pondělí 6. března 2017

O vteřinách, družinách a menšinách

Pokud jste ve škole dávali pozor ve fyzice, dobře víte, že čas se měří primárně v sekundách, což je jedna ze základních jednotek soustavy SI. Ale popravdě, když mluvíte normálně a mimo hodiny fyziky či matematiky, řeknete, že máte už jenom pár sekund nebo pár vteřin? I já jako bývalý učitel fyziky, který by měl vždy a všude lpět na tom, že sekunda je jednotkou časovou a vteřina se používá jen v souvislosti s měřením úhlů, dávám v běžné mluvě přednost zvukomalebné české variantě, kterou slovník jazyka českého jako alternativu i pro časovou jednotku připouští (češtináři a matikáři v tomhle prostě nejsou úplně zajedno, ještěže neexistuje třeba ještě třetí speciální pohled na vteřiny od učitelů hudební výchovy). A koneckonců - Jazykové hrádky je rubrika o češtině, tak není divu, že čeština tu má ve svém věčném potýkání se s jinými předměty u mne zastání.

Mluví-li se o době národního obrození, kdy se naši milí buditelé snažili dotvořit češtinu tak, aby byla zároveň výstižná i libozvučná, máme možná tendenci se nad jejich občas pošetilým snažením usmívat, tím spíš, že příkladem takového snažení je mnohokrát s despektem zmiňovaná "čistonosoplena" alébrž kapesník. Ale čas od času měl i takový buditel světlý okamžik a vymyslel slovo, které se na rozdíl od svého objevitele přes všechny přirozené i umělé překážky v dobré kondici dožilo 21. století. Tak pojďme právě vteřině, která takovým úspěšným obrozeneckým slovem je, tady na blogu pár vteřin věnovat. Ano, vteřina. Myslím, že je málo lidí s mateřským českým jazykem v ústech, kteří by tohle pěkné české slovo neznali. A přitom, jak to vypadá, jde o klasický obrozenecký konstrukt; uznejme - o konstrukt nadmíru vydařený.

Jeho autorem je pravděpodobně učený premonstrát z Teplé Josef Vojtěch Sedláček, který vteřinu jako termín popsal ve svém spisku Základy měřičství čili geometrie (z roku 1822), kde se dochovala i Sedláčkova přesná definice a informace o tom, odkud si slovo odvodil. Pokusil se tímto novým českým slovem nahradit slovo secunda (z lat. secundus - druhý), které se tehdy pro vteřinu mezi učenci (protože dělný lid ještě v té době na nějakou tu vteřinu moc nehleděl) používalo. Secunda se jí říkalo proto, že šlo o druhé dělení přirozené jednotky hodiny (první její dělení je na minuty, druhé pak na sekundy). Jenže, ouha - podstatné jméno od českého slova druhý nešlo vytvořit tak snadno. Tedy, ono snadno vytvořit šlo, ale bohužel, přirozeně se nabízející slovo družina již bylo použité v jiném významu a předpokládám, že váženým knížecím a královským družinám by se pranic nelíbilo, kdyby se družinou stala bez řádného výběrového řízení i taková časová nicka, takové mrknutí oka, jako ta vědátorská secunda. Musím ovšem připustit, že představa, jak třeba do telefonu někomu říkám: "Prosím, počkej družinku", se mi docela líbí :-). Pan obrozenec se ovšem musel pohlédnout jinde.

Kam se správný obrozenec té doby mohl uchýlit pro inspiraci nemaje k dispozici internetové vyhledávače? No jistě, přece ke svatému grálu tehdejších buditelů a milců českého jazyka, do Rukopisu královédvorského. Odhlédněme teď od všech sporů o jeho pravost, každopádně pokud šlo o padělek, jednalo se o padělek vytříbený a vytvořený s neobyčejnou historickou i kulturní erudicí. No a v textu se několikrát objevilo přídavné jméno "vterý", které mělo být jakousi (přiznejme, že dost věrohodnou) praslovanskou obdobou slova druhý (kdo jste ještě měli na škole ruštinu, jistě si pamatujete na slovíčko "vtoroj". A jestliže družina již byla, jak jsme si ukázali, významově obsazena, od slova vterý odvozená vteřina byla stále ještě nezadaná a teprvě dychtivě vyhlížela svého objevitele a zasvěcovatele. Ostatně, jak už je vám teď určitě jasné, když se tak probíráme zajímavými souvislostmi - vůbec není náhoda, že druhý den českého týdne se nazývá právě úterý.

