Člověk nemá zas tak moc možností publikovat článek v "přestupný den", tak si říkám, že stojí za to tuhle příležitost využít; vždyť šance přichází jen jednou za čtyři roky, podobně jako olympiáda, a co já vím, jestli se na tu příští za další čtyři roky v obrovské lidské konkurenci vůbec kvalifikuji. Dnes je to teprve můj čtrnáctý devětadvacátý únor v životě a z toho teprve (nebo už, jak se to vezme) čtvrtý v éře blogu; ostatně to platí jen o extra vytrvalých sportovcích, že si za život střihnout čtvery olympijské hry. Tak jsem si řekl, že se zkusím podívat zpětně na všechny své 29. únory a zkusím odhadnout, co jsem v té době mohl dělat.
29. únor 1968
Ve svých necelých dvou letech jsem samozřejmě ve Staňkově nadšeně přivítal polednové politické oteplování pomalu ústící ve střídavě opěvované a zatracované Pražské jaro. Kdybych tenkrát tušil, že za půl roku přijedou opravdické tanky, asi bych se na ně docela těšil, protože ty kovové obludy báječně rachotí a umějí otáčet hlavní; nechápal bych, že dospělí z nich nejsou tak nadšeni jako já.
29. únor 1972
Pomalu mi končí bezstarostný předškolní věk a já už vím, že se budu stěhovat do Plzně, kde budu chodit do školy. No, že bych se toho zrovna nemohl dočkat, to se nedá říct, mnohem radši jsem si hrál na velké staňkovské zahradě. Hlavně prý nemám říkat, že už dávno umím číst, abych svým učitelům nezkazil radost z toho, že mě můžou vzdělávat. Tak jo, radost z dobře vykonané práce nic nenahradí.
29. únor 1976
Jsem ve čtvrté třídě, dělám různé drobné průšvihy, ale většinou se mi daří se z nich nějak vylhat. Strašlivě nerad chodím do hudebky (mnohem radši za ni, ale to si troufnu jen výjimečně) a těším se, až budu konečně velkej a nikdo mi nebude říkat, co musím, nevěda, že tak velkej nejspíš nikdy nebudu.
29. únor 1980
Budu dělat přijímačky na gympl z 8. třídy. Naše matikářka ze základky všem lidem, kteří se hlásí na nějakou školu, dala preventivně z matematiky místo jedniček dvojky, aby - až někdo ve stresu přijímačky úplně pokazí - mohla říct, že nebyl nijak zvlášť dobrej, což je z pololetní známky dobře vidět. Kdepak studijní typ, to přece bylo jasné hned!
29. únor 1984
Blíží se maturita a mně se zoufale nechce učit. Kdyby mi tehdy někdo slíbil maturitu se samýma jedničkama, nabídl bych mu slušnou částku (z poslední brigády) a vůbec bych se nedozvěděl, že to jde i zdarma. Z olympiády v Los Angeles podle očekávání nic nebude; nesoutěžíme, nevysíláme, holedbáme se, trucujeme. Ještěže ve Staňkově slušně chytáme západoněmeckou televizi.
29. únor 1988
Na koleji VŠCHT v Kunraticích žijeme normálním studentským životem, ve čtvrťáku už nejsme žádní bažanti, ale občas docela grandi, protože máme různá stipendia a vedlejší příjmy, a ve škole to vůbec docela ujde. Jsem přesvědčený, že jsem našel ženskou na všechny devětadvacáté únory do konce života. Ale co, i dva roky jsou dobrý, ne? Svobodná Evropa v nás podle svého štvavého zvyku večer co večer hlodá a nedá jí to věru velkou práci.
29. únor 1992
Dělám si svůj výzkum Mössbauerových spekter na matfyzu v Tróji, ale popravdě - neumím si představit, že bych "vědu" dělal až do penze, asi nejsem ten správně zkoumavý typ. Není to tak dávno, co jsem odmítl velkorysou nabídku ze světoznámé ciziny (viz článek O studiích v Oxfordu), a není to tak daleko, co odmítnu zabývati se vědou zcela. Ale ještě se stihnu naučit v univerzitní síti posílat na druhý konec světa zprávy, kterým se říká e-maily a je to děsně šikovná věc, škoda, že se to nedá použít i v normálním životě. V létě se chystám prostopovat skrznaskrz jižní Francii.
29. únor 1996
Můj plíživý postup na východ pokračuje (narozen v Domažlicích, pak Staňkov, Plzeň a aktuálně Rokycany) neb už jsem třetím rokem ženatý. Učím na gymnáziu chemii a fyziku a jsem z toho učení šťastný jak blecha. Pro různé schopné a ochotné jsou devadesátá léta symbolem kariérních možností, pro mě hlavně symbolem svobody. Jo, to víte, že Československo už je pár let v tahu?
