O smajlících a prosbě pana Thomase

Už se mi několikrát stalo, že jsem na sociálních sítích udělal vtip (a dokonce si myslím, že dobrý) a nikdo z komentujících si ho nevšiml, nebo to aspoň nedal veřejně najevo - ani smíchem, ani rozčilením. Když jsem se zvídavě (a soukromě) zeptal několika známých na důvod, bylo jim to hned jasné: "Že tys tam nedal smajlíka?" Musel jsem se zamyslet. Nu, asi nedal. Ale co na tom? Přece bychom měli být schopni vtip rozeznat jaksi bez nápovědy, nebo ne? Co je do vtipu, který je uvozen hůlkovými literami nápisu "NÁSLEDUJE VTIP:" nebo ve zpětném zrcátku skoro liturgicky znějícím "VYSLECHLI JSTE VTIPNÉ SLOVO"?

Totéž se mi stalo u nových čtenářů už několikrát s Nedělními miniglosami. Dokonce mě jeden známý soukromě napomenul, že některé ty zprávy vypadají trochu podivně a někteří podezřívavější čtenáři by jim možná nemuseli úplně věřit, proto by mi doporučoval přidat ke každé glose přesný odkaz na zdroj informace. Když jsem mu řekl, že si ty zprávy cucám z prstu, "aby byla legrace", nechtěl mi věřit: Vždyť v celém tom dlouhé textu nebyl ani jediný smajlík, tak jak to má kruci člověk rozeznat od normální pravdivé zprávy?

Vždycky jsem měl emotikony rád a v duchu jsem nezřídka smekl klobouk před jejich vynálezci. Taková drobnost a jak pěkně funguje, když chce člověk naznačit, že má napsané slovo rozesmát, vytvořit na čele rozměrnou vrásku, rozbušit srdce citem či přivodit zvednutí žaludku. Jen mi připadá, že už se nám v tomhle divadle života, kde je precizně zajištěná nápověda, už tolik nechce pracně učit text a snažit se i bez nápovědy správně chápat jeho smysl. Vždyť bůhví, co všechno může znamenat třeba jen prosté "mám tě rád", když je to napsané jen tak hole, bez žlutého čumáčku se svatozáří a bez okřídleného srdéčka.

V některých textech dokonce emotikony hrají prakticky hlavní roli. Jejich sled je přerušován jen nakrátko, jako když se velryba vynořuje nad mořskou hladinu jen občas kvůli nádechu. Někdy zase ve smyslu konkrétního smajlíku tápu: Jde snad o ironii, vyjádření smutku, váhání, škodolibost, nebo jde o populární "blicí smajlík", tak často doprovázející komentáře reflektující příspěvky názorových oponentů? Dokonce jsem se jednou od jakéhosi mladého smajlíkového experta dozvěděl, že jeden nenápadný typ smajlíka, který kdysi ve svém mailu jednou jedinkrát připojila jedna moje kolegyně, může v určitém kontextu znamenat i přímou výzvu "pojďme se spolu vyspat", což ve mně - bohužel až po několika letech - vyvolalo bláhovou představu, že jsem snad kvůli pouhým mezerám ve znalostech smajlíkové řeči kdysi cosi potenciálně obohacujícího prošvihl. A to si teprve zkuste představit, jak by nejspíš musel ten význam zpětně polekat samotnou pisatelku!

Jistě ne nadarmo se kdysi slavný Thomas More modlil slovy: "Dej mi prosím humor, Pane, a milost, abych chápal vtip." V mé soukromé představě pekla se lidé nekoupou jako uzenky ve vroucí vodě pekelných kotlů. Sledují na televizní obrazovce, která se nedá vypnout ani ztišit, humoru zcela prostý nekonečný zábavný pořad přerušovaný občas velkým rozesmátým smajlíkem, po kterém zazní předtočený sitkomový smích, k němuž je povinně sledujícím moudrými čerty dovoleno se z dobrého vychování dobrovolně přidat. 

Nemůžu se zbavit dojmu, že k podobné skutečnosti - sice ne moc rychle, ale zato vytrvale - směřujeme, tak doufám, že se pletu. Pro jistotu se proto k modlitbě moudrého pana Thomase přidám a myslím, že neuškodí pokusit se přimluvit i za ostatní.