Je zajímavé, že ač se pan Sedláček snažil svou vteřinou mimo jiné dosíci analogie k třetině či čtvrtině, ve významu poloviny (tedy "druhé části celku") se, myslím, vteřina vůbec neuchytila nebo možná ani nikdy nepoužívala, což je jen dobře, protože kdybyste si dnes třeba chtěli dát v pekárně vteřinu kulatého koláče, mohli byste se kvůli nejednoznačnému výkladu dočkat jak poctivé poloviny, která u většího koláče spolehlivě zasytí, tak i vteřiny úhlové, která v případě sebevětšího koláčového obra snad nedokáže ani spustit slušnější pavlovovský reflex. Taky ovšem nevím, jak by vám ten prťatý vteřinový dílek koláče, který je menší než jedna jeho milióntina, trefili ukrojit od oka. A to si ještě představte, jaký zmatek by to vneslo do koláčových grafů!

Ani úspěšní buditelé ovšem nemají patent na historické přijetí svých nápadů. Analogicky navržený termín "menšina" pro minutu se panu Sedláčkovi do všeobecného povědomí prosadit nepodařilo, takže se toto slovo posléze mohlo rozletět ke své dnešní slavné mediální i legislativní kariéře, když místo minuty začalo označovat minoritu. Vidíte, různé organizace bojující za práva menšin, by se možná divily, za co by dnes byly bojovaly, kdyby byl buditel Sedláček úspěšný podobně jako se svou vteřinou. Ze slavného reje menšin pod názvem Prague Pride mohla být třeba velkolepá Slavnost Času, jejíž hymnou by byl nejspíš Minutový valčík. Tedy - v tom případě vlastně valčík menšinový! Ale vterý pokus se již vzdělanému mnichovi nezdařil, minuta zůstala minutou a většině učené obce byl další osud Sedláčkových menšin lhostejný.

Jak vidíte, zkouším starobylé libozvučné slovo "vterý" vytáhnout ze zaprášených polic předminulého století a v případě Rukopisu Královédvorského nejspíš i z kartouzy nějakého zatuchlého muzejního zamřížovaného depozitáře, a vrátit ho aspoň trochu do hry. Snad se nebude Václav Hanka příliš obracet v hrobě, když to nenápadné slůvko sem tam - bez licence placené Hankovým potomkům - použiju v praxi (což je obecná výhoda padělků, že se k nim v licenčním řízení nikdo nehlásí). Budu tedy marně chytat vterý dech, vysvětlovat vterý termodynamický zákon nebo si číst o dějinách vteré světové války, občas se zajdu podívat, jak to vypadá na vterém nádvoří Pražského hradu, budu vzdávat čest hrdinům vterého odboje, nadávat na to, že politici zrušili vterý důchodový pilíř a v hospodě si nechám nalít panáka i do vteré nohy. Jen nevím, jestli moji spoluobčané se mnou budou mít dostatek trpělivosti, budou chápat, co říkám, a nenechají mě raději rovnou zapsat na Vterou psychiatrickou kliniku doktora Chocholouška, kde budu mít s celou družinou mně podobných dost příležitostí trávit dlouhé menšiny přemítáním o původu slov.

Obávám se, že mi lépe než v Čechách budou rozumět na mé milované řecké Lefkadě, kde zcela bez souvislosti s bratry Praslovany existuje vesnička s názvem Fterno, která má nádherný výhled směrem k moři, takže návštěva Fterna je pro turistu terno. Dokonce i v tom případě, když máte jen pár menšin času :-).

P.S.: Omlouvám se za případné zmatení všem, kteří se podle názvu článku těšili na vysoce odbornou rozpravu na citlivé téma menšin, ale myslím, že většina takových se stejně k této mé omluvě nedostala. Stejně tak se omlouvám těm, kteří vyhledávají diskuse o fungování školních družin, ale myslím, že ani ti se s mým článkem nedružili příliš dlouho. Omlouvám se i cizincům, že v překladači do jejich jazyka nejspíš nedává tento text valný smysl (vězte, že v češtině to není o moc lepší), ale ti se nejspíš rovněž nepročetli až sem a po pár vteřinách (i když v jejich případě regulérně spíš sekundách) odtud zmizeli. Tak se aspoň z nedostatku jiné příležitosti k omluvám omlouvám těm, kteří se k mé omluvě dostali, za to, že je v jejich případě zcela zbytečná :-).

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.