S láskou Vincent (Loving Vincent)

Jsou občas okamžiky, kdy nechávám volný průchod náhodě. Třeba o Velikonočním pondělku jsem si řekl, že bych se zase rád po nějaké době podíval do kina, ale neměl jsem vůbec žádnou představu, jaký film bych si přál vidět. Udělal jsem to tedy jinak: Chtěl jsem si v Praze zajít na nějaký typicky český velikonoční oběd (vyhrály to krevety po thajsku s červeným kari v kokosovém mléce :-)), pak jsem měl v plánu vyfotit jednu budovu na Žižkově, která mě kdysi zaujala při pohledu z tramvaje, potom jsem se potřeboval dostat k Vltavě, kde jsem měl další z dřívějška vyhlédnutý záběr, pak jsem si chtěl zajít na oblíbený zmrzlinový pohár (když už jsou ty svátky jara, že?), no a když jsem to všechno sečetl, vyšlo mi, že optimální by bylo, kdyby ten pečlivě vybraný film začínal někde v centru města od čtyř nebo od pěti hodin, abych se stihnul dostat zase co nejdřív domů. Poradil jsem se s internetem a ten mi našel film začínající v 16:00 na stejném místě, kde jsem si pochutnával na zmrzlině. A ten název: S láskou Vincent! Co lepšího, než film s láskou již v samotném názvu, si zaslouží naši pozornost při svátku tak propojeném s láskou, jako je právě Velikonoční pondělí? Uznejte sami, to už se snad dá považovat za znamení, ne? :-)

Když jsem si zjistil o filmu aspoň základní informace, pochopil jsem, že výběr asi za daných okolností nemohl být lepší. Mám totiž moc rád obrazy Vincenta van Gogha, při návštěvě Amsterodamu jsem si nedal ujít návštěvu slavného amsterodamského muzea zasvěceného tomuto malíři ani velkou Van Goghovu výstavu ve Vídni, o neobyčejném životě tohoto umělce jsem dost četl a mám doma několik knih s reprodukcemi jeho děl. A onen Vincent z názvu filmu je doopravdy slavný malíř Van Gogh.

Film S láskou Vincent je ale filmem vpravdě neobyčejným: Jde totiž o film animovaný, vytvořený ze skutečných olejomaleb vytvořených přesně ve Van Goghově stylu. Ano, filmová políčka tvoří skoro 67 tisíc olejomaleb, které vytvořila víc než stovka umělců z různých zemí celého světa. Ve filmu tedy účinkují různé postavy ze skutečných Vincentových pláten i reálné malířem zachycené výjevy z míst, kde Vincent pobýval. Pokud je někdo odborníkem na Van Gogha, má prý šanci ve filmu rozpoznat asi 90 opravdu existujících obrazů, které jsou ovšem zakomponovány do animovaných sekvencí, takže divák si může připadat jako pozorovatel, jemuž se podařilo vystoupit z mantinelů rámu jednoho každého obrazu, ve filmu vidí i okolí, vidí, co mohlo namalovanému výjevu předcházet a co mohlo následovat.

Děj filmu je v porovnání s použitou metodou vlastně skoro nezajímavý, byť se samozřejmě zajímavým být snaží. Odehrává se rok po malířově ne zcela vyjasněné smrti, která je obecně považována za následek sebevražedného pokusu. Poštmistr Roulin požádal svého syna Armanda, aby doručil poslední nalezený dopis zemřelého Vincenta jeho bratru Theovi. Bohužel, ani Theo, adresát četných Vincentových dopisů, již nežije, a tak se Armand Roulin vydává do míst, kde Vincent zemřel, do vesničky Auvers-sur-Oise, poznává místní obyvatele, kteří měli k podivínskému malíři různě vřelé vztahy a všichni se postupně ocitli na jeho plátnech, a snaží se skoro s detektivní zarputilostí "poznat skutečnou pravdu" o smrti velkého umělce a zrekonstruovat poslední chvíle jeho života (flashbacky jsou černobílé, ale hlavní dějová linka je v typicky "van goghovských" zářivých nebo naopak až trochu strašidelných barvách). Kdo ale říká o Vincentovi pravdu a kdo lže? Vždyť pohledy jednotlivých postav jsou často vzájemně v přímém protikladu. A jaký důvod ke lži vesničané mají? Nesou snad na malířově smrti sami nějakou vinu? Nebo vůbec o sebevraždu nešlo? Původně snadný a obyčejný úkol - prosté předání dopisu - se stává ve srovnání s tajemstvím obestírajícím smrt a hlavně život "rozervaného" malíře věcí zcela vedlejší, byť se ještě v samotném závěru filmu logicky vrátí do děje.

Samozřejmě film může vidět i člověk, který nikdy v životě nespatřil žádný Van Goghův obraz a který o malíři samotném ví v nejlepším případě jen to, že existoval. Takovému divákovi bude asi připadat film příliš málo akční a zápletka příliš málo zapletená. I tak se ale takový člověk může nechat unést pozoruhodnou technikou, kterou je film natočen, protože se vlastně dostane přímo do Van Goghova světa, jako by se díval na skutečnost jeho očima, jeho nesmírně citlivou a pro mnohé nepochopitelnou a v některých svých projevech nepřijatelnou uměleckou duší, protože právě tak svět kolem sebe malíř zachytil.

Jsem ale přesvědčen, že čím víc toho divák o Van Goghovi ví (snad jen s výjimkou opravdu těch největších expertů, kteří už si mohou všímat jinak celkem nepodstatných sporných detailů, ale to víte - s opravdovými odborníky to většinou bývá těžké ve všech oborech :-)), tím víc si může film S láskou Vincent užít. A pro mne paradoxně nebyly vrcholem filmu okamžiky, kdy podle standardní filmové teorie vrcholy mají přicházet, ale přišel až se závěrečnými titulky (opravdu doporučuji nepospíchat domů příliš :-)), protože se v nich jednotlivé postavy vždy představují na originálním Van Goghově obrazu a pak v "přepisu" do obrazu filmového, už samozřejmě s příslušným hercem.

Doktor Gachet, jedna z důležitých postav děje, která nakonec převezme dopis mrtvého Vincenta již také mrtvému bratru Theovi (obrázek jsem si dovolil převzít pro ilustraci ze serveru lidovky.cz, kde vyšla recenze filmu z pera Marcela Kabáta).

Pokud tedy návštěvu galerie nepovažujete předem za ztracený čas a jste schopni vnímat zároveň děj filmu a v tentýž okamžik se dokážete kochat pozoruhodnou animací, mohu vám film S láskou Vincent doporučit. Nejspíš se nezařadí do mého souboru TOP filmů, které jsem ve svém životě viděl, ale rozhodně jde o film novátorský a ručím vám za to, že jste něco podobného jako filmoví diváci ještě neviděli. A pokud o Van Goghově životě něco víte, rozhodně neprohloupíte, když si před návštěvou filmu maličko "promrskáte" obrazy, které na sklonku svého života VIncent Van Gogh namaloval. Ve filmu si pak budete připadat jako na výletě do důvěrně známých míst.