Větrní rytíři

Stanu se rytířem bez bázně a hany,

co místo brnění má svetr vytahaný.

Stanu se rytířem bez hany a bázně,

svým nepřátelům budu říkat něžně: "Honey!"

a z bitev s větrem půjdu (nezávazně)

smíchy potrhaný.

Srdce opevněné ve zrezivělé zbroji

přijímá pod jednou i pod obojí

v souznění se všemi, kdo podobně v tom plavou.

"Šrámy na kovu se jenom špatně hojí,"

moudře pokyvuje hlavou

smrtka na orloji.

Větrní rytíři v soubojích beze zbraní

ucházejí se dál o šátky vzácných paní;

vánkem je pohladí, vichřicí zaútočí.

V mlýnici času se jemná mouka mele,

jak paličatý sníh se k zemi snáší zatvrzele.

Jsi to však pořád ty, koho mám plné oči.