasti dobře vědí, že už od roku 2010 skoro při každé z nečetných návštěv zahrady svých rodičů ve Staňkově vyfotím pár nových kousků do cyklu Kouzelná zahrada a že vybrané fotografie z tohoto cyklu se už dočkaly dvou výstav, kde jsem testoval, co tomuto způsobu focení návštěvníci řeknou. Snažím se fotky držet pokud možno ve stejném stylu a pomalu a dlouhodobě celý cyklus "kultivovat". Proto i moje květnová návštěva přinesla asi stovku nových fotek, z nichž jsem jako obyčejně většinu vyhodil a vybral jen několik nových "kandidátů na zařazení do sestavy".

Nedělní miniglosy č.316

Nezávislý soud neshledal, že by Jana Nečasová, dříve Nagyová, svou zálibou ve sledování svých sokyň v lásce jakkoli zneužila pravomoc veřejného činitele, protože - jak vyplývá z vyšetřování - většinu své pracovní doby působila spíše jako činitel neveřejný. Soudní znalci z oboru matematiky dokonce tvrdí, že se o ní vůbec nedá mluvit jako o činiteli, protože svou činností nic nenásobila, ale naopak - protože dokázala českým zpravodajským službám dobře zorganizovat a rozdělit práci, je možné ji považovat spíše za veřejného dělitele, což v České republice není trestné.

 

O třech nejkrásnějších vůních

Popravdě řečeno, můj nos není nic moc. Ne snad že bych si stýskal, že není dostatečné velikosti a zajímavého tvaru, ale myslím tím čistě funkčně. Kdybych byl psem, nejspíš bych velkou kariéru u kriminálky nebo u protidrogového neudělal. Není mi prostě dáno rozeznávat tisíce různých pachů a reagovat na každou molekulu, která se nějakým nedopatřením nebo svou nepozorností ocitla v ovzduší a mně se podařilo ji mocným nádechem nasát.

Prostě můj nos je trochu tupý. Kolikrát už se mi jen stalo, že někdo zpozorněl, nastavil své nosní dírky proti proudu vzduchu a zeptal se mne: "To je zvláštní! Taky to cítíš?" Na takovou otázku jsem snad ještě nikdy nedokázal odpovědět upřímně kladně. Podle toho, kdo otázku vyslovil, tedy odpovím buď rovnou poctivé NE, nebo cosi jako "máš pravdu, je to velmi zvláštní vzdálená jemná vůně", aby se po chvilce ukázalo, že za městečkem hoří sklad pneumatik nebo na dálnici havarovala cisterna převážející koncentrovaný roztok čpavku, každopádně ale něco, co cítí kromě mne úplně všichni.

 

Vltavské prolínání

Nemám rád srážky. Nemyslím tím déšť ani daně, ale skutečné fyzické srážky těch, co se z nějakých důvodů pustí proti sobě. Lidi, auta, vlaky, světové názory, lodě, lidské povahy... Kéž by fungovalo, že v okamžiku srážky by se kamsi vytratila hmotná povaha srážejících se těles, pominul by názorový antagonismus, prostě obě strany by místo srážky navzájem prolnuly, pronikly by jedna druhou a z překvapivé dočasné koexistence by vyšly nezměněny, aby se ještě jednou, v klidu, mohly rozhodnout, zda jim za to skutečná srážka opravdu tolik stojí, i když úvodní afekt pomine a nervy vychladnou.

 

Nedělní miniglosy č.315

Známý a v České republice v nepřítomnosti odsouzený esoterik Jaroslav Dobeš alias Guru Jára byl po mnoha letech pátrání dopaden na Filipínách poté, co omylem odháčkoval celou noc připravované návnady místnímu vlivnému rybáři.

