Mušketýr Čerf po (více než) dvaceti letech - třetí část: Hrad Klenová

Dnes zakončíme závěrečnou částí trojdílnou reportáž z mého nedávného výletu do míst, kde jsem před více než čtvrtstoletím byl na vojně. V prvním díle jsme se společně podívali do Janovic nad Úhlavou, ve druhé části jsme se zaměřili přímo na objekt bývalé janovické vojenské posádky, která měla tu čest mě téměř rok hostit (co pamětní deska? nebude? :-)), dnes se podíváme o kousek výš, na hrad Klenovou.

Hrad Klenová byl vystavěn již ve 13. století na stejnojmenném vrchu nad dnešními Janovicemi. Jak už jsem se zmínil v minulém dílu, pro nás dole v kasárnách byl hrad zvláštním a docela obtížně dostupným symbolem svobody, ke kterému jsem se sice mohli za normálních okolností přiblížit, ale ne ho navštívit (na to už bylo zapotřebí mít aspoň řádnou povolenou vycházku). Přiblížit jsme se mu mohli jednoduše: na svahu pod hradem totiž bylo velké vojenské cvičiště, tzv. tankáč, kam jsme se dostali docela často.Z cvičiště jsme pak viděli nahoře na hradě chodit normální návštěvníky, což v nás vzbuzovalo animální touhy vykašlat se na nucené hraní na vojáky, zradit vlast a lidovou armádu a dezertovat směrem ke kulturní památce. Za celých jedenáct měsíců vojenské služby jsem se na hrad vypravil jen jednou, když mi přijela první a taky zároveň poslední návštěva, které nebylo v širokém dalekém okolí co jiného ukázat.

 

Od doby mého vojákování se hrad a zámek Klenová výrazně proměnil a stal se kromě vyhledávané památky i zajímavým výstavním prostorem, kde je možné vidět různorodé expozice hned v několika objektech - jednak na zámku, kde často bývají k vidění výstavy moderního umění, jednak v budově purkrabství (tam byla aktuálně instalovaná výstava fotografií, takže si umíte představit, že jsem místo pozorného naslouchání historickým datům v podání průvodkyně věnoval svůj zájem spíš dispozici zajímavého výstavního sálu :-)), výstavy se konají i v budově bývalé sýpky stojící u silnice při vstupu do hradního areálu (zrovna se tam konala jakási vernisáž, ale návštěvníci byli příliš slavnostně oblečeni na to, abych měl dostatečnou chuť a odvahu se regulérně připojit. No a kromě všech výstavních síní v interiérech je vlastně celý hradní areál tak trochu výstavním prostorem, protože zajímavé artefakty jsou rozmístěny i volně pod širým nebem.

Barevné pytle na tříděný odpad jsou v zajímavém kontrastu s neutrální "hnědošedí" starých hradních zdí. Prostory hradu se dají probrouzdávat podle chuti a uvážení návštěvníků, konají se samozřejmě i regulérní prohlídky s průvodcem, při kterých se návštěvníci dostanou do zámku i do budovy purkrabství.

Moc se mi líbí, že malé nenápadné kvítky dokážou ozdobit i středověkou nehostinně kamennou a času jinak docela tvrdohlavě odolávající věž. V tomhle souboji budu vždycky tiše fandit barvám a květům, vždyť poskytují kamenným zdem zadarmo svou nenápadnou krásu, i když je možná velikostí nesouměřitelná.

Zámecké budovy byly postaveny až v 19. století a o víkendech, zdá se, jsou docela v permanenci. Klenová je totiž i oblíbeným místem pro konání svatebních obřadů; zrovna při mé návštěvě zaznělo dvakrát šťastné ANO při obřadu přímo na hradním nádvoří. Velmi pěkná svatba mě přiměla k radostnému úsměvu, který mě ovšem rychle přešel v okamžiku, kdy mi v zámecké restauraci vysvětlili, že kvůli svatební hostině na mě jako na obyčejného nesvatebčana nemají a jen tak nebudou mít čas :-).

Nejstarším objektem na hradě je Hranolová věž ze 13. století, na kterou se dá vylézt a rozhlédnout se doširoka po okolí. Samozřejmě jsem to vyzkoušel, mimo jiné i proto, že jsem chtěl vědět, co se stalo s původním vojenským cvičištěm v podhradí. V dolní části věže prý byla hladomorna, dodnes se zde prý zachovaly kosti těch, na které místní strážci během trestu docela prostě zapomněli a když si po nějaké době vzpomněli, nebylo již bohužel koho propustit.

Z vysoké Hranolové věže se otevírají pohledy nejen do podhůří Šumavy, ale přímo na pásmo centrálních vrchů. Na následujícím obrázku ale ty nejvyšší šumavské vrcholky nejsou, chtěl jsem zachytit to, co jediné z původního cvičiště zbylo - řídicí věž s dalším zázemím, které jsou ale teď už v soukromých rukou a tanky zde pravděpodobně už necvičí :-). Dole v údolí pod vedlejším zalesněným kopcem je vidět cíp původních janovických kasáren.

