Zatmění Měsíce

Nutno uznat, že letos se dostalo zatmění Měsíce opravdu neobyčejného mediálního zviditelnění. Jako je v posledních letech obvyklé, opět nám bylo vysvětleno, jak je daný jev mimořádný a jak zřídkakdy nastává; podobné to ostatně bylo u zajímavých nebeských úkazů postupně několik let dozadu a já už se vždycky těším na to, jakou mimořádnost odehrávající se maximálně třikrát za celé čtvrtohory mediální papoušek vytáhne z obálky. Jednou je úplněk krvavý, jindy stříbrný, jednou maximální, jindy minimální, jednou v konjunkci s Marsem, jindy s orbitální stanicí Mir.

Letos byly ty mimořádnosti opravdu těžko zpochybnitelné: Zatmění bylo hodně dlouhé, bylo na nejmenším možném měsíčním kotouči (je důvodné podezření, že ty dvě věci nebudou asi tak docela nezávislé :-)) navíc se nám do sledování malebně připletl i výrazný Mars. Sice jsem neměl nijak zvlášť silný teleobjektiv (pouze svou standardní "dvoustovku", navíc v kombinaci s fullframovým foťákem, pro pořádné fotky by to určitě chtělo lepší sestavu), ale na pozorování v Konstantinových Lázních jsem se těšil a v okamžiku začátku zajímavého jevu už jsem byl "v plné fotografické polní" v ulicích.

 

Bohužel, i když skoro celý den bylo krásně jasno, těsně před začátkem zatmění se půlka oblohy (podle zákona schválnosti samozřejmě právě ta polovina se zatmívajícím se měsíčním kotoučem) zatáhla huňatými bouřkovými mračny, zatímco ta druhá půlka, která ale tou dobou skoro nikoho nezajímala, zářila tisícovkami hvězd. První dvě třetiny zatmění jsem tedy bohužel neviděl, až na poslední třetinu se obloha roztáhla úplně a já opět vyrazil se stativem ven, i když už ne na lepší pozorovací místo, které jsem měl vyhlédnuté asi kilometr od městečka. Fotky tedy nejsou nic moc, ale jsou vlastní :-).

Když se opona oblohy roztáhla, byl ještě ve stínu Země, tedy krásně hnědočervený, celý měsíční kotouč.

Když se od zatměného Měsíce podíváte skoro až dolů a doprava, uvidíte výraznou oranžovou tečku planety Mars. Zjistil jsem jednu praktickou výhodu blízkosti Marsu: Na malou "hvězdičku" Marsu se totiž mnohem lépe a přesněji zaostřuje než na větší kotouč Měsíce.

Když už jsem se k zajímavému nebeskému jevu dostal se zpožděním, chtěl jsem vyzkoušet, jak se dá fotit Měsíc, který už je zatměný pouze zčásti. Do určité fáze je ještě možné udržet dvě velmi různě osvětlené plochy v rozumné rovnováze, takže kresba měsíčního povrchu je ještě zachována (v osvětlené části už ovšem nikoli, rozdíl v jasu je příliš velký).

Fotit jsem přestal až těsně před půlnocí. Od té doby už byl Měsíc krásně viditelný celou noc.

Tak už se těším, co si na nás naše milé hvězdné nebe vymyslí za mimořádné představení příště. Jistě to bude zase něco, co už v našem životě nikdy nezažijeme. Ještěže podobných mimořádných akcí je zatím dostatek :-).

POZOR - aktuální informace pro všechny blogové čtenáře, kteří si rádi prohlížejí nejen fotky na obrazovce počítače či na displeji mobilu, ale i velké papírové zvětšeniny zavěšené na stěnách výstavních sálů: 21. srpna 2018 v 18:00 začne na zámku v Dobřichovicích vernisáží výstava mých fotografií (většinou půjde o zvětšeniny formátu 50x70 cm) s názvem Obrazy od Berounky (i od jiných vod). V hlavním zámeckém výstavním sále bude k vidění cca 30 fotografií na téma Berounka a jiné vodní toky (bude tu např. Mumlava nebo mé oblíbené horské potoky Šumavy a Jeseníků), asi dvacítka fotek z dalších tradičních cyklů, které znáte i z těchto blogových stránek, bude instalovaná v přilehlé zámecké chodbě. Vstup na výstavu bude zdarma a fotky budou k vidění minimálně do konce září.