----------------------

Obviněný bývalý hejtman David Rath se po pádu z kola ještě nedostal do takové fyzické a psychické formy, aby byl schopen sledovat jednání soudu. To mu však nebrání, aby s nejmenovanou soukromou televizí připravoval analogii divácky oblíbeného pořadu Výměna manželek s pracovním názvem Výměna obhájců. Záměrem je pochopitelně vyměnit obhájce v těch případech, které jsou si navzájem obsahově i organizačně co nejvzdálenější, aby výměna stavěla aktéry i soud do co nejsměšnějších situací, a byla tak pro diváky atraktivní. Proto se počítá s tím, že rozsáhlý korupční případ by mohl obhajovat specialista na nelegální lov perlorodky říční, který už v médiích vyjádřil své přesvědčení, že jeho mandant nikdy žádné perlorodce úmyslně neublížil, a proto pro něj bude požadovat úplné zproštění viny.

 

Abstraktní svět kůry

Dnes jsem mimo mnohé jiné příjemné absolvoval velmi příjemnou fotografickou procházku po Kampě. Tentokrát jsem ale nefotil ani památky ani reje turistů, ale paradoxně jsem si do centra velkoměsta vyšlápl za kůrou stromů. Ti z vás, co si sem chodíte číst už delší dobu, si možná pamatujete na obrázky kůry borovic ze Stupna u Rokycan. Zpočátku jsem je bral jen jako abstraktní kuriozitku, ale fotky kupodivu vzbudily pozornost mých známých, kterým jsem je ukazoval, a - přestože jsem je zatím nikdy veřejně neprezentoval - dokonce si je pár lidí i koupilo. Když jsem připravoval svoje fotografické webové stránky, založil jsem proto pro tento typ fotek zvláštní malou fotogalerii - s tím, že když někde uvidím zajímavou kůru stromu, budu kolekci postupně rozšiřovat. No a jak asi víte, na Kampě jsou dva obrovité památné platany: Ten ve velkopřevorské zahradě, kterému se taky říká Beethovenův platan, je - slovy mobilních operátorů - dočasně nedostupný. Proto jsem dnes strávil asi hodinku focením druhého platanu, který je na okraji místního parku kousek od aktuálně rekonstruované Werichovy vily. Zde jsem dovedně vlastním tělem bránil okolojdoucím turistům si platan vyfotit, protože jsem se po celou dobu focení od stromu nevzdálil víc než na metr a - řekněte sami - kdo by chtěl mít na upomínkové fotce z Prahy památný strom s Čerfem? :-)

Ó, vy jímky...

"Ó vy lípy, ó vy lípy," zpívá Přemysl ve Smetanově slavnostní a pro neslavnostně naladěného laického diváka docela obtížně poslouchatelné opeře Libuše. A já tento verš pro dnešní speciální účel maličko poopravím, byť nechci mluvit zrovna o jímkách. Budu totiž psát "ó vy jímkách" :-).

Čeština je jazyk, který není na učení zrovna jednoduchý, a upřímně obdivuji každého cizince, který se do jeho úskalí odhodlaně pustí. Ostatně v poslední době obdivuji nejen cizince, ale i našince, kterému není český jazyk lhostejný. To máte samé pády, časy, vidy, před- a přípony, měkká íčka i natvrdlé ypsilony, kdo se v tom má vyznat? A navíc všude spousta výjimek!

Ano, výjimek. Výjimky v jazyce mě často rmoutí; lépe řečeno, nikoli výjimky, ale vyjímky. Jako většina jazykových chyb, i vyjímky se zpočátku objevovaly docela výjimečně (vyjímkáři by samozřejmě řekli vyjímečně). Pravověrnou výjimku však abys poslední dobou mezi všudypřítomnými vyjímkami pohledal. Dá se vůbec ještě mluvit o tom, že výjimka (jako výjimka) potvrzuje pravidlo? I kdyby se snad obecné pravidlo o výjimkách na výjimky samotné nevztahovalo, jedno pravidlo naštěstí originální a nezmršená výjimka přece jen stále potvrzuje: Pravidlo českého pravopisu.

Nedělní miniglosy č.314

V exhibičním hokejovém zápasu v Soči vstřelil ruský prezident Putin osm branek, čímž překonal historický rekord legendárního Wayna Gretzkého. "V jeho věkové kategorii je to neskutečný výkon," ocenil fantastické individuální představení samotný slavný Kanaďan. "A to ještě Vladimir Vladimirovič dokázal navíc o přestávkách na dálku řídit probíhající "timeout" prozatím nerozhodného a do prodloužení směřujícícho zápasu o východní Ukrajinu a holýma rukama odchytit tři medvědy marně se skrývající v technickém zázemí stadionu, i když se tento úžasný hattrick vůbec nepočítá do kanadského bodování.

