O restovém dnu

Taky se vám děje to, že několik věcí, které chcete zařídit a které máte delší dobu v hlavě, před vámi stále prchá, kličkuje a uhýbá? Že si stokrát řeknete, že hned zítra, hned příští víkend, ale třeba - třeba už dnes večer, se do toho s chutí pustíte, ale když pak zítřek, příští víkend, nebo dokonce dnešní večer nastane, přimotá se vám do cesty něco úplně jiného a původní záměry vám zpoza skříně jen škodolibě strouhají mrkvičku? Něco podobného se už od Vánoc děje mně. Během svátečních dnů jsem sám, v klidu pod stromečkem, promyslel několik aktivit, které jsem chtěl hned po Vánocích uskutečnit. Ale od Vánoc už uplynul měsíc, a všechny zmíněné plány jsou stejně na dosah a přitom stejně vzdálené, jako na Štědrý den.

Rozhodl jsem se tuhle situaci vyřešit razantně: Vezmu si v práci jeden den volna a udělám si "restový den". Den, kdy od samotného rána pěkně jedno po druhém odvalím z cesty vše, co jsem chtěl udělat už dávno, ale neudělal, byť se nedomnívám, že jsem nějak mimořádně líný. Až se páteční večer překlopí do víkendu, doufám, že na mém seznamu restů zbyde jen nečitelně přeškrtaná změť původních dlouho odkládaných záměrů.

 

Věřím, že se mi tak konečně podaří zkompletovat dopis na jedno krásné místo, kde bych si uměl představit výstavu svých fotek, ale zatím vůbec netuším, jestli je to možné. Věřím, že se mi podaří vytvořit ukázkovou kolekci některých svých básniček a oslovit s ní nejméně jedno nakladatelství. Věřím, že se mi povede uklidit jednu nemilosrdně rozbordelenou skříň, za kterou je mi už před sebou samým stydno. Věřím, že se mi podaří probrat část korespondence svých prarodičů z doby, kdy dědeček pykal dlouholetým vězením za svůj nepříliš vstřícný vztah k lidově demokratickým pořádkům nastoleným v roce 1948. Věřím, že se mi podaří nahrát si další kousek klavírní skladby, kterou se už pěkně dlouhou dobu postupně po trošínkách po večerech učím. Věřím, že se mi podaří vyčistit sporák, z něhož by nejspíš zkušený kriminalista dokázal odhadnout můj teplý jídeníček pěknou řádku týdnů nazpět. A věřím, že i dalších asi dvacet drobností budu po zítřku moct pustit z hlavy, protože už nebudou svou neodbytnou naléhavostí rušit mé soustředění na některá mnohem milejší a důležitější pomyšlení. V tom všem by mi měl pomoci "restový den", na který jsem si vyčlenil jeden ze tří dnů své loňské dovolené, zbylých po velkolepém letním výletu do Japonska.

Speciální restový den ale začnu jednou novinkou, s jejímž ohlášením tady na blogu jsem taky docela dlouho otálel, i když jsem původně myslel, že malý "fotodrb" nedočkavě zveřejním už před třemi týdny: K Vánocům a jako počinek do nového roku jsem se totiž za loňský rok odměnil a pořídil jsem si po dvou letech váhání, vymýšlení, kombinování a duševních příprav nové fotovybavení, ze kterého - doufám - budete i vy jako návštěvníci mého blogu něco mít, pokud se sem tam nějaká fotka podaří. Poznámka a varování: V následujícím odstavci se objeví skutečné názvy dílů nové fotovýbavy. Kdo je na tom tak, že ho při jakémkoli náznaku blogové propagace konkrétní značky berou žaludeční křeče, toho prosím, aby nečetl dál. Těm méně citlivým na podobné informace ještě návdavkem sdělím, že zveřejnění těchto informací mi nepřináší od výrobce ani od obchodníků žádná zvýhodnění ani žádný finanční či nefinanční prospěch, jde pouze o prosté konstatování skutečnosti.

Protože poslední dva roky už si často nechávám dělat docela velké zvětšeniny svých fotek, což vyvrcholilo před Vánoci třemi obrazy o rozměru 100x70 cm, rozhodl jsem se, že nazrál čas doplnit náležitě svou fotografickou výbavu. Protože už řadu let jsem fotil digitální zrcadlovkou, bylo mi jasné, že jediným dalším logickým krokem bude přechod na přístroj s velkým čipem, tzv. fullframe, proti kterému je čip mého dosavadního foťáku jen "čípkem". Od prvního pracovního dne tohoto roku proto rozšířila můj fotoarzenál o něco větší zrcadlovka Canon 6D, ze které plánuji udělat svůj základní foťák, aby si mohla původní zrcadlovka po pěti letech úžasné a myslím, že i celkem úspěšné spolupráce trochu odpočinout na "fotovejminku", byť původní vybavení si ponechám jako záložní a fotit s ním, doufám, budu i dál. K novému tělu fotoaparátu jsem přidal dva originální "kanoňácké" objektivy: EF 24-70 mm 1:4 L IS USM a EF 70-200 mm 1:4 L IS USM, přičemž díky přechodu na "fullframe" budu konečně moct využít všechny výhody již před několika lety pořízeného širokoúhlého objektivu EF 17-40 mm 1:4 L USM.

Jedním z důvodů, proč jsem zatím o nových přírůstcích do fotobatohu na blogu mlčel, byl fakt, že jsem se pokoušel naučit se je aspoň trochu ovládat. U objektivů to jde celkem snadno, je pouze nutné zvyknout si na jejich specifické optické vlastnosti a začít je cíleně využívat. U foťáku je to horší, protože jen strohá uživatelská příručka k němu má "pouhých" 400 stran a přístroj umí leccos, co budu ještě drahnou dobu objevovat. Přiznávám, že ke štěstí nepotřebuji moc technických vychytávek, bez mnoha funkcí bych se docela dobře obešel. Jak jsem postupně pronikal do dalších a dalších možností aparátu, kroutil jsem hlavou nad tím, co všechno dnes moderní elektronika umí, a podle nových poznatků z příručky by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby v některých z mnoha tajuplných režimů přístroj fungoval i jako holicí strojek, sekačka na trávu či příruční protonový urychlovač.

Považte - 400 stran dovedností na tak malý předmět! Když jsem se chtěl kdysi pochlubit svými vlastními dovednostmi, ve strukturovaném životopise to vyšlo jen asi na půl á čtyřky, což je oproti foťáku dost velký nepoměr. Na druhou stranu připouštím, že to byly jen dovednosti, o kterých bylo v daných souvislostech výhodné hovořit; je pravděpodobné, že opravdu kompletní "uživatelská příručka na Petra V." by asi musela být o něco obsažnější, protože i když jde o poněkud starší typ, pár základních funkcí je již od výrobce naprogramováno a hrozí nebezpečí, že nevhodný způsob manipulace s výrobkem by mohl nepoučenému uživateli přinášet určitá rizika :-).

Inu - řekl bych, že tenhle článek je dobrým začátkem speciálního dne věnovaného restům. První položka na seznamu byla škrtnuta. A docela mě zajímá, který z mnoha dalších bodů bude následovat. Nejspíš snídaně. Mám totiž podezření, že můj zaneřáděný sporák drobný odklad úklidu ještě unese :-).