Místní štamgasti dobře vědí, že už od roku 2010 skoro při každé z nečetných návštěv zahrady svých rodičů ve Staňkově vyfotím pár nových kousků do cyklu Kouzelná zahrada a že vybrané fotografie z tohoto cyklu se už dočkaly dvou výstav, kde jsem testoval, co tomuto způsobu focení návštěvníci řeknou. Snažím se fotky držet pokud možno ve stejném stylu a pomalu a dlouhodobě celý cyklus "kultivovat". Proto i moje květnová návštěva přinesla asi stovku nových fotek, z nichž jsem jako obyčejně většinu vyhodil a vybral jen několik nových "kandidátů na zařazení do sestavy".
Nejčastěji v tomto cyklu fotím jednu třešeň. Je to zvláštní, pořád ji v duchu považuju za mladý strom, protože byla mladým stromem, když jsem byl malý. Od té doby jsme oba přidali pár desítek let, jsme docela "vzrostlí" a já doufám, že i ona mne třeba vidí podobně optimistickými brýlemi, jako já ji :-).
Z udržované skalky jsem si tentokrát vybral barevně výrazné místo "šmrncnuté" výrazně červenými tulipány a dokrášlené příjemnou zvonkovou modří v pravém horním rohu. Samozřejmě, jako obyčejně vůbec netuším, jak se "hlavní rostlina" na obrázku jmenuje, což mi nijak nebrání, abych ji aspoň anonymně nevyfotografoval jako výrazně krásný obličej neznámé modelky. Navíc je výhoda, že takový keřík mě na rozdíl od modelky nebude kvůli fotce popotahovat u Úřadu na ochranu osobních dat :-).
Má-li fotograf dostatečně roztřesené ruce, může zoomováním při dlouhé expozici dosáhnout i jiných efektů než těch prvoplánově a přímočaře výbušných. Však ani moře nemusí vždy burácet ohromujícím vlnobitím, ale někdy ke kráse stačí jen malé nectižádostivé vlnky.
I na zahradě, která může snadno být - hlavně poblíž vzrostlých stromů - ztělesněním populárního "návratu ke kořenům" a která dokáže poskytnout docela festovní oporu, stačí jen velmi velmi málo - zasnít se, vzpomenout si na nádherný obraz i vůni toho, co (nebo kdo?) při každé myšlence zas o něco porozkvete (je přece jaro!), a celý svět se opět krásně roztočí. Jízda na tomhle kolotoči může trvat jakkoli dlouho a přece se nikdy nestane nudně obyčejnou, natož aby se z ní snad člověku udělalo špatně.
Celé odpoledne a podvečer, který jsem měl na focení na zahradě k dispozici, bylo ošklivě, podmračeno a tmavo, až jsem si myslel, že tentokrát prostě do sbírky žádná fotka nepřibude. Paradoxně až těsně před svým západem slunce vyšlo, takže se do několika fotek na poslední chvíli vkradlo i jiné než "olověné světlo". Možná proto mě při focení "mladá" třešeň nejvíc láká - protože přímo za ní zapadá na jaře slunce a moje kouzelná zahrada dovede vykouzlit skrze své chápající větve na rozloučenou nové zajímavé obrázky do památníku.
Kdo by se chtěl podívat na více "explozionalistických" fotek ze staňkovské kouzelné zahrady, výběr z této kolekce je trvale k dispozici na mém fotowebu: Cyklus Kouzelná zahrada.
(English version of the photoweb collection: The Magic Garden)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.