----------------------

V českých městech se stávají populárními výstupové cesty ve skále, tzv. ferraty. Ministerstvo však všechny zájemce o jejich využití varovalo, že cesty nemohou být zcela bezpečné a hrozí jejich vyviklání a následné nebezpečné pády, protože toto téma není prozatím dostatečně ukotvené v zákoně.

 

Vyhlášení soutěže o stotisícího návštěvníka

Upřímně řečeno, když jsem před více než dvěma lety vyhlašoval soutěž o padesátitisícího návštěvníka, neuměl jsem si představit, že ještě někdy bude ťukat na dveře další zajímavě kulaté číslo. Ale druhá padesátitisícovka, zdá se, padne za poloviční dobu v porovnání s tou první, takže se pomalu začíná blížit hranice stotisícová. Aktuálně ukazuje zdejší nejvěrohodnější čitač návštěv (zelené číslo úplně dole v levém sloupci s menu) číslo 97 611, takže pokud se na standardní návštěvnosti v příštích dnech něco zásadního nezmění, měl bych přivítat jubilejního stotisícového návštěvníka nebo návštěvnici asi tak za měsíc. A otázka je velmi jednoduchá: Kdopak asi tím očekávaným jubilantem bude?

Proto dnes oficiálně vyhlašuji soutěž o stotisícího návštěvníka tohoto blogu. Pravidla uděláme analogická těm v minulé soutěži. Jen výherce nebudeme mít jednoho či dva, ale rovnou tři:

Hlavním výhercem soutěže se stane přesně stotisící návštěvník anebo návštěvnice, tedy člověk, který při své návštěvě na mém blogu uvidí na posledním čitači v levém sloupci menu zelené číslo 100 000. Aby byl výsledek soutěže "směroplatný", bude třeba ještě udělat otisk obrazovky, vložit ho do mailové zprávy a mail zaslat na mou adresu pvapenik@centrum.cz a o cenu se tak oficiálně přihlásit. Předpokládám, že otisk obrazovky udělat umíte, většinou stačí použít klávesu Print Screen (PrtSc) a otisk normálně vložit - rovnou do mailu nebo třeba do wordovského dokumentu. Za určitých okolností se může kýžené číslo 100000 objevit i většímu počtu návštěvníků, v takovém případě pak vyhrává ten, který svou výhru uplatní mailem jako první.

 

Čekání na ledňáčka?

V pátek o státním svátku jsem se rozhodl zajít zase po půl roce na své oblíbené fotografické místo u řeky poblíž Všenor. Jednak jsem chtěl vidět, jak vypadá v příjemném jarním dnu, doposud jsem měl pouze podzimní záběry, jednak se mi líbila obloha posetá bílými bochánky oblaků. Fotil jsem v normální barvě i v infračervené oblasti spektra a musím říct, že infračervené obrázky vyšly lépe - v černobílé verzi i se "zbytkovou" barvou. Obě varianty vám tu dnes ukážu, liší se nejen barevností, ale samozřejmě i postavením oblaků na obloze. Naštěstí nefoukal příliš silný vítr, takže více než dvouminutová expozice rozmazala oblaka jen natolik, aby byl zřejmý jejich pohyb, a neznehodnotila, myslím, celý záběr.

 

Nedělní miniglosy č.313

Mluvčí ruského Ministerstva obrany zatím nepotvrdil informaci, že během velkolepé vojenské přehlídky na Rudém náměstí v Moskvě, konané k 70. výročí skončení druhé světové války v Evropě, došlo k proměně nejmodernějších ruských zbraní v hudební nástroje, přesně jako tomu bylo v divadelní hře Kdyby tisíc klarinetů. Ruské velvyslanectví v Praze nicméně již zařadilo na seznam osob, vůči nimž ruská vláda uplatňuje sankce, i autora slavné hry Jiřího Suchého, a ruský ministr kultury neochotně připustil, že - jak to tak vypadá - Ruská federace v posledních letech investovala do rozsáhlé modernizace hudebních nástrojů astronomické prostředky.

