Tucet fotek ze střechy paláce Lucerna

Pozn.: Dnes je mimořádná neděle, protože po dlouhé době publikuji během jediného dne hned dva články: Kromě tradičních Nedělních miniglos ještě následující fotočlánek, který jsem vám chtěl nabídnout co nejrychleji, kdybyste se na střechu Lucerny ještě v následujících třech dnech chtěli zajít osobně podívat.

O sobotách bývám poslední dobou tradičně líný. Tedy ne, že by to bylo v jiné dny o moc jinak, ale sobota bývá v tomto směru extrémní. Navíc teď ve druhé půlce prázdnin trošku nervózně čekám na jednu pro mě velmi důležitou zprávu, tak mám tendenci zvládnout během prvního víkendového dne méně, než by se slušelo, a občas nepokrytě lenošit. No a protože něco podobného po dopoledním příchodu z dobřichovických farmářských trhů hrozilo i tentokrát, vynadal jsem si a rozhodl se udělat si odpolední a večerní výlet do centra Prahy, konkrétně do paláce Lucerna. Věděl jsem totiž z článku na blogu Praga magica (děkuji za upozornění), že je právě na jediný týden pro veřejnost přístupná střecha nádherného paláce Lucerna, o které jsem zatím vždy jen slyšel vyprávět. No a protože od šesti hodin přímo v kině Lucerna promítali film syna a otce Svěrákových Po strništi bos (psal jsem zde na blogu kdysi článek o stejnojmenné knize Zdeňka Svěráka), řekl jsem si, že spojím večerní program s odpoledním a na střechu si ještě před filmem zajdu, abych získal nějaké netradiční pražské fotopohledy.

 

Na střechu se návštěvníci nechávají vyvézt krásným starodávným paternosterem (moc jich už dnes v centru Prahy v provozu není, já vím o třech, ale nejsem si jistý, jestli všechny fungují. Teď mohu potvrdit aspoň to, že funguje ten v Lucerně. Nic velkokapacitního, každá kabinka je tak akorát pro dva, ale přesto fronta zájemců o výhledy ze střechy odsejpala docela svižně. A když dorazíte do čtvrtého patra a ještě jedno vyjdete po schodech, ocitnete se na pozoruhodně členité střeše s výhledy nejen na další střechy v bezprostředním okolí, ale třeba i na oblý vrch Petřín.

Střešní cestičky se dovedně proplétají po terasách, schodištích a propojovacích lávkách a vy brzy zjistíte, že i když lidí je tu spousta, dá se tu velmi dobře dýchat, o dost lépe než dole v ulicích.

Střešní terasy jsou vybaveny dřevěnými podlážkami. Je patrné, že střecha paláce by potřebovala ráznou rekonstrukci, například zábradlí nebudí dojem nijak zvlášť pevné opory. Rekonstrukční práce zjevně probíhají a cílem Ondřeje Kobzy, který za zpřístupněním střechy paláce stojí (pronajal si střechu pro tento účel od rodiny Havlových), je zřízení stálého fungujícího prostoru, kde by bylo možné pořádat kulturní akce. Předpokládám, že právě na tyto aktivity padne veškeré vybrané vstupné 100 Kč na osobu).

I když lidí je na střeše paláce požehnaně, prostor je tak velký a členitý, že se dá snadno najít místečko jen pro sebe, ať už pro posezení s přáteli, pro rande nebo pro výběr zajímavého fotozáběru. Každou chvilku míjíte nějakou partičku, která popíjí kávu, něco pojídá, hraje na kytaru anebo jen tak vášnivě diskutuje.

Pod na pohled trochu vachrlatými lávkami prochází dole rušná pasáž Lucerna. Ale všimněte si - nad námi jsou ještě další čtyři patra. Ukažte mi nějakou podobnou střechu, na které můžete procházet pěti patry teras.

