Jak víte ze včerejšího článku, věnoval jsem celý den různým svým restům. Kromě mnoha jiných akcí jsem taky po skoro pěti měsících poprvé s odstupem zabrousil do archívu fotografií ze své letní japonské cesty. Během prázdnin jsem do zdejších čtenářů sice "fedroval" jednu reportáž z cesty skoro každý den, a v reportážích jste už mohli vidět spoustu fotografií z různých míst japonských ostrovů, ale přece jen prostor reportážních článků byl omezený a fotek nebylo nikdy moc. Ubezpečoval jsem sebe i vás, že nějakou dobu po návratu nakouknu do archívu několika tisíc fotek, z nichž drtivou většinu jsem viděl pár vteřin při prvním prohlížení jenom já sám, a ještě jich pro vás pár publikovatelných vyberu. A když může v rámci svých archívních pořadů Česká televize mlít kolem dokola pořád stejné scénky až "do úplného zblbnutí", třeba vám nebude vadit, když v mém "japonském archívu" zveřejním některé fotky, které ještě nestihly mít na mém blogu ani premiéru. Nebudou to samozřejmě žádné výstavní výtvarné kusy, ale pro ty, kteří rádi cestují i prostřednictvím fotografií z dalekých míst, by to i tak mohlo být zajímavé. Tím spíš, že za okny je zima a z fotek dýchá příjemně vlhký tichomořský hic. Uvidíme. Do archívu spolu budeme nahlížet po nevelkých a doufám že pro návštěvníky stravitelných dávkách deseti fotek na každý díl.
První desetisnímková porce je z Tokia a poblíž hlavního města ležící Kamakury.
Jsou lidé na následující fotografii uvnitř přízemí obrovské tokijské vyhlídkové věže nebo jsou venku? Každopádně - červencovým vedrem by trpět neměli tak jako tak, protože vnitřek budovy je samozřejmě klimatizovaný a chodník kolem budovy je sprchovaný osvěžující mlhou.
Malý tokijský příspěvek do TlusŤjochovy série "de Kly".
Obrovským centrálním prostorám tokijského akvária dominují kostry dávno vymřelých obrovitých tvorů. V některých státech je zvykem cpát kostlivce do skříně, v Japonsku si pod nimi můžete dát čaj nebo kávu.
Nejvyšší vyhlídkový ochoz tokijské nejvyšší budovy (Tokyo Sky Tree) je ve výšce 450 metrů nad velkoměstem. Tato fotka je z o něco níže položeného místa, kam se ale vejde více lidí a mají tam mnohem vyšší "okna". Usměvavá paní vpravo patří ke zdejšímu početnému personálu.
Načepené dívky u tokijského chrámu Sensódži. Pokud váháte, jestli v ruce třímají deštník či slunečník, mohu vás ubezpečit, že obojí bylo v onom horkém odpoledni správně.
Hodně mladých vyráží s chutí do společnosti v tradiční oblečení a platí to nejen pro dívky, ale i pro japonské mladíky.
Místo mého prvního fyzického kontaktu s Tichým oceánem - tichomořská pláž u Kamakury
Kdo by nechtěl mít na fotce obrovitou bronzovou sochu Budhy, nejznámější památku Kamakury? Fotoaparáty cvakaly ostošest.
Frmol na křižovatce uvnitř rybího trhu Cukidži. Kola, vozíky, superpohyblivá vozítka, ale hlavně ryby, ryby a zase ryby.
Další záběr ze slavného rybího trhu a taky jedna z mála fotek, na které jsem osobně. Ostatně - jsem přece také Ryba! :-)
Tak to byla první desítka fotografií z japonského archívu. Příště se spolu v dalších deseti dosud nepublikovaných obrázcích podíváme na sever největšího ostrova Honšú.
Všechny původní každodenní reportáže z cesty jsou samozřejmě novým návštěníkům k dispozici ve speciální rubrice Japonsko na vlastní oči.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.