----------------------

Ministr dopravy Dan Ťok se bude podle svých slov snažit postupně převést alespoň 20% tranzitní kamiónové dopravy Českou republikou ze silnic na železnici. Zástupci autodopravců se ovšem obávají, že to bude strašně drncat.

 

Od Ctirada pro Šárky (a i kvůli rýmu i pro jiné krásné paní s kočárky :-))

Vím, ono se traduje, jak se stal Ctirad obětí lstivého úskoku, jakého jsou schopny všechny Šárky nacházející se právě na válečné stezce, a co strašného se mu v drsném předstředověčí vlastně přihodilo. Ale stejně si myslím, že je to jen falešná moralita pro postrašení školou povinných dětí, ale ve skutečnosti to bylo všechno úplně jinak, protože jednak Ctiradové kvůli svým Šárkám snesou i jakékoli nepohodlí a jednak si Šárky dají dobrý pozor, aby si své Ctirady nevratně nepoškodily! :-)

Od Ctiradů pro Šárky

(a i kvůli rýmu i pro jiné krásné paní s kočárky)

Má ještě v oku

její řasu,

Ctirad vpletený

sto roků

v kole času.

I když je to drsné lože

na houby,

stejně příště zase na roh,

dáš-li, Bože,

zatroubí,

jen aby se mohl neholenou lící

přiblížit k té lepé válečnici.

Že je to kruté?

Buďte bez starostí!

Odvážou ho, jen co se trošku poddá.

Vždyť by tak pěkných mužných kostí

byla škoda! :-)

O peroutkovinách

Když se teď kolem dokola mluví o Ferdinandu Peroutkovi, vybavila se mi jedna stará zasutá vzpomínka: Hned po listopadové zásadní společenské změně z roku 1989 začala vycházet spousta knížek, o kterých se nám do té doby ani nezdálo, protože dřív vycházet prostě nemohly. No a protože jsem tehdy chtěl vyhlížet vůči svému okolí vzdělaně, řekl jsem si, že si musím udělat výběr knih, které by se asi slušelo mít přečtené aspoň "rychločtením", abych - až na jejich téma přijde někde ve společnosti řeč - nevypadal jako hejhulácký nedouk a mohl přiložit své polínko pod kotel intelektuální diskuse. Ano, přiznávám, šlo spíš o "vypadání" než o opravdové vzdělání, takové to, co Oldřich Nový ve Světácích popisoval na příkladu společensky povrchních "znalostí" o Picassovi - "pofrancouzštělý Španěl a zakladatel kubismu". Prostě jenom to, co společnost podobných polodouků a vykuků mylně považuje za projev vzdělání, zatímco doopravdy vzdělaní lidé bývají pro takovou společnost podezřelí a často i nebezpeční.

Jednou z těch knížek byl tehdy první díl čtyřdílného Peroutkova Budování státu. Říkal jsem si, že něco načtu o roku 1918 a o vzniku Československé republiky a ještě se budu holedbat, že jsem přečetl stěžejní dílo legendárního žurnalisty, o kterém se celou dobu po únorovém puči nesmělo mluvit, protože byl považován (především kvůli svému dlouholetému vedení české redakce Svobodné Evropy) za jednoho z úhlavních nepřátel zdejšího totalitního režimu. Dost na to, abych mohl po letmém nakouknutí do knížky a vypsání několika náhodně vybraných citátů vypadat před ostatními jako moudrý a sečtělý.

 

Nedělní miniglosy č.312

Češi opět potvrdili pověst náboženských rebelů, když při návštěvě hradní delegace ve Vatikánu oslovovali papeže místo tradičního "Svatý otče" speciálním utrakvistickým oslovením "Svatý pantáto".

-----------------------

Poslankyně Semelová při prvomájové demonstraci komunistů prohlásila, že letošní první máj je "rozhodným odmítnutím válečných konfliktů, provokací a hloupých výroků některých politiků". Po skončení demonstrace však zástupcům tisku odmítla potvrdit, že je možné její slova brát současně i jako její osobní závazek.

