Jak už jsem ohlásil minulý týden, tuto neděli mimořádně nevyjdou Nedělní miniglosy, protože celou neděli budu připravovat na zámku v Dobřichovicích svou fotografickou výstavu Obrazy od Berounky (i od jiných vod...) No a protože teď nejspíš kvůli probíhající výstavě budete zde na blogu dostávat větší porce fotek než psaného slova, myslím, že po dlouhých dvou měsících nebude vadit malá odbočka do hájemství "řeči mírně vázané". I když teď právě je (aspoň od nás z Dobřichovic) bouřka v nedohlednu, vrátil jsem se k jedné rozepsané drobnosti ještě z konstantinolázeňského parku, kde se tehdy právě černými mraky zatáhla obloha jako Hynaisovou oponou, ale ať dělala, co dělala, dobrý výhled na jeden krásný obraz na dalekém obzoru mi samozřejmě zaclonit nedokázala :-).
Slunečnice
Skrz hlavy stromů
po vzoru slunečnic
pozdvihám oči
k nebeské šedé římse,
pominu ale slunce
bouřkou uvězněné
a jako vždycky
k tobě otočím se
za střelkou
citlivého kompasu.
Tvůj obraz
mám vždy na obzoru,
ať z profilu, či z ánfasu,
přetrumfne snadno
i nejvyšší horu
a jeho světlo
slunce zastane.
I kdyby světlo v dálce
bylo jen slabě blikající svící
a všechny jemné střelky
časem zlámané,
vždy budu
(po tomhle světle lačný)
jeho okouzlenou žasnoucí slunečnicí
v jasném dni
i mezi právě protrhlými mračny :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.