Tento týden byl sice doposud veskrze slunečný, ale jinak jsem z něj měl pocit, jako by se slunce schovalo a dávalo se zapírat. Hodně brzy jsem vstával a pozdě jsem se vracel domů, byl jsem spíš zasmušilý než usměvavý, spíš vyčerpaný než ve formě, a dělo se hodně akcí, na které jsem se tak docela netěšil. Už jsem v dálce toužebně vyhlížel víkend. Musím s tím něco udělat, říkal jsem si. O víkendu někam vyrazím - jen tak, procházet se, zhluboka dýchat, těšit se zelení okolo a možná i trochu fotit. Jenže - v cestě stál ještě pátek, na který mi také připadla tři ne úplně příjemná jednání..
Ráno jsem ale z kalendáře zjistil, že dvě ze tří jednání odpadla, a tak jsem zkusil udělat něco zcela neplánovaného. V práci jsem byl opět brzy, stihnul jsem vyřídit několik důležitých restů, dohodnul jsem posunutí termínu i třetího jednání, domluvil jsem si možnost vzít si na zbytek dne volno a v 8 hodin jsem už vyrážel na nádraží. V metru jsem si udělal rychlý plán, v 8:36 jsem si koupil jízdenku a v 8:40 už jsem seděl v Pendolinu směřujícím do mých oblíbených Františkových Lázní. Miroslav Horníček miloval červen v Mariánských Lázních, já zase pro změnu týž měsíc v těch Františkových. Nikdy a nikde mi neumí být lépe, než mi bylo tady. Jestli se chci pořádně rozdýchat v báječném prostředí, prohnat broukům na šedé kůře faldy a taky se vyrovnat s pár věcmi, které jsem v poslední době "zazdil", není lepší místo. V půl dvanácté jsem se už procházel nádhernými lázeňskými parky a fotil jsem.
Ve františkolázeňských parcích je několik vodotrysků, které lákají k provedení jejich fotoportrétu.
Hlavní lázeňská třída Františkových Lázní. Počasí bylo dnes jako na houpačce. Ve spodní parkové části právě leje jako z konve, ale na druhé straně se protrhává modrá obloha.
Interiér pavilónu s pramenem Fratišek. Příjemně zařízený pavilónek mi poskytl přístřeší během asi šesté a sedmé dešťové přeháňky. Mezi námi, velmi slané prameny ve Františkových Lázních jsou opravdu spíše k léčbě než k normálnímu pití, rozhodně doporučuji v konzumaci obezřetnost.
Stačila chvilka a všechno bylo jinak. Jako by se den nemohl rozhodnout, zda má být krásně anebo se má po dlouhé době pořádně zalévat, a chtěl stihnout obojí. Právě se stahuje další várka černých mračen nad místní kolonádou. Ještěže je zde dost příležitostí se před prudkými přeprškami schovat pod střechou a zakousnout teplou lázeňskou oplatku.
Jako na houpačce. Stačilo pět minut a je slunečno a teplo, takže na řadu přicházejí krátké rukávy a sluneční brýle. Kruciš, odkud to zase prší? Ještě by to chtělo na brýle namontovat stěrače! Lázeňská promenáda směřující ke Dvoraně Glauberových pramenů.
Ve Dvoraně Glauberových pramenů jsou prameny vyváděny do obrovských nádob, kde neustále probublávají. Na obrázku je průhled jednou takovou nádobou, do které vyvěrá pramen Glauber III.
Když jsem se večer vracel domů - po celodenní akci, o níž jsem ještě ráno při procitnutí neměl ani potuchy, a přibližně stejně pozdě, jako kdybych se vracel z práce, byl jsem v mnohem lepším stavu i náladě. Cestou jsem se sám sobě vyzpovídal z hloupostí a necitlivostí, které mám na svém letošním červnovém kontě a na které nejsem nijak hrdý. Došlo mi, že tu vlastně máme letní slunovrat. A co by mělo být lepším znamením, že by se slunce mohlo zase vrátit do všech míst, odkud dezertovalo. SLUNOVRAT! Až půjde slunce na své cestě kolem, vtisknu mu nenápadně do ruky adresu místa, kde bych - čistě soukromě - rád viděl slunce zářit každý den.
Jeden jediný den neplánovaného volna. Poslední nevíkendový volný den před velkou japonskou cestou. Těch pracovních bude ještě devatenáct, ale s vědomím nastávajícího velkého exotického výletu se to dá rozhodně vydržet.
Pro dnešek přeji všem, ať se vám vaše slunce v den slunovratu vrátí všude tam, kde není a mělo by být. Od čeho jiného by tu přece slunovraty byly?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.