 

Z japonského fotoarchívu 2 - Sendai a Matsushima

Je to už čtvrt roku, kdy jsme společně poprvé nakoukli do mého bohatého a dosud nevyužitého japonského archívu v článku Z japonského fotoarchívu 1 - Tokio a Kamakura. V jeho závěru jsem slíbil, že se v druhém díle spolu podíváme na sever ostrova Honšú - do oblasti Tóhoku. Další desítka na blogu, myslím, ještě nepublikovaných fotografií, je hlavně ze zátoky Matsushima a také z města Sendai, kde jsem jako v centru oblasti tři dny pobýval a vyrážel odtud do okolí. Původní reportáž z této oblasti najdete v článku Role náhody v plnění snů (Sendai, Matsushima)

Trans Brdy 2015 v Dobřichovicích

Dnes vás nebudu unavovat dlouhým povídáním a jen vám ukážu pár fotek z jedné akce, která si mne našla (jen jako fotografa, nikoli aktivního sportovního účastníka) v Dobřichovicích. Je to totiž tak, že nejde-li Mohamed k hoře, někdy se stane, že hora zazvoní u něj doma. A tak jsem minulý víkend zjistil, že za domem, ve kterém bydlím, mi vyrostlo stanové městečko, a cyklistů, kterých tu jezdí i o běžném víkendu stovky, je tu náhle ještě mnohem víc. Vysvětlení bylo jednoduché: V Dobřichovicích byl letos start a cíl cyklistické lahůdky s názvem Trans Brdy. To se vydá několik stovek sportovních pološílenců na trasu, která vede cestou necestou nahoru dolů, během skoro šedesátikilometrové obtížné trati nastoupají víc než půldruhého kilometru čisté výšky a ještě jsou schopni do cíle zafinišovat. Ti nejlepší (v čele s vítězem, zlatým olympijským medailistou Jaroslavem Kulhavým) zvládli neuvěřitelnou trať za dvě hodiny a fousek, ale i ti pomalejší pro mne byli obdivuhodnými borci, protože já bych byl na trati nejspíš ještě teď.

 

Nedělní miniglosy č.311

Po dlouhém zvažování povolila česká vláda prezidentovi Zemanovi oficiální návštěvu Vatikánu, když prezident přislíbil, že se nezúčastní kontroverzní vojenské přehlídky na Svatopetrském náměstí.

-----------------------

Moderátorka Ester Kočičková přirovnala v pořadu Radiožurnálu komunisty k prasatům, pročež ji představitelé KSČM chtějí žalovat. Český rozhlas se komunistům oficiálně omluvil a slíbil, že kvůli zachování veřejnoprávní vyváženosti při nejbližší příležitosti přirovná naopak prasata ke komunistům.

 

Haiku zázračnému aprílu

Je to neuvěřitelné, ale poslední haiku jsem publikoval k velmi speciální příležitosti už před pěti měsíci ve článku Náhrdelník. Mělo být zároveň poděkováním, projevem radosti a taky dárkem, který bych rád ve skutečnosti daroval, leč není to úplně snadné, tak to prostě trvá trochu déle, než běžné předání dárku trvává :-). Ale "trojjediný" článek sestávající z fotografie, haiku a výletu do blogové minulosti měl v listopadu docela úspěch, tak jsem si řekl, že ho dnes zkusím sestavit obdobně. Je neuvěřitelné, co se za těch posledních pět měsíců všechno odehrálo, a tak i když se v dnešním haiku píše spíš o obloze, přikládám fotografii své oblíbené vody (jde o Berounku přímo v Dobřichovicích, focenou minulý víkend), kterou beru tak trochu jako symbol plynutí času. Ať už se přirozenému běhu věcí postaví do cesty jakákoli překážka, která rozčeří dosud klidný proud, voda se za okamžik zase spojí a bez zbytečných obav pokračuje na své pouti dál. A překážka zůstane ležet v proudu bezbraná a osamocená jako zbytečně vylomený zub. To, co je na dnešní fotce, se sice na krk pověsit nedá, ale jako malý černobílý dárek se to snad do éteru poslat smí :-).

