Ledové antarktické pláně
a pára z rozpačitých úst.
Slova zamrzají
v krupičky deště
a šermují s rampouchy kolem očí.
Vadí? Nevadí?
Na náledí lesních cest
sypou se piliny z podetnutého nebe.
S dunami závějí se perou
krmelce pro naději
se senem vonícím po teple léta
a solí do ran
krvavého slunce
přežvykujícího těsně nad obzorem
další den.
Budoucnost spí
měkkým bílým spánkem.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.