Ta pražská panoramata...

Tento týden jsem na tom s časem opravdu bídně jako už dlouho ne a dlouho to vypadalo, že neseženu čas ani na jeden malý fotočlánek. Včera jsem strávil moc příjemný večer na jednom křtu nové knihy, dnes jdu pro změnu z krásného koncertu klasické hudby na Starém Městě (děkuji za pozvání!) a o právo na můj zítřek se již hlásí divadelní hra Poříčská madona, v níž se poprvé ve svém životě zapojím do představení profesionálního divadla. Nebojte, nebudu si hrát na herce, ale budu se poctivě držet svého kopyta a v šesti intermezzech budu promítat a komentovat své vybrané fotky řek a říčních proudů, které se dobře rýmují s tématem hry. Podrobnosti si ostatně můžete přečíst v článku Pozor, Čerf bude k vidění naživo na divadle! Tak pokud máte chuť a čas a nemáte zrovna covid, jako někteří smolaři, kteří se do divadla chystali a bohužel to neklaplo, myslím, že ještě budou nějaké lístky :-).

Nakonec jsem - alespoň částečně - připravil čtyři obrázky ze své nedávné víkendové pražské procházky se stativem, během které jsem si chtěl vyfotit ta nejprofláknutější pražská turistická panoramata pokud možno nepříliš profláknutým způsobem. A tak jsem jako už několikrát dříve zapojil do práce svůj "tvrdý" infračevený filtr, který nepropustí ani stopičku viditelného světla, takže to pro nepoučeného přihlížejícího (a že jich v téhle rušné turistické oblasti bylo!) vypadá jako focení s "deklem" na objektivu (ruku na srdce, komu se nikdy nepovedlo vyfotit čistě černou "deklíkovou" fotografii, že?). Ono to tak bývá, že turisti - když vidí někoho něco fotit slušným aparátem, navíc na stativu, mají tendenci fotit celkem bezmyšlenkovitě totéž. Vůbec ale nechápali, proč se tam tak dlouho motám a vysvětlovat jim něco o dlouhé expozici by se nejspíš míjelo účinkem (fotky mají expoziční časy od 2 do 5 minut).

Ještě přidám jednu technickou omluvu: První a poslední fotografie ještě neprošly tradiční bedlivou bodovou retuší, takže obsahují několik desítek až stovek vypadlých "pixélků", které vypadají jako ošklivé ďubky nepříjemně patrné především na tmavém pozadí. Opravdu poctivá bodová retuš jedné infrafotky mi zabere cca půlhodinu (je to dobrá otrocká práce k večerní televizi), ale volné půlhodiny tento týden k dispozici prostě nejsou. Fotky jsem si troufl ukázat takto nedokončené jen proto, že jsou zde na blogu v malém formátu, kde podobné nedostatky tolik neruší; kdybyste si ale fotku pořádně zvětšili, viděli byste, že bez této retuše se infrafotky neobejdou.

První fotka je snímaná přímo od hladiny řeky pod nábřežím. Musel jsem sice vydržet při focení pár minut (a decibelů) hlasitého rapu jakési tamější popíjející partičky, ale co bych pro fotografii podle svého gusta neudělal, že? :-) 

 

 

Docela mě překvapilo, jak infračervené podání "poklidilo" v obraze věci, které jsem považoval s prominutím za bordel, byť zřejmě sloužící k bohulibým pracem ve vltavském korytu. Věci, které při pohledu pouhým okem v obrazu prakticky dominovaly, objektiv a použitá forma snímku  úplně upozadily. Až si říkám, jestli naše oko není na podobné věci až příliš citlivé, když je vyhodnocuji jako dominantní i já, který si jinak s nadměrným pořádkem příliš netyká. Objektiv, který zobrazuje opravdu objektivně a jako takový nás čas od času usvědčuje z různých sebeklamů, napovídá, že to s tím nepořádkem na Vltavě možná není tak strašné a panorama Pražského hradu se dá vyfotit bez toho, abychom vše nepatřičné následně pracně odpárávali ve Photoshopu.

 

Další hradní panorama jsem si střihnul s kratším ohniskem, takže Hrad jako kdyby se vzdálil a Karlův most prodloužil, přestože jsem obé fotit prakticky ze stejného místa. Ale přiznávám, že mě docela potěšil odraz Hradčan na Vltavě, kde z bílých stromů (však vy už dobře víte, že zelené stromy se v infraoblasti zobrazují jako světlé, v případě tvrdšího filtru dokonce až bílé, však můžete porovnat minulý a tento záběr, které byly pořízeny s využitím dvou různých infrafiltrů) vykukují černé šípy hradních věží.

No a pro poslední fotku jsem si přešel na druhou stranu od Karlova mostu do míst, kde má svůj exkluzivní výhled hotel Four Seasons. Několik lidí mě v průběhu pětiminutové expozice přišlo požádat, abych jim zmáčknul památeční fotku na jejich mobilu (vždycky se snažím jim různými jazyky poctivě říct, že mobilem fotit neumím, ale většinou si myslí, že žertuji, dokud se nepodívají na ten paskvil, který jsem právě zhotovil). Poslední fotka je dělaná tím nejširším ohniskem, které mám k dispozici, takže fotka obsáhla i lodě při břehu. Bylo to ohnisko tak široké, že mu chybělo jen málo, aby zachytilo i typického pražského černošského Pepíka (tedy, spíš Džouzefa), který mi zpovzdálí dělal usměvavou společnost a za těch pár minut se mu povedlo nalákat pár kunčaftů na projížďku lodí po Vltavě.

 

Prostě - dohromady celkem příjemný a úspěšný fotovýlet do víkendové Prahy. Fotky sice nejsou nic extra, ale není to snad ta úplná turistická klasika. A naštěstí jsem byl při cestě z koncertu donucen strávit celou půlhodinu ve vlaku do Dobřichovic, což mi stačilo, abych dal dohromady tenhle rychlý improvizovaný fotočlánek a tento týden nebyl jen "od miniglos k miniglosám" :-).