Jako obyčejně se chci na začátku nového roku krátce poohlédnout za tím, co zajímavého se vloni odehrálo na tomto blogu. I letos mi byl pro získávání faktů velmi dobrým pomocníkem progam Google Analytics, který mi poskytnul základní souhrnná data. Co je možné se z nich všechno dozvědět?
Tím "nejsouhrnnějším" údajem je logicky celkový počet návštěv na blogu. Přestože se počet článků snížil ve srovnání s rokem 2013 asi o desetinu, návštěvnost stoupla o víc než 16% na celkových cca 26 500 návštěv. Přístup přes klasický počítač se přitom zvýšil asi o desetinu, zatímco přístupy přes modernější tablety i přes mobilní telefony vzrostly meziročně skoro o 70%.
Když se na vývoj návštěvnosti podívám z dlouhodobého hlediska, nejde v posledních letech o žádný překotný nárůst, ale o zvyšování postupné, ale vytrvalé, což je mi mnohem sympatičtější než stále se střídající přílivy a odlivy. Návštěvníci si celkem otevřeli víc než 54 000 stránek, což je asi o 8% víc než loni. Návštěvnost byla v průběhu roku celkem vyrovnaná - se dvěma výraznými vrcholy, které logicky souvisejí s propagací dvou mých článků na titulce blogu.cz. Absolutní maximum nastalo 24.října, kdy přišlo rekordních 518 návštěv, naopak 23. května přišlo jen 27 lidí. Standardní týdenní návštěvnost se už ale velmi dlouho pohybuje mezi 400 a 600.
Zatímco nejčtenějším článkem roku 2013 se stala povídka Vražda u krbu, se 628 čtenáři, tentokrát s přehledem zvítězila krátká a velmi osobní úvaha na kontroverzní téma placené reklamy a etických souvislostí s názvem O nenápadné blogové reklamě. Protože se na titulku dostala v pátek a vydržela na ní celý víkend, vyhrála s naprostým přehledem a 1266 čtenáři a jde díky tomu o nejčtenější článek v historii mého blogu. Asi poloviční čtenost mělo gramatické okénko O holdování a holtování, které by se svými 639 návštěvami stále ještě loni vyhrálo, ale rekordmanem se stejně stalo, protože se svými 71 komentáři překonalo dosud vedoucí loňskou "vražednou" povídku. Zajímavé je, že místo na pomyslných stupních vítězů obhájil z loňska článek o Huntingtonově klasické knížce Střet civilizací, který si loni našlo 396 čtenářů. Po loňském "stříbru" to byla ale tentokrát jen bronzová příčka a i o tu se politologický klasik musel podělit s únorovou Grafickou pozvánkou na mou fotografickou výstavu v Galerii České spořitelny v pražské Rytířské ulici.
Teď na chvíli odskočím od blogových článků k blogerům: I díky zmíněné výstavě jsem měl milou příležitost vidět se s některými blogery, kteří patří v tom nejlepším smyslu slova ke zdejším štamgastům: Již na druhé výstavě jsem přivítal Ilonu-Pižlíka a Lucku, poprvé jsem naživo viděl Pherenis, Miloše, Teris, Martina-Koníka a mstajera nakonec jsem zjistil, že výstavním sálem za mé přítomnosti prošla i Teeda, jen jsme se - neznajíce se - nepustili do řeči. No a v návštěvní knize jsem našel pozdravy ještě od dalších blogerů. Kromě této akce jsem se ještě zúčastnil krátkého srazu v Rožďalovicích, kde jsem potkal i Kitty a Máří Kosáčka, takže loňský rok je možné v tomto směru hodnotit jako přebohatý.
Ale zpět k nejčtenějším článkům: Více než 300 čtenářů si ještě přečetlo dvě úvahy na politická témata - Co zazlívám Miloši Zemanovi a nedávný článek Co mě (ne)těší na výročí listopadových událostí - a taky jeden čistě fotografický článek Fotovýlet za Vydrou - test nového filtru.
Z obrovité porce více než třiceti reportáží z velké letní cesty do Japonska byl nejčtenější článek ze samotného začátku cesty v Tokiu Den 3.: Čekání na zážitky (Park Ueno a věž Sky Tree) (238 čtenářů) a pak pěkně logicky i závěrečné shrnutí celého déle jak měsíc trvajícího výletu v článku Ohlédnutí za japonskou cestou (241 čtenářů). Naopak, nejméně čtenářů měl článek Den 19.: Ohňové loučení s Fudžisan, ten si nepřečetla ani celá stovka návštěvníků).
U poezie jako u přece jen "menšinovějšího" žánru se nejčtenější kousky dostávají tradičně k hranici 200 čtenářů - tentokrát to byl Heřmánkový sonet (208 čtenářů) a Noční převrat v Říši divů (rovných 200 čtenářů). Je tedy zajímavé, že básně mají v průměru větší návštěvnost než přece jen dost specifické Nedělní miniglosy, jejichž nejúspěšnější díl si přečetlo 183 čtenářů a ten nejméně úspěšný jen 73.
Nejčtenější "recenzí" na tomto blogu byl v minulém roce článek o filmu Věry Chytilové Faunovo velmi pozdní odpoledne (229 čtenářů, číslo se zvětší vždycky, když film dávají v televizi :-)).
Myslím, že pro základní bilanci to zatím postačuje, k některým zjištěným zajímavostem se ještě nejspíš vrátím, ale nechci vás hned zpočátku roku utlouci strohými daty. Hlavně vám všem ale chci moc poděkovat za vaši vytrvalou a navíc již šestým rokem stabilně rostoucí přízeň. Velmi si jí vážím a bude pro mě ctí a potěšením, budeme-li se na těchto stránkách setkávat i v roce 2015.
Ještě jednou vám do něj všem přeji hodně zdraví, štěstí a úspěchů.
P.S.: Na konci roku jsem si vytáhl některé zajímavé údaje, která se týkají blogových komentářů (tentokrát nejen za uplynulý rok, ale za celou historii těchto stránek) . Samozřejmě před vámi nebudu tyto informace tajit, ale sepíšu na tohle téma v dohledné době krátký článek. Teď od vás ale zkusím přijmout tipy: Co myslíte: Který z blogerů okomentoval v celé skoro šestileté historii nejvíce mých článků a kolik jich bylo? :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.