 

O verkých lybách

Jak už jsem tady několikrát hrdě uvedl, jsem zvířetníková Ryba. Tedy - donedávna jsem byl. Ještě donedávna, když jsem ještě běhával maratóny a psal o nich na tomto blogu (např. v sadě reportáží o maratónu v Helsinkách). Od té doby jsem pár kilo přibral a coby emeritní Ryba jsem se vpravdě kafkovsky proměnil ve velrybu. Velkou rybu. Vééééélkou rybu! Je li člověk zvyklý na to být Rybou, stát se náhle velrybou je skvělé. Jedná se vlastně svým způsobem o povýšení: Tak nějak se stávají z prostých knězů veleknězové, z mistrů velmistři, ze zrádců velezrádci, z bloudů velbloudi a z Hartic Velhartice. Má to i jiné výhody: Jako velryba jsem celoročně chráněn, takže kupříkladu na mých toulkách Japonskem jsem nebyl za celou dobu ani jednou harpunován, a to jsou Japonci nějací rybáři! Kromě výhod ale můj nový stav přináší i nevýhody: Například jsem se stal alergickým na slovo "verlyba".

Verlyby se mi už od dětství zdály být divné. Jen pocitově, neměl jsem pro to jako dítě žádné gramatické vysvětlení, ale něco se mi na tom slově čistě intuitivně nezdálo. Zatímco velrybu jsem si dokázal celkem jasně vysvětlit jako velkou rybu, u verlyby jsem podobnou jasnou logiku postrádal. A přitom v mém okolí se to verlybami jen hemžilo: skoro každý druhý spolužák slovo verlyba používal bez nejmenší stopy uzardění. Ono je to tak: když jste v něčem výjimka (v negativním, ale i pozitivním smyslu slova), stáváte se snadno terčem výsměchu svých vrstevníků. Pokud však byly tábory velrybářů a verlybářů přibližně stejné, nikdo se nikomu nesmál a navzájem jsme se tvářili, že rozdíl neslyšíme, tím spíš, že jsme na slovo velryba v běžné řeči nenarazili často.

Nedělní miniglosy č.310

Až dvacet let odnětí svobody v zostřeném režimu bez přístupu k ekonomickým přílohám českých novin a bez možnosti obchodovat on-line na burze hrozí skupině studentů pražské VŠE, kteří jsou obviněni z trestného činu schvalování deflace. Předpokládá se, že budou-li tyto ekonomické zrůdy usvědčeny, zřeknou se jich spolužáci i vlastní rodiny. "Jde o tak amorální, odporné a odsouzeníhodné jednání," uvedl médiím obhájce obviněných, "že se to dá negativním dopadem do všech vrstev veřejného prostoru srovnat snad jen s malováním tykadel fotkám politiků na předvolebních billboardech."

-----------------------

Vzhledem k námitkám hasičů a policistů se zřejmě české vládě nepodaří obnovit proplácení prvních tří dnů nemocenské. Ve hře zůstává alespoň snaha vlády převést neschopenky do elektronické podoby, aby se tolik neplýtvalo papírem. "Prozatím mají neschopenky pět kopií, což je v elektronickém věku naprosto neakceptovatelné," řekl nám mluvčí Ministerstva zdravotnictví. "Podle nového zákona budou mít neschopenky kopií osm: Jedna nová kopie se bude zasílat do nově vzniklého úřadu, který bude pořizovat elektronickou podobu neschopenky, a dvě kopie se budou podle požadavku odborového svazu pracovníků ve státní správě poskytovat bezúplatně úředníkům na vlaštovky."

 

Fotohádanka č.20

Dnešní fotohádanka je - řekl bych - extrémně jednoduchá. Přesto fotografii vybavím tradiční sadou indicií, kterými se buď můžete nechat nasměrovat ke správnému řešení, ale mohou vás také svést na scestí. Znáte to, našeptavači jsou různí a zdaleka ne všichni mají jen ty nejlepší úmysly :-).