Ano, pasáž vede dole pod skleněnými dlaždicemi přivádějícími odtud denní světlo. A další tři patra prostor za okny různých tvarů, prostor, do kterých mohou "střešníci" nakukovat, ale nikoli vejít.

Ze střechy se otevírají i velmi zajímavé výhledy na okolní domy. Podobné "odvrácené strany turistické načančanosti" mám moc rád. A v některých místech se dají najít i milé detaily: Co třeba to na plechové střeše namalované nenápadné usměvavé sluníčko vpravo nahoře? :-) Tak aspoň to posílám jako náhradu svého vlastního povzbudivého úsměvu na adresu, která je pro mě nejdůležitější.

Jsme na střeše, tak se nesmíme divit, že občas na nás foukne něco z nitra zdejší vzduchotechniky, že si můžeme sáhnout na docela obyčejné saze ve starodávných cihlových komínech a k mání jsou i novější komíny plechové.

Výhled směrem k dalšímu velkolepému paláci U Nováků. Docela by mě zajímalo, jestli se dá nějak dostat do toho vyhlídkového "střešního domu", který dosahuje ještě výš nad úroveň paláce Lucerna. Ostatně, řekl bych, že něco podobného nenapadlo jenom mne, když jsem viděl mlsné pohledy dalších lidí, kteří se rozhlíželi právě tímto směrem :-).

Střechy tohoto bloku domů tvoří velmi zvláštní svět, o kterém lidé procházející po Václavském náměstí a okolními ulicemi nemají ani tušení. Trochu mi to připomnělo podobný svět vysoko nad ulicemi centrální Vídně, který je plný pozoruhodných zahrádek, odpočinkových zákoutí, teras tamějších drahých bytů a uměleckých ateliérů. I tady v Praze si každý, kdo sem na střechy má přístup, rád zařídí malé zákoutí, kam si může sednout, rozhlédnout se a nadechnout.

Ještě jednou pohled, do kterého se vešlo nejvíc z celkového "střešního panoramatu". Neměl jsem s sebou bohužel objektiv s extrémně krátkým ohniskem, ale slyšel jsem, že pro velký úspěch této akce chtějí organizátoři něco podobného zopakovat i někdy v září a v říjnu. Je tedy docela možné, že si pak ještě skočím dokončit kolekci fotek i o pár kousků pořízených opravdu širokým sklem. Mimochodem, jak už jsem uvedl, pod lávkami prochází pasáž Lucerna propojující Štěpánskou a Vodičkovu ulici. Při spodní hraně fotky je vidět skleněná kupole, která se nachází přímo nad vstupem do kina Lucerna a visí v ní dnes už docela proslulá socha svatého Václava sedícího na hlavou dolů zavěšeném koni (autor David Černý, rok 2000). Je právě 17:45, tak snad pod tou kupolí za chvilku seženu aspoň jeden lístek na představení od šesti.

Co by to bylo za vyhlídku, kdyby z ní nebyl vidět Pražský hrad? Ano, z nejvyššího patra se otevírají krásné výhledy na hrad i na druhou stranu k Národnímu muzeu, z netradičního úhlu jsou vidět i kostelní věže v centrální Praze.

Pokud vím, vstup na střechu paláce Lucerna by měl být možný až do středy 23. srpna, tak kdo se chce mrknout na Prahu z ne úplně tradičního úhlu, ještě má příležitost. Další akce by měly následovat na podzim a záležet bude nejspíš i na tom, jak budou pokračovat rekonstrukční práce.

A jak dopadla moje návštěva starobylého prvorepublikového kinosálu? Lístek jsem sehnal, film jsem viděl a článek o něm samozřejmě napíšu, dočkejte času; uznejte, že tři články během jediného dne, to už by bylo opravdu moc. Fotoreportáž ze střechy Lucerny dostala přednost, protože ještě může posloužit jako rychlá inspirace pro všechny, kteří nebudou tak líní, jako bývám o některých sobotách.

Tuto sobotu to ale naštěstí neplatilo :-).