Kdysi, ještě v časném podzimu, optali se mě moji dobří dlouholetí přátelé, kteří žijí na rozdíl ode mne celkem bohatým koncertním životem, zda bych v adventním čase s nimi nezašel do pražské Písecké brány na koncert slovenského zpěváka Petera Lipy. Možná se trochu divili mému nadšení, protože asi netušili, že Peter Lipa pro mě byl už v době mého mládí synonymem zajímavé a kvalitní muziky, takže jsem kromě různých rockových, folkových či dokonce punkových skopičin díky Peteru Lipovi poslouchal i skopičiny jazzové a "hudebně eklektické". od 90. let mi ovšem tento pozoruhodný zpěvák oddriftoval kamsi za obzor, jeho písničky se ke mně dostávaly jen sporadicky, stejně jako zprávy o něm. A na jeho živém koncertě jsem nikdy nebyl - ani jako nadšený teenager, ani jako zkušenostmi zakulacený muž "v nejlepším věku". Všechno je prostě jednou poprvé.
Peter Lipa je každopádně hudební legendou. Už na druhém beatovém festivalu v Praze na konci událostmi nabitého roku 1968 se se svou tehdejší skupinou Blues Five stal "objevem festivalu", ale co jsem začal vnímat, vždycky se mi zdálo, že každá hudební krabička je mu těsná - ta beatová, bluesová a snad dokonce i ta celkem prostorná jazzová, kam se jinak vedle sebe vejde kdeco. A tak jsem přivítal možnost připomenout si po dobrém čtvrtstoletí tohoto zpěváka, hudebníka, skladatele, dramaturga i organizátora. Ostatně - ti staří slovenští jazzoví pardálové jsou vůbec úplně speciální kapitolou: Peter Lipa oslaví v květnu osmdesátku, trumpetista Laco Déczi, o jehož dobřichovickém koncertě, který se tehdy moc pěkně protnul s mou fotografickou výstavou, konanou na stejném místě, jsem tady psal v článku Koncert Laca Décziho, je dokonce ještě o 5 let starší. Klobouk smekám před oběma pány!
Omlouvám se, tentokrát přikládám jen dvě ilustrační fotky (to beru jako eufemismus pro fotky mizerné :-)) udělané v rychlosti mobilem. Ale aspoň něco.
Asi nemá cenu o takové hudební osobnosti psát zbytečné litanie. Spíš sem přidám pár různorodých ukázek z jeho tvorby, většina z nich během adventního pražského koncertu zazněla a na několika z nich jsme museli spolu s ostatními diváky (a jak rádi!) trochu "hlasově spolupracovat", protože pan zpěvák byl v dobrém rozmaru, a my tím pádem taky :-).
Sťahovaví vtáci (hudba Jaro Filip, text Milan Lasica)
Kúsoček páperia (hudba Peter Lipa, text Milan Lasica)
To ovšem musel být velmi krásný zážitek! Moc se mi líbí hned ta první píseň. Ty ostatní už jsou na mě moc jazzové, ale ta první je přesně tak melancholická, jak to mám ráda :-)
OdpovědětVymazatByl to moc fajn večer, takové pohlazení po duši. A jsem rád, že první písnička zabrala, protože jsem ji na začátek dal schválně, aby neodpudila ty, co nejsou pravověrnými jazzmany a jazzgirlkami :-).
VymazatStárne to, všechno milé stárne...
OdpovědětVymazatNemám pro to důkaz, ale často se mi zdá, že to nemilé stárne sice taky, ale nějak pomaleji...
VymazatMíra
VymazatA já furt, jak to formulovat. Díky.
Pekne..Shodou okolnosti jsem navstivill Laca Decziho, rovnez skveleho miuzikanta a obdivuhodneho ve svem veku, na jazzovychbfestvalech v okoli Kralup letos 2x v Ktalupech axZlosxni..Toto je trochu jine, ale take non plus ultra
OdpovědětVymazatMěl jsem možnost si s Lacem kdysi v Dobřichovicích trochu popovídat a je to fakt zajímavý chlapík :-).
VymazatMíra
VymazatPro někoho možná dost svérázný chlapík, ale...
Lezarts
OdpovědětVymazatK ranní kávě, báječný příspěvek! Oboje jsem si vychutnala👌🏻
Opravdu tento muzikant má široký záběr. Pro mě objev.
Ocenila jsem i báječné videoklipy, za mě nejvíce Problémy s problémami
Potěšilo mě, co všechno se dá na internetu najít, byť třeba klip z roku 1984 vypadá ve srovnání s těmi dnešními opravdu kuriózně :-).
VymazatNení tohle mým šálkem kávy, nicméně samozřejmě obdivuji hudebníky kteří ve svých letech dokáží hrát a zpívat na 200%
OdpovědětVymazatNebýt mých přátel, koncertu bych si vůbec nevšiml a byla by to škoda.
VymazatJá jazz moc nemusím, ale vzhlížím s úctou k hudebníkům, kteří ve svých letech zpívají, hrají a koncertují. 🙂
OdpovědětVymazatVypadá to, že osmdesátka není pro jazzové legendy žádný věk :-).
VymazatPana Lipu znám, jen to není zpěvák, ale manžel mé kamarádky :).
OdpovědětVymazatMusel to být krásný zážitek, byť mi tato hudba moc neříká.
Nemůžu říct, že bych byl nějaký pravověrný jazzový posluchač, ale zrovna Peter Lipa mi vysloveně vyhovuje.
VymazatMám ráda hudbu různých druhů. Jazz v podání pana Lipy je poslouchatelný. Děkuji za koncert, který jsem si docela vychutnala. Souhlasím s tím, že věk není překážkou pro toho, kdo umí zpívat a věnuje se tomu. Zaujalo mě také, že Milan Lasica otextoval některé skladby a je dobře, že má pan Lipa následovníka v synovi.
OdpovědětVymazatRádo se stalo. Milan Lasica byl vlastně "dvorním" textařem Petera Lipy, dokonce jim vyšlo speciální cédéčko jejich společných písniček. Kromě toho je na webu k nalezení dokonce i jejich společné vystoupení :-).
VymazatS Peterem Lipou jsem také setkal před desítkami let, ale fandou jsem nikdy nebyl, protože před jazzem jednoznačně dávám přednost rocku. Z těch dalších osobností, kteří se v ukázkách s ním pojí, si pamatuji Jaro Filipa z pořadů Ktosi je za dverami Lasici a Satinského, Milana Lasicu jsem navíc několikrát viděl hrát v Divadle Bolka Polívky, a konečně Luboše Andršta znám i z koncertu jako vynikajícího kytaristu souboru Framus 5 Michala Prokopa.
OdpovědětVymazat