Vím, ono se traduje, jak se stal Ctirad obětí lstivého úskoku, jakého jsou schopny všechny Šárky nacházející se právě na válečné stezce, a co strašného se mu v drsném předstředověčí vlastně přihodilo. Ale stejně si myslím, že je to jen falešná moralita pro postrašení školou povinných dětí, ale ve skutečnosti to bylo všechno úplně jinak, protože jednak Ctiradové kvůli svým Šárkám snesou i jakékoli nepohodlí a jednak si Šárky dají dobrý pozor, aby si své Ctirady nevratně nepoškodily! :-)
Od Ctiradů pro Šárky
(a i kvůli rýmu i pro jiné krásné paní s kočárky)
Má ještě v oku
její řasu,
Ctirad vpletený
sto roků
v kole času.
I když je to drsné lože
na houby,
stejně příště zase na roh,
dáš-li, Bože,
zatroubí,
jen aby se mohl neholenou lící
přiblížit k té lepé válečnici.
Že je to kruté?
Buďte bez starostí!
Odvážou ho, jen co se trošku poddá.
Vždyť by tak pěkných mužných kostí
byla škoda! :-)
Pozn.: Všude kolem se právě odehrávají různě velkolepé oslavy výročí konce světové války, druhé toho jména. O válce tady na blogu moc nepíšu, přece jen, smysl těchto stránek pro čtenáře je trochu jiný. Ale jeden článek, který by se tématicky hodil na dnešní cestu do blogového pravěku, jsem přece jen našel. To nejsilnější, co na válku upomíná, jsou - aspoň pro mne - vždycky vyprávění pamětníků. A na jazyce, ve kterém se vypráví a ve kterém se poslouchá, zase tolik nezáleží. A někdy právě ti, kdo nerozumí našemu jazyku, rozumějí naší duši nejlépe... O kavárenském vyprávění.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.