 

 

 

Výpravy za Amadeem - díl první

Na Velikonoční pondělí zase v televizi opakovali film Amadeus, který - jak zdejší štamgasti vědí - patří k mým nejoblíbenějším filmům. Kdysi jsem už o tomto mimořádném díle zde na blogu psal podrobněji v článku Amadeus. Opět jsem neodolal a film jsem si pustil a opět jsem zjistil, že se při jeho sledování nedá prakticky nic dělat, na rozdíl od většiny jiných pořadů, kdy se naopak něco ze sebezáchovných důvodů dělat musí. A tak jsem si řekl, že se vypravím Amadea hledat do pražských ulic, kde se před více než 30 lety natáčelo mnoho scén, byť se Praha na plátně dovedně tvářila jako Vídeň. Až ho najdu, pohovoříme o tom, co se ve městě děje, dáme si spolu čaj nebo něco ostřejšího, zdrbneme pražskou smetánku a - protože jak si nejspíš z filmu pamatujete, málokdo se umí smát tak bezprostředně jako právě tento umělec - určitě se spolu i pěkně nahlas zasmějeme :-).

 

Nedělní miniglosy č.309

V celosvětovém žebříčku kvality života si Česká republika navzdory všeobecnému očekávání polepšila oproti loňsku o jedno místo, a aktuálně je tak v pořadí dvaadvacátá. Naproti tomu v prestižním mezinárodním žebříčku skuhravosti se Češi ve srovnání s loňským rokem dopředu neposunuli, protože už to nešlo.

-----------------------

Český prezident Miloš Zeman se nakonec nezúčastní vojenské přehlídky, která se uskuteční v den oslav 70. výročí vítězství nad fašismem v Moskvě. "Je pravda, že jsme původně pozvání na přehlídku omylem přijali," připustil hradní mluvčí, "protože jsme se domnívali, že půjde o přehlídku módní a nikoli vojenskou." Místo původně plánovaného programu bude prezident jednat se slovenským premiérem Robertem Ficem, a to tak dlouho, dokud bude hrozit, že je někdo vyfotí se severokorejským diktátorem King Čong Unem. Podle doposud nepotvrzených informací by oběma státníkům měly při jejich rozhovorech zatančit českou a slovenskou besedu v punkové úpravě pro pravoslavné kostely jejich obdivovatelky ze skupiny Pussy Riot.

 

O pucích, kotoučích a touších

Každý kluk dobře ví, že chce-li hrát hokej, musí si někde sehnat puk. Zatímco pěkně nažehlené puky na nohavicích kluky moc nebaví (o něco lepší vztahy k nim mají chlapci a úplně unešení z nich jsou nejspíš hoši), puky z černé tvrdé gumy jsou pro ně potěšením a inspirací a spouští v nich touhu být jako Jarda Jágr a umět puky napálit tak tvrdě a přesně, aby skončily v brance. Jenomže - čeština se nám snaží namluvit, že puk se užívá hlavně v mluvě lidové, zatímco neutrálním výrazem pro kulatý pryžový nesmysl je kotouč, no a kdo chce v ochozech zimních stadiónů být za intelektuála, ten může hovořit dokonce o touši. Všimněte si, jak to k sobě pěkně pasuje: V suterénu mluvy hovorové kluci kecají o puku, v přízemí neutrální řeči chlapci mluví o kotouči a kdesi ve vyšších knižních patrech hoši hovoří o touši. Pěkně svůj k svému.

Mám rád archaismy, a proto se mi slovo touš vždycky líbilo (bez toho ovšem, že bych ho kdy použil v hovorové praxi). Přemýšlel jsem, odkud se vzalo, jestli je původem z angličtiny, jak by se u hokeje nejspíš dalo předpokládat, ale k mému velkému překvapení jsem zjistil, že nikoli. Touše totiž v českých krajích kupodivu existovaly dávno před tím, než zálesáky v Kanadě napadlo zahrát si první "ajshokejový" zápas proti předlesákům. Jak jsem se dočetl v třicet let staré knížce Jazyčník od Dušana Šlosara, toto slovo zavedl do sportovního jazyka sám Miroslav Tyrš a šlo podle tehdejšího výkladového slovníku o "okrouhlou kouli z kamene neb mědi, kterouž házejí", tedy cosi jako české synonymum pro atletickou kouli nebo dokonce disk. Možná by nebylo tak snadné napálit z ledové hrací plochy touš vysoko do obecenstva, kdyby byl z kamene nebo poctivé mědi. A možná by byly mantinely při hokejových zápasech oblepeny nejen fanoušky toužícími chytit si v letu zajímavý průbojný suvenýr, ale i nabuzenými sběrači kovů. Na druhou stranu je nutno připustit, že by se asi výrazně zvýšila spotřeba brankářů.

