Trans Brdy 2015 v Dobřichovicích

Dnes vás nebudu unavovat dlouhým povídáním a jen vám ukážu pár fotek z jedné akce, která si mne našla (jen jako fotografa, nikoli aktivního sportovního účastníka) v Dobřichovicích. Je to totiž tak, že nejde-li Mohamed k hoře, někdy se stane, že hora zazvoní u něj doma. A tak jsem minulý víkend zjistil, že za domem, ve kterém bydlím, mi vyrostlo stanové městečko, a cyklistů, kterých tu jezdí i o běžném víkendu stovky, je tu náhle ještě mnohem víc. Vysvětlení bylo jednoduché: V Dobřichovicích byl letos start a cíl cyklistické lahůdky s názvem Trans Brdy. To se vydá několik stovek sportovních pološílenců na trasu, která vede cestou necestou nahoru dolů, během skoro šedesátikilometrové obtížné trati nastoupají víc než půldruhého kilometru čisté výšky a ještě jsou schopni do cíle zafinišovat. Ti nejlepší (v čele s vítězem, zlatým olympijským medailistou Jaroslavem Kulhavým) zvládli neuvěřitelnou trať za dvě hodiny a fousek, ale i ti pomalejší pro mne byli obdivuhodnými borci, protože já bych byl na trati nejspíš ještě teď.

 

Neřekli byste, jak mohou ve velkém davu jedinečné a vyhraněné individuality, za kterými se na volném prostranství s údivem ohlédnete, vypadat podobně. Svého kolegu z práce jsem prostě na startu nenašel, a to jsem kolem kordónu sešikovaných bikerů chodil sem a tam víc než čtvrthodinu.

Na programu bylo mnohem víc závodů, než ten hlavní, nejdelší a nejobtížnější. Závodníci si fandili navzájem a ti, co měli ještě do svého startu čas, své kolegy mocně povzbuzovali.

Na startu nebyli zdaleka jen odhodlaní drsní muži, ale i odhodlané půvabné ženy. Mimochodem, modré číslo znamenalo příslušnost k nejdelšímu závodu. Jiné závody svítily do poctivého letního dne jinými barvami.

První šlápnutí do pedálů po startovním výstřelu. Udělalo to jenom "frrrrrrnk!" a všichni byli v mžiku pryč. Po dvou hodinách a něco přijeli nejrychlejší závodníci z druhé strany, i když ty jsem neviděl, protože jsem si odskočil domů napsat Nedělní miniglosy :-). Ale nechtěl jsem tentokrát fotit popisnou reportáž, ale jen zachytit na pár fotkách atmosféru, která u nás nebývá k zažití tak často.

Zkusil jsem si s foťákem párkrát i zašvenkovat, abych pozadí rozmazal a závodníky ponechal pokud možno ostře řezané. Nepovedlo se to úplně stoprocentně, a tak na fotkách můžete vidět v pozadí rozmazané popředí Dobřichovic a v popředí rozmazané pozadí bikerů :-).

Všechny trasy všech závodů se nakonec spojily v jedné řece, tedy přesněji řečeno u řeky (konkrétně jde samozřejmě o Berounku, poblíž lávky, kam chodím o podzimních ránech fotit krajky zarosených pavučin). A do cíle hrdinně dojížděli i malí a ještě menší cyklisté, sice s doprovodem, ale s vlastním závodnickým srdíčkem, které všemi těmi zážitky tlouklo o překot.

Ani ti, které na poslední chvíli nejspíš stihl nepříjemný defekt, neházeli flintu do žita a dosáhli cíle. Olympijského vítěze sice v pořadí neohrozili, ale o to v tomto závodě doopravdy nešlo. Však se taky celoroční série cyklistických závodů jmenuje Kolo pro život.

Na poslední fotce vypadá situace na dobřichovické louce u lávky jako idylka. Stačilo by ale zacílit trochu doleva a viděli byste, že nával v cíli byl pořádný. Mně se ale tenhle poslední obrázek líbil víc než cílový frmol, protože je zase dokladem, že si pěkný cyklistický den užili nejen adrenalinoví nadšenci, ale především úplně obyčejní lidé s chutí se po zimě trochu provětrat a zasportovat si. A místy to skoro vypadalo, jako by někteří z udatných kolemjedoucích museli umět dřív jezdit na kole než chodit :-).

Ještě dlouho po skončení závodů příznivci kol, koleček, bicyklů, šlapadel a jiných přibližovadel pěkně pospolu bez ohledu na věkové, výkonnostní i váhové kategorie drandili nebo aspoň podranďávali po zdejší louce i přilehlém okolí. Počasí vyšlo a všichni vypadali spokojeni. Kruciš, že by mě ta atmosféra taky vyprovokovala oprášit dávné cyklozážitky, od kterých jsem kdysi zbaběle prchnul k maratónům? :-)

Speciální prvomájový dovětek:

Protože letos nevyjde žádný speciální prvomájový článek, dávám aspoň k dispozici odkazy na tři prvomájové speciály z dřívějška. Jsou, myslím, docela různorodé :-).

O prvomájovém déjà vu (rok 2010)

Májová pojistná událost (rok 2011)

O prvomájových tradicích (rok 2012)