Japonský večer s haiku v pražském zenovém domečku

Před pár lety jsem celkem pravidelně chodil na zajímavá nedělní setkání s japonskou kulturou a jejími milovníky a milovnicemi do japonské restaurace Miyabi v pražské Navrátilově ulici. V neděli tam tehdy mívali zavřeno (to už dnes neplatí) a interiér restaurace se cca jednou za měsíc úplně proměnil, aby v něm mohl probíhat různorodý program během setkání několika desítek lidí - přednášky (taky jsem kdysi jednu měl - o svých dvou výstupech na horu Fudžisan), výstavy, seance čajového obřadu, ochutnávky  různých japonských dobrot, kaligrafické pokusy, recitace haiku, ikebana, atd. Zde na blogu jsem podrobněji psal např. o mimořádné příležitosti sejít se a pohovořit si s opravdovými gejšami (viz článek z dubna 2019 Viděli jste někdy opravdovou gejšu?). Podobně jako mnoho jiných věcí, i tuhle pěknou tradici rozmetal covid, během kterého restaurace nefungovala (jen jsem se tam párkrát zastavil pro krabičku vydávanou u vchodu, dovnitř se nesmělo), lidé, kteří původně dost cestovali, zůstali roztroušeni (a někdy doslova uvězněni) na různých místech na zeměkouli bez možnosti se sejít na společné akci a s mnohými z nich jsem se už od té doby bohužel nepotkal.

O to víc mě potěšilo, když si majitelka restaurace Darja Kawasumi vzpomněla, že občas píšu haiku (párkrát jsem na našich setkáních některé své kousky, které se průběžně objevují i zde na blogu, recitoval) a pozvala mě na speciální večer s touto specifickou japonskou poezií, který od Nového roku občas se svými přáteli pořádá. V lednu a v únoru to ještě neklaplo, ale na březnové setkání jsem už přišel, vlastně poprvé po čtyřech letech, protože naposledy jsem byl na zdejší akci těsně před vypuknutím covidu, v lednu 2020.

Ještě zajímavější pro mě jako pro obdivovatele zajímavé architektury bylo, že v mezidobí na dvorku mezi činžáky a ve volném propojení s prostorem restaurace vyrostla stavba, o které majitelka restaurace často mluvila jako o svém snu - tzv. zenový domeček. V podmínkách běžné pražské zástavby je to opravdu pozoruhodná realizace a já měl teď konečně možnost ji nejen poprvé na vlastní oči vidět, ale také si v neobyčejném prostoru vyzkoušet jeden večer pobýt. Večer s haiku totiž probíhal právě tam.

Pozn.: Omlouvám se, tentokrát nemám vlastní fotografie, tak jsem využil fotky ze speciálního článku na portálu Archizoom (autorem fotografií je Filip Šlapal), který - pokud vás tři vybrané fotky zaujmou - určitě stojí za přečtení; dočtete se v něm např. i to že určitou komplikací při stavbě byla omezená přístupnost dvorku, protože např. veškerý materiál musel projít 80 cm širokými dveřmi :-).

Dvorek, který jsem si pamatoval jako příjemný prostor pro osvěžení v parných dnech, je dnes upraven do podoby japonské zahrady se zenovým domečkem.

  

 

V zenovém domečku se při "večerech s haiku" scházejí lidé mluvící různými jazyky a společně si čtou, recitují i nově píšou básničky haiku, což je moc zajímavá věc, protože je logickou snahou účastníků každý kousek kvůli porozumění ze strany všech přítomných převyprávět i do ostatních jazyků; povětšinou se zůstává na úrovni základního trojúhelníku čeština - angličtina - japonština, přičemž vznik překladů je doprovázen mnohými mezijazykovými objevy. Pro mne to byl např. anglický výraz pro řepku olejnou "rape", což je slovo, které jsem měl vždy spojené výhradně s násilím a zločinem a vůbec jsem netušil, že se tak dá pojmenovat i křehká žlutá květinka, která bývala vždy vděčným objektem fotografů - aspoň do té doby, než začala být - působením ne zrovna pozitivních a žádoucích okolností - v Čechách přítomná na každém kroku. Ale dozvěděl jsem se i to, že v Japonsku existuje i divoká forma sakury, tzv. kamu sakura neboli "medvědí sakura", což mi připomnělo náš divoce rostoucí medvědí česnek :-).

 

Hodně pozvaných účastníků se tentokrát omluvilo, takže jako česky mluvící návštěvník jsem byl v naprosté menšině, ostatní byli schopni domluvit se japonsky, zatímco já musel svoje haiku vždy vysvětlovat v angličtině a hostitelka je tlumočila do japonštiny. Popravdě, máloco je větší beznaděj než vysvětlovat základní význam přesně vybroušeného a vycizelovaného haiku, kde každé slovo a skoro i každá slabika mají mít nějakou sounáležitost s ostatními, v lepším případě na několika různých úrovních významu; je to podobné, jako když se snažíte cizinci vysvětlit, proč by měla být anekdota, kterou jste právě řekli, k smíchu. O co jednodušší bylo vysvětlování, když jsem mohl ukázat k danému textu i vybranou doprovodnou fotografii; působení obrazu - podobně jako hudby - je v tomto případě univerzální a přenos emoce okamžitý.

 

 

 

 

V zenovém domečku se sedí u úžasného dřevěného stolu, pod kterým je - ó jaké štěstí, protože moje kolena by klasický japonský posez vydržela asi tak dvě minuty maximálně :-) - prostor pro nohy, takže posezení na tatami je naprosto pohodlné. Stůl jsme zaplnili různými donesenými drobnostmi k zakousnutí i zapití a nakonec jsme setrvali v příjemném večeru skoro tři a půl hodiny. Pravda, moc mi nevyhovuje režim "tady máte téma a napište na ně haiku, za chvíli si přečteme výsledky..." potřebuji vždy, aby text podstoupil "zkoušku nocí" a dával mi smysl i následující ráno, což v tomto případě nešlo zajistit. A jako docela veselé mi připadalo urputné počítání slabik na prstech při vymýšlení haiku ze strany japonských účastnic, pro které přesun jedné slabiky mezi řádky znamenal většinou významný prohřešek proti stanoveným pravidlům (no jo, Japonci rádi pravidla dodržují a Češi je naopak s gustem porušují, což bylo taky celkem obtížné vysvětlit :-)).

 

 

Ptáte se, jestli tedy vznikl nějaký smysluplný výsledek? Osobně bych řekl, že na tom, jestli vznikne nějaký definitivní text, zas tolik nezáleželo, ten hlavní zážitek byl vlastně skrytý v něčem jiném, mimoděčném, jak tomu v japonské kultuře tak často bývá. Tak přidám na závěr aspoň své dále již neupravované "řepkové haiku", při němž jsem např. zjistil, že chudáci Japonci na slovo "řepka" spotřebují hned čtyři slabiky, takže pak mají výrazně méně prostoru na další děj :-).  

 

 

Namísto slunce

řepkové žluté květy

jitro rozzáří.

 

 

A můj neumělý pokus o překlad:

Instead of the sun

rape pretty yellow flowers

brighten the morning.