 

Balkónek domu U obrázku Panny Marie na Kampě

V únoru jsem ve své rubrice Pražské drobnůstky psal o dvou podivuhodných dřevěných válečcích, které jsou umístěné na malém balkónku domu U obrázku Panny Marie na Kampě. Dům se nachází přímo u schodů z Kampy na Karlův most a půvabný balkónek, který je krásně vidět z mostu, patří mezi nejfotografovanější pražské drobnosti. Málokdo z turistů odolá a nezmáčkne spoušť, a to ještě většinou turisté nevědí, jaké zajímavé pověsti jsou s balkónkem spojené; podrobnosti si můžete v již zmíněném článku Tajemné válečky u Karlova mostu.

Právě článek uveřejněný zde na blogu náhodou našli lidé, kteří před nějakou dobou převzali péči o balkónek od více než devadesátileté paní Šuhajové (paní, která se o balkónek starala více než 60 let). Starají se o to, aby bylo zajímavé místo pěkně upravené a dělalo na obrázcích ve fotoalbech po celém světě Praze čest. Protože je článek potěšil, pozvali mě na návštěvu, abych si mohl prohlédnout i vnitřek zajímavého starodávného domu. A jako nádherný bonus jsem dostal i možnost podívat se přímo na balkónek, což je pro mě zážitek, který jsem si vždycky jen představoval, ale nikdy mě nenapadlo, že si ho doopravdy vyzkouším.

 

Nedělní miniglosy č.308

Pozn.: Dalo by se říct, že tento týden se moje myšlenky od začátku točí kolem něčeho úplně jiného než Nedělních miniglos. Zrovna dnes bych uvítal, kdybych mohl sestavit číslo výhradně z "hostujících" miniglos, jako na potvoru však tentokrát (ostatně jako obyčejně :-)) nepřišla od externích dopisovatelů ani jediná. Nějakou dobu jsem přemýšlel, jestli nemám "za příčinou radosti" velikonoční vydání zcela vynechat, ale nakonec jsem se rozhodl, že by byla škoda promrhat tak štěpná témata, jaká se právě tento týden objevila. Mou soukromou radost 308. vydání nedělníku nijak neumenší a třeba někoho z vás ještě navíc potěší, uvidíme :-).

Malá upoutávka: Přestože Velikonoce nijak neslavím, na Velikonoční pondělí pro vás připravuji malý dárek - fotoreportáž z návštěvy balkónku domu U obrázku Panny Marie, o kterém jsem psal nedávno v článku Tajemné válečky u Karlova mostu. Článek totiž náhodou objevili milí lidé, kteří se o krásný balkónek osobně starají a kteří mi jeho návštěvu umožnili, za což jim patří můj velký dík.

Apríl v hlavní roli

Pozn.: Dnes to prosím berte jen jako můj malý a čistě soukromý a zcela neliterární projev radosti nad tím, že některé věci v životě mají naštěstí ještě pořád smysl na rozdíl od většinou zbytečných slov. Snad tedy bude i těch dnešních pár neumělých slov stačit zároveň jako poděkování, vzkaz i přání. Aspoň pro začátek :-).

Poprvé

a hned v hlavní roli,

aprílový úsměv,

při kterém všechny strázně

najednou méně bolí.

Zastavil

a rozběhl se čas.

Tichý hlas

vlídných sudiček

tak trochu zaniká

v ovacích publika.

Všechny své obavy

nabízím se slevou.

S hlavou v mlžných mracích

vděčně a s úlevou

přemýšlím o zázracích.