O bílých Vánocích

Je zvláštní, jak máme v genetickém kódu vtištěnou představu bílých Vánoc jako té správné varianty prožívání "nejkrásnějších svátků v roce", byť naplnění podobné představy je stále vzácnější. Klimatologové to vidí jasně: "Na bílé Vánoce zapomeňte, jestli je chcete vidět, kupte si na pohlednici starý Ladův obrázek a nerušte naše vědecké kruhy svými nesplnitelnými očekáváními! Udělali byste lépe, kdybyste si na Vánoce pořídili větráček na sluneční pohon a opalovací krém s vysokým ochranným faktorem a pojedli místo tradičního českého kapra, který má příliš výraznou uhlíkovou stopu, zdravější brokolici dovezenou z Uruguaye."

Dalo by se říct, že pod tíhou vědeckých argumentů a veden vlastními zkušenostmi posledních mnoha let jsem se s bílými Vánocemi už prakticky rozžehnal. Přece - budu-li na nezbytnosti bílých Vánoc z nějakého důvodu umíněně trvat, mohu se usadit v povodí Yukonu nebo u Ojmjakonu, kde to pořád ještě vydá nejen na Vánoce ale možná i na bílé Velikonoce či dokonce na bílé letnice (kdyby vám bylo divné, že Vánoce a Velikonoce se píšou s velkým písmenem a letnice s malým, i když jsou nebo mohou být v tomto smyslu všechny stejně bílé, směrujte prosím svoje podivení na adresu autorů Pravidel českého pravopisu). 

 

O pravděpodobnosti bílých Vánoc se začíná v čase vyhrazeném předpovědi počasí opatrně diskutovat už koncem letních prázdnin, během babího léta se střídají optimistické a pesimistické vlny a někdy koncem listopadu se doposud diametrálně odlišné názory konečně shodnou aspoň v tom, že přesněji se zatím nedá říct nic. Diváci si několikrát vyslechnou podrobnou přednášku na téma tradiční vánoční obleva, ze které jasně vyplývá, že na Vánoce bude nejspíš bílá maximálně tak Lucie v televizi. Žádný meteorolog ovšem nevystoupí a odvážně neřekne: "Bílé Vánoce prostě nebudou a basta!", ale spíš se nechá slyšet, že pravděpodobnost sněhové pokrývky se ze tří procent snížila na dvě, protože jednak by lidé měli mít co nejdéle naději, že věci dopadnou dobře, a jednak konstruovat předpovědi počasí pro Českou kotlinu obehnanou vozovou hradbou hor je často práce srovnatelná se sázením v ruletě.

Pár dní před Vánoci jsem si pustil televizní předpověď ani ne tolik proto, abych věděl, zda budou bílé Vánoce, ale abych zjistil, jak moc teple se mám obléknout na svou každoroční fotografickou předvánoční malostranskou vycházku. Meteorologové právě řešili, jestli potenciální lehký sněhový poprašek, který může přijít tak ve tři nebo čtyři hodiny Štědrého rána, je možné považovat z pohledu statistiky za bílé vánoce, když bude během pár hodin nemilosrdně rozpuštěn prudkým oteplením o 10-15 stupňů. Jasně, žádné překvapení: Z bílých Vánoc nebude zase nic!

Když jsem ale na Boží hod dopoledne vyrazil na návštěvu do Staňkova, překvapivě celkem vydatně sněžilo a jak jsem se přesouval na západ, sněhu přibývalo. Škoda, že všechno za chvíli zase sleze, však jsem včera viděl předpověď, říkal jsem si vědoucně a bylo mi líto bobujících dětí, jak asi budou zklamané, když se jiskřivý sníh po rychlém oteplení promění v tupé bláto. A takové to přitom mohly být krásné bílé Vánoce! Jenže sněžení neustávalo a avizovaná obleva nikde. Dokonce jsem se přistihl při tom, že když jsem si měl prorazit cestu návějí čerstvě napadaného sněhu, zapochyboval jsem o tom, zda vzít si na vánoční návštěvu na základě nedávné předpovědi na nohy tenisky nebylo příliš troufalé. Ale kdo jsem já, abych zpochybňoval ryze vědeckou meteorologickou předpověď? Když to odborníci takto předpověděli, oblevy se jistě dočkáme cobydup. Cesta z nádraží mi trvala jen čtvrt hodiny, ale přesto mě několikrát napadlo, zda bílé Vánoce není lepší udržet na Ladově pohlednici než je vypustit do reálného světa, ve kterém je nám z nich pak zima. 

Při nejbližší příležitosti jsem si opět pustil aktuální předpověď: Stejný hlas, který mi předevčírem sliboval na svátky divže ne tropy, už netvrdil, že se o 10-15 stupňů oteplí, ale že se přes noc o stejných 10-15 stupňů ochladí. Hydrometeorologický ústav pak - nejspíš aby tomu tvrzení dodal váhu - vydal obratem varování před velmi nízkými teplotami.

Tentokrát na Vánoce výjimečně pod sněhem: Staňkovská zahrada, kde už víc než 11 let fotím svůj dlouhodobý fotografický cyklus Kouzelná zahrada.

Jak krásně vypadají bílé Vánoce za oknem - pohledem od rozsvíceného stromečku ve vytopeném obýváku. Taková nádhera! Kdy se nám zase něco podobného poštěstí zopakovat? Jen kdybychom pak do toho mrazu nemuseli na vlak, klouzat se cestou na zledovatělých chodnících. Vánoce přece skončily, tak by už ta krásná pohádková kulisa, ze které tolik zábne, mohla - podobným kouzlem, jakým se náhle zjevila - zase zmizet, ne?

Už se těším, že se zase večer podívám na předpověď, abych se dověděl, jestli meteorologům dnes padla v ruletě sudá nebo lichá a jestli chudáka tradiční vánoční oblevu někde cestou nešoupli do karantény, takže o jejím zpoždění oproti původnímu plánu není možné říct nic určitého - s výjimkou typicky železničářské informace, že se ještě může změnit.

Jsou dva dny po Vánocích a venku leje jako z konve. Musím se mrknout do šuplíku s archiváliemi: Někde jsem tam ty staré Ladovy obrázky přece měl!