Berounka pod Tetínem

O úterním státním svátku to u nás v Dobřichovicích dlouho vypadalo na celodenní mlžné dušičkové počasí. Chvíli po poledni se ale náhle rozjasnilo a já jsem se v mžiku rozhodl, že se půjdu s fotovýbavou podívat někam k Berounce. Nakonec jsem jel vlakem do Berouna a po pravém břehu řeky pod Tetínem jsem vyrazil směrem do Srbska. Měl jsem asi dvě hodinky na focení ve slunečním světle, bylo nádherné, i když dost chladné odpoledne, a bohužel úplně modré nebe bez zajímavých oblačných tvarů. Takže tentokrát nic moc výstavního, ale přesto jsem si pár infrafotek pro radost udělal.

 

Nejpříhodnějším místem k focení byla široká pobřežní louka pod tetínskými skalami, kde se v korytě řeky vytvořil malý ostrov. Právě na tomto místě začíná pásmo skal na levém břehu, podél kterého vede frekventovaná cyklostezka.

Před zmíněným malým ostrovem musí prostě voda trochu uhnout z původního směru a ostrov obtéct. Při dlouhé expozici tak vznikají zajímavé tvary vymodelované světlem a stíny

Tahle špičatá skála se klene nad Berounkou jako malý středočeský Matterhůrnek. Když přivřete oči, tolerantně přehlédnete nepříjemné přepaly (slunce pražilo do skal opravdu intenzivně, zatímco na "mé" straně Berounky bylo ve stínu velmi chladno) a nešikovnou symetrickou kompozici dvou výrazných tmavých stromů (v bahnitém terénu na břehu nešlo jen tak beztrestně přejít o pár metrů zpátky, aby stromy trochu "zvýstředněly") můžete si představit, jak by fotka mohla vypadat, kdyby byla úplně podle mých představ :-).

Poslední fotka není ani infračervená a vlastně ani pěkná, protože světelné podmínky v pozdním odpoledni už byly mizerné, ale když se mi nad hlavou nad klikatícím se korytem řeky objevil červený horkovzdušný balón, nemohl jsem prostě odolat, abych si tenhle okouzlující, rozvážný a místy pěkně silně hučící dopravní prostředek nevyfotil. Představuji si, jaké to asi tam nahoře musí být a jak si posádka může vychutnávat pohled po okraj naplněný závratí - hluboko dolů na zakroucenou žížalu Berounky.

No a protože je to pro dnešek jen pár fotek a zakončili jsme fotkou s velikou vznášející se bublinou, přidávám po dlouhé době jednu jízdenku na Cestu do pravěku. Pojďme se spolu podívat do jedné zubařské čekárny, kde se odehrává krátká a doufám, že celkem optimistická povídečka s názvem O panu Bublinovi, kterou jsem publikoval v dubnu 2009.