Někdy uvážlivě,
jindy v jednom letu,
někdy zvesela
a jindy spíše tklivě
točím vážnou, vášnivou
i plytkou piruetu
s činy i se slovy.
Zdalipak tyhle moje světy,
proměněné v piruety
někoho k tanci osloví?
Kolikrát se při tom Vesmír otočí?
Kolikrát v rotujícím spěchu
nakouknu ti
doopravdy do očí,
když dojdu k rozhodnutí
s vírem štěstí, smutku nebo zloby
pustit na tak tenký led
poetických piruet
sebe, coby
slona v porcelánu
sotva popadajícího dechu?
Ve skutečné piruetě,
v žádném slovu, verši, větě
nejde snad nic podle plánu.
Sice se z vírů hlava motá
a život není žádný med.
Svou si však vedu,
že toho medu
bylo by ještě míň
bez piruet.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.