Peter Lipa - pražský vánoční koncert

Kdysi, ještě v časném podzimu, optali se mě moji dobří dlouholetí přátelé, kteří žijí na rozdíl ode mne celkem bohatým koncertním životem, zda bych v adventním čase s nimi nezašel do pražské Písecké brány na koncert slovenského zpěváka Petera Lipy. Možná se trochu divili mému nadšení, protože asi netušili, že Peter Lipa pro mě byl už v době mého mládí synonymem zajímavé a kvalitní muziky, takže jsem kromě různých rockových, folkových či dokonce punkových skopičin díky Peteru Lipovi poslouchal i skopičiny jazzové a "hudebně eklektické". od 90. let mi ovšem tento pozoruhodný zpěvák oddriftoval kamsi za obzor, jeho písničky se ke mně dostávaly jen sporadicky, stejně jako zprávy o něm. A na jeho živém koncertě jsem nikdy nebyl - ani jako nadšený teenager, ani jako zkušenostmi zakulacený muž "v nejlepším věku". Všechno je prostě jednou poprvé.

Peter Lipa je každopádně hudební legendou. Už na druhém beatovém festivalu v Praze na konci událostmi nabitého roku 1968 se se svou tehdejší skupinou Blues Five stal "objevem festivalu", ale co jsem začal vnímat, vždycky se mi zdálo, že každá hudební krabička je mu těsná - ta beatová, bluesová a snad dokonce i ta celkem prostorná jazzová, kam se jinak vedle sebe vejde kdeco. A tak jsem přivítal možnost připomenout si po dobrém čtvrtstoletí tohoto zpěváka, hudebníka, skladatele, dramaturga i organizátora. Ostatně - ti staří slovenští jazzoví pardálové jsou vůbec úplně speciální kapitolou: Peter Lipa oslaví v květnu osmdesátku, trumpetista Laco Déczi, o jehož dobřichovickém koncertě, který se tehdy moc pěkně protnul s mou fotografickou výstavou, konanou na stejném místě, jsem tady psal v článku Koncert Laca Décziho, je dokonce ještě o 5 let starší. Klobouk smekám před oběma pány!

Omlouvám se, tentokrát přikládám jen dvě ilustrační fotky (to beru jako eufemismus pro fotky mizerné :-)) udělané v rychlosti mobilem. Ale aspoň něco.

  

 

Peter Lipa se svou kapelou (a vánočním stromečkem, pod kterým byli všichni jako skvělý vánoční dárek pro narvaný sál) na pódiu Písecké brány: Radovan Tariška (saxofon, mimochodem, taky dost dobrý jazzový démon :-)), Michal Šimko (baskytara), Michal Fedor (bicí) a Petr Lipa mladší (klávesy)

 

 

Asi nemá cenu o takové hudební osobnosti psát zbytečné litanie. Spíš sem přidám pár různorodých ukázek z jeho tvorby, většina z nich během adventního pražského koncertu zazněla a na několika z nich jsme museli spolu s ostatními diváky (a jak rádi!) trochu "hlasově spolupracovat", protože pan zpěvák byl v dobrém rozmaru, a my tím pádem taky :-). 

Sťahovaví vtáci (hudba Jaro Filip, text Milan Lasica)

  

 

 Balada o štyroch koňoch  (hudba Peter Lipa, text Milan Lasica) - to už je přece jen o něco jazzovější opus než ten, kterým jsme začínali.

 

 

Znova a znova (hudba Peter Lipa a Martin Gašpar, text Vlado Krausz)

 Kúsoček páperia (hudba Peter Lipa, text Milan Lasica)

 

 

 

Kamarátka Samota (hudba Peter Breiner, text Tomáš Janovic, Peter Petiška). Mimochodem, tahle písnička vyšla na dlouhohrající desce, když mi bylo 17, koupil jsem si ji (bůhví, kde dnes je) a právě tuhle písničku jsem se jako jedinou z tohohle žánru dokonce naučil hrát na klavír. Teď jsem ji - mnou dávno zapomenutou - při rešerši pro tenhle článek po skoro čtyřiceti letech s údivem znovu objevil a leccos se mi z té dávné doby vybavilo :-).

 

 

 

 

Problémy s problémami (hudba Peter Lipa, Peter Lipa ml., text Vlado Krausz)

 

 

Když už tu starou dlouhohrající desku nemám (a i kdybych ji měl, nebylo by ji u mě doma kde přehrát), tak jsem si od Petera Lipy koupil na pódiu o přestávce aspoň dvě jeho cédéčka. Jedno pro sebe (společné s Lubošem Andrštem, bohužel, ten už mi na rozdíl od Petera Lipy cédéčko nikdy nepodepíše) a druhé na příští týden pod stromeček jednomu báječnému člověku, který taky rád poslouchá jazz, tak by se mu to snad aspoň místy mohlo líbit :-).