Obtisknu tvou vůni z paměti do polštáře,
z odrazu v okně pak obrysy tvé tváře,
duhovky očí, které se leskle potí
mrkají občas pro, ale často i proti.
Půlměsíc úst, co smát se nakažlivě umí
a hlava, která - když chce - všemu porozumí,
uprostřed polštáře pak vráska přemýšlivá;
u velkých obrazů už to tak, věru, bývá.
V bitvě polštářové dostal jsem velký dar,
tvým obrazem v damašku přesně na solar;
vojska moje vzdát se každou chvíli musí.
Paprsky noci už odevšad se řinou;
popsat však blíže i obraz pod peřinou,
na to už, promiňte, netroufnu si :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.