Jak napovídá historická i zcela současná zkušenost, ve vládách po celém světě většinou žádní andělé nesedávají. Proto je v okamžiku, kdy za poněkud chaotických okolností a tradičně ostudných projevů zdejší politické pakultury padá naše česká vláda, možná zmatečné psát článek o padlém andělovi. Ten anděl, o kterém dnes budu psát, ale nemá s českou vládou moc společného, snad jen to, že na vládě do určité míry závisí, jestli padlým být jednou přestane. Ale mnohem bezprostřednější souvislost než s padající českou vládou má tentokrát kupodivu padlý anděl se mnou, a to se nepovažuji ani za padlého, natožpak za anděla.
Není to tak dávno, co jsem v jednom speciálním fotografickém článku zde na blogu představoval nádherný a běžně veřejnosti nepřístupný Nový matematický sál pražského Klementina a přilehlé prostory. Měl jsem kdysi z toho focení různorodé pocity: Jednak jsem byl moc rád, že jsem měl tuhle příležitost; i nakouknutí do těch krásných míst pro mě bylo svátkem, natož když jsem mohl skoro hodinu fotit (stihl jsem udělat cca 150 fotek, z nichž asi čtvrtina se dala rozumně použít pro představení zajímavého místa, 16 jsem jich skutečně v článku zveřejnil). Na druhou stranu jsem ale měl i pocit určitého provinění, protože akce byla dost partyzánská a - i když normálně publikuji reportáže co nejdřív, aby byl přenášený zážitek co nejčerstvější - tentokrát jsem z čistě praktických důvodů s článkem docela dlouho počkal, abych nějak neohrozil své "spolupartyzány" :-).
Shodou okolností jsem se těsně po publikování článku dozvěděl, že se v mezidobí odehrála pozoruhodná událost: Jeden z andělů, kterého jsem rovněž fotil - dokonce teleobjektivem, protože byl až u velmi vysokého stropu a já chtěl zachytit detaily, protože se mi soška líbila - spadl a rozbil se. Není tolik důležité, za jakých to bylo okolností, důležité je to, že festovní padající barokní anděl cestou od stropu k podlaze nikoho nezabil, ač k tomu rozhodně měl všechny předpoklady, a sám přesně podle pravidel gravitace (ke kterým by měl mít jako anděl z prostředí Matematického sálu úctu) dopadl tvrdě na zem a rozbil se.
Dalo by se říct, že by něco takového neměl být až takový problém: Prostě se posbírají rozbité kousky, které se dají dohromady, dá se pozor, aby výsledek byl opět andělem barokním a ne picassovským, a anděl se opět umístí do svých přístropních výšin, jen se o něco lépe upevní, aby se jeho vražedným (s)pádům učinila přítrž. Leč, odpovědní činitelé narazili na drobný praktický problém: Andělé v místnosti jsou - jako správní obyvatelé prostor věnovaných matematice a fyzice - vybaveni i různými vědeckými a technickými proprietami (tu dalekohledem, onde zase příručním trojúhelníkem pro rýsování), které se při pádu z takové výšky snadno odlomí a poničí. I když se nikam neztratily, protože na podlaze díky překotně vynulované potenciální energii pozbyly choutek dále se pohybovat, pohříchu se ukázalo, že nikdo vlastně přesně neví, jak byly s andělem pospojované. Andělů je zřejmě v Klementinu na starých knihovních skříních u stropů tolik, že řádně zdokumentováni jsou jen ti nejcennější, mezi které právě ten náš padlý anděl bohužel nepatřil.
A tu se ukázalo, že fotografie padlého anděla z předpádobého období existuje, takže by mohla dobře posloužit pro rekonstrukci. Ano, existuje u mne na blogu a v mém počítači. I když nebyla pořízena úplně v souladu s pravidly dané instituce, faktem zůstává, že anděl je na ní zachycen věrně a detailně, takže - pragmaticky vzato - může dobře posloužit restaurátorům a andělským fyzioterapeutům, kteří se spojenými silami pokusí anděla dostat zpět do původní barokní formy.
Detail anděla. Sice má dobré vybavení pro geometrii, ale mechanická rovnováha mu ještě dělá určité problémy. Ani křídla, bohužel, moc nepomohla...
Pohled z trošku větší vzdálenosti, aby bylo vidět, jak přesně byl anděl na knihovně usazený. Ona to tedy, mezi námi, musí být otrava několik set let stát pořád na jednom místě a ve stejné póze. Nedivím se zvídavému andělovi, že zatoužil po změně, i když spojené s rizikem, že si natluče svůj andělský nos.
A - už jen pro doplnění - záběr z ještě větší vzdálenosti, tentokrát už nikoli teleobjektivem. Možná kdyby mu někdo přistrčil ty schůdky, následky nemusely být tak fatální.
Nu, byl jsem tedy osloven, jestli bych pro účely renovace padlého klementinského anděla fotografii neposkytl, a přiznávám, že jsem po této možnosti nějak se Klementinu revanšovat za svou dávnou partyzánskou fotoakci, a ulevit tak svému přecitlivělému svědomí, chňapl velmi rychle, dříve, než se ukáže, že neoficiálních fotek existuje víc.
Poskytne-li tedy padající česká vláda v budoucnu Klementinu dostatek prostředků, aby z nich šel zrenovovat padlý anděl, moje fotky by měly restaurátorům poskytnout dostatečné vodítko, aby se aktuální andělské puzzle dalo uvést opět do původního stavu. Jestli bude něco podobného platit i pro naši rozhašteřenou a rozklíženou vládu, to se teprve ukáže, ale mám dobré důvody tomu moc nevěřit; v tomto případě očekávám právě spíš picassovskou verzi, která se bude se svým předobrazem shodovat pouze v názvu.
Vlády mají totiž - navzdory mnohdy barokně boubelatým ministrům - k barokním andělům opravdu dost daleko! :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.