Poznámka: Po jednonedělní dovolenkové přestávce nastává celkem obyčejná neděle, kdy úvodník k tradičnímu nedělnímu článku píšu opět doma v Dobřichovicích a nejméně mezi 14. a 17. hodinou budu při psaní hlavního textu k zastižení ve své miniglosové kavárně naproti Bílé Labuti na pražském Poříčí.
--------------------------------------------------------------------------------------------
Vítám všechny čtenáře u již 842. čísla Nedělních miniglos, našeho vytrvale vycházejícího blogového nedělníku, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a už více než 17 let téměř každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v české i světové politice a společnosti.
Minulou neděli měly Nedělní miniglosy dovolenkovou přestávku, takže se v úvodníku vrátím nikoli k poslednímu týdnu, ale ke čtrnácti dnům. Poté, co jsem se oficiálně dozvěděl o tom, že jsem v letošním ročníku prestižní celosvětové fotografické soutěže Prix de la Photographie Paris (Px3) poprvé získal zlaté ocenění a navíc druhou cenu v celé kategorii Architektura, což mou fotku Trojský most kvalifikovalo mezi 40 vítězných fotek letošního ročníku, jsem se musel rozhodnout, jestli se vernisáže pařížské výstavy vítězných fotografií a oficiálního předávání cen osobně zúčastním. I když už jsem měl domluvený docela zajímavý pražský program, nakonec jsem si řekl, že něco takového se člověku nepoštěstí každý rok (a možná ani každý život), tak by byla škoda podobnou zkušenost z lenosti hodit za hlavu. Od 7. do 11. listopadu mě tedy v Čechách nezastihnete a v neděli 8.11. zase jednou nevyjdou Nedělní miniglosy :-).
Mých 6 dovolenkových dnů v Humpolci nakonec bylo zajímavějších a pestřejších, než jsem si uměl představit; zažil jsem toho hodně a jen malou část jsem zatím dokázal zpracovat i do podoby blogových článků. Po návratu jsem ještě využil posledních zbytků babího léta ke dvěma cestám do Prahy a pak jsem si ještě udělal - už plnohodnotně podzimní - cestu do Plzně (mimo jiné i k volbám). Říjnová vyšehradská vycházka s Pražskými domy a několik navštívených vernisáží byly už jen třešničkami na báječném říjnovém dortu, který jsem navíc ozdobil asi dvěma stovkami pozvánek na vernisáž velké výstavy České federace fotografického umění, která se uskuteční v Ambitu kláštera u Panny Marie Sněžné v centru Prahy v úterý 27. října od 17:00 (výstava pak pokračuje každý den až do 20. listopadu a bude obsahovat i mých pět fotografií, tentokrát hlavně na téma Architektura). Sice tu pro mě úplně nejdůležitější pozvánku momentálně nemám tak docela kam poslat, ale říkám si, že když ji občas zopakuji i na těchto blogových stránkách, nemůžu tím snad nic zkazit.
Od posledního vydání Nedělních miniglos před dvěma týdny jsem na blogu zveřejnil 5 nových článků: V článku Jak rozhýbat pecivála aneb Po létech zase jednou do Paříže? jsem vysvětlil, proč si v listopadu zajedu na prodloužený víkend do Paříže, i když jsem to vůbec, ale vůbec neměl v plánu nejmíň na nejbližších deset let. V samostatné fotoreportáži jsem představil Klášter v Želivi včetně tamějšího nádherného Santiniho schodiště. Hned ve dvou článcích jsem se věnoval nakonec hlavnímu bodu svého humpoleckého programu, krásné funkcionalistické vile od architekta Josefa Gočára: Napřed jsem popsal, jak jsem se do vily dostal, i když tomu původně pranic nenasvědčovalo v článku S funkcionalismem na houpačce, pak už přišla obsáhlá fotoreportáž z návštěvy této vily Medova vila - funkcionalistická perla Vysočiny. No a posledním novým článkem bylo názorné vysvětlení Proč ze svého blogu nikdy nezbohatnu, když nedokážu náležitě ocenit takové úžasné věci, jako je "monetizace trafficu" :-). Z předdovolenkového období mohu ještě nabídnout článek v rubrice Po paměti, ve kterém jsem zavzpomínal na to, jak se kdysi na plzeňském sídlišti Skvrňany hrála přehazovaná podle mých pravidel.V příštím týdnu budu muset hlavně v práci dohnat vše, co jsem během své dovolené zameškal, ale ve středu přidám i jednu zajímavou vernisáž a ve čtvrtek důležitý "summit" naší fotografické Skupiny f/4. A konečně dotáhnout musím také pět fotek, které si u mne objednali různí moji známí a které zatím pořád ještě pohříchu dlí v mém dobřichovickém ateliéru. Vánoce se blíží, tak snad se všechny tyhle obrázky dostanou k těm, kteří po nich k mé velké radosti touží.
Každopádně vám všem, kteří si sem chodíte pravidelně, občas nebo jen zcela výjimečně či pouhou shodou náhod číst, děkuji za všechny vaše návštěvy i komentáře a i do příštího týdne vám jako obyčejně přeji, ať se vám daří vše, na co sáhnete, i to, na co byste si sáhnout přáli.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.