Na letenském kolotoči

Já vím, neměl bych zapomenout na to, že vlastně nefotím lidi :-). Ale když v téhle situaci nešlo odolat. Jaký je za touto černobílou fotkou schovaný příběh? Jednoduchý a přitom překvapivý:

 

Na státní svátek 8. května jsem měl se svou známou, průvodkyní, domluveno, že se zúčastním její naučné procházky po pražské Letné. Mám ten kout Prahy rád, často se tam vracím a na každém druhém rohu mám nějakou "rozfocenou fotku", což je ten případ, že už odtud fotku sice mám, ale buď jsem si ji posléze rozmyslel udělat jinak nebo aspoň o něco lépe. Na taková místa se pak průběžně klidně i několik let vracím a snažím se udělat lepší kousek než ten, který už mám. 

 

Došli jsme postupně až k letenskému kolotoči, který je původně už z roku 1892, a podle tety Wiki je prý tak nejstarší v Evropě. Pamatuju se, jak byl kolotoč dlouhá léta mimo provoz; ony totiž ti jeho koně jsou potažení skutečnou koňskou kůží, takže jejich rekonstrukce byla náročná, ale od roku 2022 už se kolotoč po důkladné opravě opět roztáčí. Samozřejmě většina lidí jaksi předpokládá, že kolotoč je určen především dětem, ale to u letenského kolotoče tak docela neplatí, protože ten prý počítá i s dospělými návštěvníky. 

 

Když jsme se tuhle informaci od obsluhy kolotoče dozvěděli, bylo vidět, že naší paní průvodkyni zajiskřily oči: "Jak dlouho trvá jedna jízda?" zeptala se. Prý přesně pět minut. Otočila se k naší asi dvacetihlavé skupině: "Počkali byste na mě pět minut?" Prostě okamžitý nápad.

 

Podobné nápady jsou ovšem ve skupině lidí nakažlivé: "Já bych se možná taky svezla, jezdila jsem tu naposledy tak před čtyřiceti lety," přidala se druhá paní. "Vy do toho jdete? Tak to já se taky přidám!" nadchla se třetí. "Babi, nechceš taky?" Ukázalo se, že jsou tu zařízení i na zájemce, kteří by se do sedla úplně snadno nevyšvihli: "To je jednoduché, máme tady schůdky!" (i nastupovací schůdky jsou ostatně na dnešní fotografii zachycené). Co vám budu povídat, nakonec se kolotoč skoro zaplnil zájemkyněmi z naší skupiny, dvě malé děti, které se tu vozily už před námi a měly předplacenou ještě jednu jízdu, si musely hodnou chvíli počkat, než byli všichni koníci osedláni a všechny dámy bezpečně usazené v sedle. Pak se rozehrál orchestrión a aktérky se propadly zpátky do dob svého dětství, sršely úsměvy ve směru tečny ke své trajektorii a nahrávaly se na všudypřítomné mobilní telefony. A na svého zlatohříváka s trochou povinného upejpání usedla i "babi", která si ještě před chvílí asi vůbec neuměla představit, že by něco takového bylo ještě někdy možné. 

 

Z několika desítek narychlo pořízených fotek (příležitost to, myslím, byla jedinečná) jsem nakonec vybral tu, na které je kromě několika nadšených "žokejek" zachycena i tabulka s nápisem "Za jízdy naskakovati nebo vyskakovati je zakázáno." Tentokrát, myslím, neměl nikdo podobných chutí, ale člověk nikdy neví; jak už jsme si ukázali, nápady jsou nakažlivé a ten nápis si o podobný pokus vysloveně říká.

 

Znovu po tolika létech... Letenský kolotoč, květen 2025 

Z původního pětiminutového plánovaného zdržení byla nakonec s celým procesem nastupování a usazování skoro půlhodina, ale nevšiml jsem si, že by někdo toho času želel, nejspíš proto, že rozhodně nebyl ztracený - pro ty v sedle ani pro okolní pozorovatele.

Mimochodem, kdo by chtěl sám vyzkoušet, cena jedné jízdy je 120 Kč. Za skoro opravdické a přitom úplně klidné koně, za nástupní schůdky, stařičkou muziku, prostě za celé to nečekané zadrnkání na strunu dětství v každém z nás je to, myslím, láce.