Kytice z peřejí Bílé Opavy

Jestli si podle názvu článku myslíte, že jsem protiprávně trhal v rezervaci Údolí Bílé Opavy chráněné rostliny, tentokrát jste vedle. Ale jednu "fotografickou kytičku" jsem si z procházky nádherným horským údolím přece jen "utrhl": Trvalo mi to celé tři minuty, načapalo mě při tom několik procházejících turistů a jeden pracovník opravující dřevěné chodníky, žebříky a mostky. Nikdo z nich nic nenamítal, protože asi nepoznali, že právě z peřejí Bílé Opavy škubám kousky světla, abych je poskládal do malého dárku pro toho, koho mám rád.

Ti z vás, kteří si sem chodí číst už delší dobu, dobře vědí, že údolí Bílé Opavy patří mezi moje zamilovaná místa, takže když se mihnu kolem Jeseníků, nikdy nezapomenu aspoň půlden věnovat celkem náročnému výletu po březích čerstvě narozené říčky, která se ale už po pár stech metrech má velmi čile k světu a vytváří soustavu vodopádů a peřejí. Pravda, je to trošku náročnější procházka, ale i když už jsem ji s foťákem prošel mnohokrát, pokaždé se podaří najít nějaké nové "nadějné" místo.

 

I při své letošní jesenické dovolené jsem si proto zajel autobusem do své oblíbené Karlovy Studánky, odkud se na výlet proti proudu Bílé Opavy vyráží, tentokrát opět i se stativem, který sice dokáže dost překážet při průchodu zvlášť exponovanými místy, ale podobný "peřejový pugét" bez něj prostě nepořídíte. Nevystoupal jsem sice tentokrát údolím až na hlavní hřeben Hrubého Jeseníku, ale i tak jsem se hlubokým kaňonem dostal až do výšky 1190 m, pak už jsem se lehčí cestou po svahu kaňonu vrátil zpět do Karlovy Studánky. Stejně se odpoledne zatáhlo černými mraky, které večer přinesly do celé oblasti bouřky, a to už pak focení není úplně ono; v takové "kytce" má být především světlo a ne tma.

Vždycky jsem při focení na hodně dlouhou expozici zvědavý, co se podaří na obrázku zachytit, co vystoupí do našeho běžného pozorovatelného světa z mého oblíbeného a i tady na blogu mnohokrát zmiňovaného "zásvětlí", do kterého se nedá jednoduše nakouknout očima, ale je třeba použít "brýle představivosti". Co třeba v tomto obrázku vidíte vy? Já - jak už jsem napsal do nadpisu - kytici z peřejí, kterou posílám na tradiční adresu; ostatně moje zásilková blogově-květinová služba ji už za ty roky zná zpaměti. A taky tam vidím hlavičku "peřejového hranostaje", který se připlul podívat, kdože mu to loupe jeho zurčivý perníček :-).

P.S.: Poprvé po dvou letech jsem se dostal opět nad vodopád Bílé Opavy, u kterého jsem zažil docela nepříjemnou zkušenost naštěstí s dobrým koncem. Kdo se chce podívat, co jsem tehdy vyváděl (a včera jsem si zase při pohledu do hloubky pod vodopádem říkal, že jsem měl tehdy docela kliku), může si přečíst "adrenalinový článek" Jak se vyrovnat Sherlocku Holmesovi (vodopád Bílé Opavy).