Mimochodem, jedinou smysluplnou aktivitou, které jsem se na během své vojenské služby zúčastnil, bylo rozebírání "železné opony" na hranicích. Několik měsíců jsme jezdili na hranici s Německem poblíž Nýrska a Svaté Kateřiny a čistili jsme příhraniční lesy od "ženijních zátarasů" - konkrétně od protitankových železných "ježků" a těžkých betonových jehlanů. Postupně jsme vyčistili několik kilometrů hranice a jak jsem se přesvědčil, zrovna v místech, kde byla práce nejnáročnější, se teď ve vietnamských obchodech prodávají odpudiví trpaslíci. Všechny ty ženijní výpotky doprovázející hlavní "železnou oponu", která nás oddělovala od tehdejších západních nepřátel na život a na smrt (nyní přátel na totéž), jsme na obrovitých náklaďácích vozili právě na "tankáč" pod Klenovou. Obrovité hromady těchto zátarasů původem z padesátých a šedesátých let, kdy byl svět přehledně rozdělený úděsnou třídní nenávistí, ale už nejspíš taky dávno zmizely, aspoň z hradu nebyly nikde vidět. Copak se s těmi tisíci tun náhle zbytečného materiálu asi stalo? U železných konstrukcí je to asi jasné, ty se daly jistě dobře uplatnit a zpeněžit. Ale co s těžkými kusy betonu, které žádná výkupna nechce?

Výhled z Hranolové věže - tentokrát ne do krajiny, ale do vnitřních hradních prostor. Celý areál hradu a zámku je odtud jako na dlani.

Hlavní vstupní bránu do hradu Klenová hlídá štít s roztomile obrněným rytířem. Uznejte, že jsem ho nemohl jen tak přejít bez povšimnutí. No a protože jsem s sebou shodou okolností vláčel i teleobjektiv, můžeme si ho prohlédnout pěkně zblízka.

Jedním z artefaktů, který můžete na Klenové vidět volně v hradním exteriéru, je mimořádně zajímavý bělostný objekt Antonína Kašpara s názvem Letící. Už je na Klenové řadu let a fotil jsem ho při několika svých návštěvách (zvláštní, na Klenové jsem byl už několikrát, ale dole v Janovicích jsem se poprvé zastavil až teď). Přiznávám, moc se mi líbí a je možné ho nafotit z různých úhlů a v různých souvislostech.

A ještě jednou tentýž objekt z trochu jiného pohledu. Nedalo mi to...

Volně přístupné jsou i části gotických sklepení. Venku bylo právě dost horko a před všudypřítomným sluníčkem se bylo jinak možné těžko schovat. Paprsky se mě snažily dostihnout i tady, ale po pár metrech jim v souboji se sklepním chladným přítmím došel dech.

Mimochodem, když jsem se vracel přes Janovice směrem k nádraží zahrádkářskou čtvrtí, potkal jsem cestou spoustu zmíněných betonových jehlanů, které dnes už zjevně nechrání obecné výdobytky socialismu, ale zcela individuální výdobytky zdejších zahrádkářů. Tu stál jeden, tu čtyři, tam zase dva.. Když nechci, aby mi někdo povalil plot, postavím mu prostě do cesty staré ženijní jehlany, s tím jen tak nějaký moped kočírovaný opilým sousedem nepohne. Ano, dobře si vzpomínám, byly zatraceně těžké (asi 650 kg) a při nakládání se musel dávat dobrý pozor, protože občas prasklo drátěné oko na špičce jehlanu, a nebylo tudíž záhodno se moc pohybovat v těsné blízkosti. Navíc bez "očka" byla další manipulace s jehlanem mnohem napínavější.

Tak uvidíme, jestli se na Klenovou v dohledné době někdy znovu podívám. Ty úžasné výstavní prostory by samozřejmě za nějaký ten budoucí fotografický hřích stály :-).

Děkuji vám každopádně za doprovod na mé cestě do vojenského dávnověku. Byl to sice jen jeden jediný den, ale - myslím - docela bohatě využitý. Kdy se podaří mít z jediného dne hned tři rozdílné blogové reportáže? :-)

Aktuální poznámka: Určitě se řada z vás pamatuje, že jsem na těchto stránkách několikrát upozorňoval na mimořádně zajímavý cestovatelský blog zcestykolemsveta.cz vedený mými přáteli Katkou a Petrem, kteří v letech 2014 a 2015 podnikli cestu kolem světa: Cestu poctivou, 484 dní dlouhou, prostě žádnou "rychlovku" za pár dní s několika mezipřistáními na sterilních mezinárodních letištích. Cestu v mnoha ohledech inspirativní, která se zadře pod kůži, a navíc celkem nízkonákladovou a o to plnější četnými zážitky. Chtěl bych jen upozornit ty své čtenáře, kterým se vyprávění cestovatelského páru líbilo (a odezva, pokud vím, byla velmi kladná), že právě dnes se objevil na stránkách www.hithit.com/cs/project/2862/kniha-pozpatku-kolem-zemekoule-kolem-sveta-za-484-dni projekt na vydání již připravené knihy Pozpátku kolem zeměkoule - kolem světa za 484 dní. Kniha tedy ještě nevyšla, ale mám díky Petrovi k dispozici vzorový pracovní výtisk knížky, který si moc rád co nejdříve přečtu, a ještě během září tak budu mít poprvé možnost zde na blogu napsat něco bližšího o knize, která se teprve chystá do tisku. Tak jsem zvědavý, těším se a svůj názor rozhodně nesmlčím! :-)