29. únor 2000
Všichni tvrdili, že přechodem do tohohle kulatého roku přijde přinejmenším technologická (ale možná i celovesmírná) apokalypsa. Dělám na několika moc zajímavých bankovních projektech, přes týden žiju v Praze a do Rokycan jezdím jen na víkendy. Když jsem se jako malé dítě díval v televizi na seriál o zvířatech "Přežijí rok 2000?" přemýšlel jsem, jestli ho přežiju já. Přežil.
29. únor 2004
Vzpomínám na loňské léto, kdy jsem objevil nádherný řecký ostrov Lefkadu; nevím, jestli se to povede, ale chtěl bych se tam ještě aspoň jednou vrátit. Připravuji se na svůj druhý maratón v Praze, ale takhle v zimě se mi běhání moc nelíbí. Kruciš, kdyby nebyl ten 29. únor, to by přece přišlo jaro o den dřív, ne?
29. únor 2008
No nevím, jestli to má nějakou budoucnost, ale trochu víc jsem začal fotit. Všichni blbnou s digitálem, ale já nedám na kinofilm dopustit. V poslední době jsem absolvoval skoro dvacet cest na mezinárodní projekt do Záhřebu, už máme skoro hotovo. A stačí, když pomyslím na jednoho neobyčejného člověka, srdce přidá do kroku, až mě štve, jak soustavně a neomylně to funguje, a zatím si ještě neumím představit, že to může pořád stejně fungovat i za 16 let.
29. únor 2012
I po půl roce jsem plný vzpomínek na toulání po Japonsku. Můj život víc než kdy dřív koření poezie, což nejspíš u chlapa mého věku není úplně normální, ale to si prostě lidé kolem mě budou muset zvyknout, protože ono se to jinak prostě nedá. Ale počet lidí kolem mne se o něco snížil, protože už nejsem ženatý. Po večerech se bavím psaním na blog. Představte si, že právě dnes jsem tam vyvěsil fotku čerstvé sněženky (článek Skromné vítání jara).
29. únor 2016
Od té doby, co jsem si udělal radost a uspořádal jsem pár výstav svých fotek, nezbývá mi, než se snažit fotit víc a líp, abych pak ve výstavním sále nebyl za namyšleného hlupáka. Jako by nestačilo, že v práci finguju práci IT architekta, v soukromí se vydávám za fotografa! Stejně si jednou chci dát jako dárek verneovské dva roky prázdnin a už to nejspíš nebude dlouho trvat. Na fotce na mém stole, kde dříve býval jeden člověk, jsou teď lidé dva. Taky teď chodím s fajn partou lidí po jednotlivých domech pražského Nového Města, ovšem jestli to půjde dál tak rychle jako doposud, bude to ještě na dlouhé roky.
Všichni blbnou s nějakou novou nemocí a jestli je pravda jen půlka toho, co se o ní zatím doslýcháme, naše horami hlídaná kotlinka se jí taky nevyhne; je to už jen otázka pár dní (viz článek O zásobách na čas karantény). Moje dlouhé prázdniny už budou muset pomalu končit, protože mrchy složenky svými barvami a číslicemi začínají naléhat. Mám na letošek předjednané tři výstavy, ale kdoví, co z nich bude. Říká se, že se budou muset nosit roušky, ale to se tady nikdy nebude dodržovat, z toho budou jen rozbroje.
29. únor 2024
Jejda, to je přece dnes! To to ale uteklo! :-)
Já si svůj první přestupný únor bohužel nevybavím, byl jsem stár jen měsíc a čtyři dny... :-)
OdpovědětVymazatVšak já u prvního v řadě taky trochu tápu :-).
VymazatNo jo... já nedosáhnu ani na tápání :-D
VymazatLezarts
OdpovědětVymazatBravo, jaká paměť! Já si nepamatuji ani na jeden přestupný únor co jsem dělala.
Asi proto, že mi to nepřišlo jako mimořádná událost. Jen jsem litovala těch, kteří se v tento den narodili:-)))
Ona to ani tak není paměť na konkrétní den, spíš na atmosféru a události daného delšího období. Náhodou, ti, co se v ten den narodili, jsou vlastně stále mladí.
VymazatNóó .... tak to je skvělý výčet přestupných roků. Já tedy můžu s klidným svědomím říct že si nepamatuju pořádně žádný z nich. Buď jsem byla móc malá nebo jsem měla úplně jiné zájmy než si uvědomovat že je ořestupný rok :)
OdpovědětVymazatMožná bych podle starých diářů mohl zrekonstruovat i konkrétní den, ale o to mi ani tak nešlo.
VymazatMožná by ty přestupné únory mohly být záminkou pro nějaké přestoupení, třeba na jinou víru, do jiného fotbalového klubu nebo aspoň ke spáchání nějakého drobnějšího přestupku.
OdpovědětVymazatStačí, když v metru přestoupíš z linky Cé na linku Á.
VymazatA ještě bychom mohli pořídit pár destilačních přestupníků :-).
