pátek 17. února 2012

Mlčenlivý únor

Mlčení vzalo mi rým
úsměvem široširým
bez jediného kazu.
Zjevení únorová
mlčení snadno schová.
Tak ticho vládne mrazu.

Mlčí teď písně tklivé,
moře je mlčenlivé,
bez snů a beze stesku.
Nemluvný rybář k ránu
z Tichého oceánu
vylovil Tichou tresku.

Ticho jde na výzvědy;
na řece mlčí ledy,
co berou jezy ztečí.
Únor se boří v sněhu,
dostává do oběhu
ticho, které prý léčí.

Omerta vládne světu,
promlčí každou větu;
únor mi krade snění.
Krádež a zpronevěra!
Podal jsem na něj včera
dvě trestní oznámení.

I když se únor vleče,
snad ticho slov i vztahů
do jara nepřeteče.
Soudní dvůr bez průtahů
oznámil nález cenný:
Únor je promlčený!

Ticho se proměnilo
ve dne a taky v noci
v lehké šumění deště.
Naděje trochu zbylo:
Rozsudek třeba ještě
nenabyl právní moci! :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.