VymazatPetře, báječný přehled s datem 29. únor.
OdpovědětVymazatJá si pamatuji jen na jeden a to, že v ten den se narodil jeden z našich profesorů. Bylo to v roce 1972 a my jako budoucí maturanti seděli v hospodě, když vešel zmíněný pedagog. Byli jsme už všichni plnoletí, ale přeci jen mít obávaného profesora za zády.... takže jsme ho pozvali, ať si k nám sedne. A tam jsme všichni zjistili, že naše obavy byly liché, byl to velice příjemný společník. Byl rád, že své narozeniny neslaví sám.
A to, že byl na nás přísný, jsem ocenila až mnohem později.
P.S. Dnes jsem přála po ránu dlouholetému kamarádovi k dnešním "osmnáctinám".
Škoda, sám nikoho takového neznám, ale kdybych měl takové "přestupné narozeniny", líbilo by se mi to a každý narozeninový den bych si užil nejmíň se čtyřnásobnou brizancí :-).
VymazatYmula je nerodit se 29.unora a mit jmeno Horymir...Hlavne v detstvi by to cloveku vadilo..Jeden sttyc se narodil pred Silvestrem a dostal jmeno Silvestr, takd mu to v detstvi bylo lito, tohle je jestejiny level
OdpovědětVymazatLíbilo by se mi jméno Horymír Šemík :-).
VymazatVidis to a ja myslela, ze prvni, cojsi vzal jako dite do ruky, byl fotak a od te doby ho nepustil:) A ona to neni zas tak davna nahoda. Pamatujes si, co stalo za porizenim prvniho "lepsiho" fotaku?
OdpovědětVymazatFotil jsem od gymplu, ale dlouho jen malými kompaktními mechanickými foťáčky (např. jsem měl teď tolik oblíbené LOMO :-)). Ale i když jsem dělal fotky doma v koupelně, lákalo mě to zkoušet si různé věci a dělal jsem i větší formáty. Svou první zrcadlovku jsem si pořídil až ve čtyřiatřiceti s jednoduchým cílem - dělat fotky o něco líp :-).
Vymazat...a jestli jsi mel o svem foceni pochybnosti (ma to cenu vubec investovat do poradneho vybaveni?), nebo jsi sel najisto?:)
OdpovědětVymazatJá jsem si na svou první zrcadlovku (z dnešního pohledu úplně jednoduchou, ještě ji mám schovanou a občas ji symbolicky provětrám, protože pořád funguje) dokonce vzal úvěr :-). Byl to můj dávný sen, který jsem si chtěl splnit, takže jsem šel najisto, jen jsem netušil, že bych někdy mohl mít vlastní výstavu, to pro mě bylo v té době něco úplně nepředstavitelného a nebyl to vůbec můj cíl.
Vymazat...ale stal se z toho předpokládám velmi příjemný vedlejší efekt:) Oceňuji odvahu jít do něčeho takhle navážno, i když zrovna u toho focení to bez kvalitního hardware zrovna fakt nejde. Já mám kliku, že mi na mé zájmy stačí vlastně jen software:)) kromě outdoorových bot.
VymazatOno to nemusí být tak horké. Jde jen o to přizpůsobit styl focení stavu hardwaru :-). Jinak, samozřejmě, jde o velmi příjemný efekt, vlastně už deset let prožívám permanentní fotografickou pohádku.
VymazatVelmi zajímavě pojatý a obsahově ještě mnohem zajímavější článek! Krásný a barvitý životní příběh, plný změn a zvratů... zaujala mě ta fotka se dvěma lidmi. To je takový droboučký sherlockovský detail a já ho přidávám do svojí mentální skládanky i spolu s nějakými těmi dohady. Nedáváš podobné dílky k dispozici úplně často, ale pár už jich tam mám :-)
OdpovědětVymazatTo byl momentální nápad, že bych mohl napsat článek, který dává smysl nejvýš jednou za 4 roky. Tedy to jsou mi zajímavá spojení: "sherlockovský detail" nebo "mentální skládanka"... Zmíněnou fotku se dvěma lidmi tu mám před sebou pod monitorem, abych na ni vždycky mohl mrknout a vylepšit si tím náladu, což funguje naprosto spolehlivě :-).
VymazatTedy, Petře, ty jsi typický mužský, uděláš seriál a schválně jen o 29.2., abys to mohl psát jen ,,občas,,. Moc hezky jsi se s tématem popasoval.
OdpovědětVymazatSe mnou do základky chodil kluk narozený 29.2.1948 - nějaký Jarda Hejzlar a ten si s námi užil - dostal vždycky hobla.
Jiřina z N.
Krásný výlet do historie přestupných roků v osobním životě.
OdpovědětVymazatJá mám také poslední článek 29.2. , ale není to nic výjimečného, protože už hodně dlouho mám třetí článek, což je moje "norma", vždy poslední den v měsíci, ten mě vždy dokáže motivovat :).