Před nedávnem jsem ve speciálním článku představil pozoruhodný Bezdružický židovský hřbitov u Řešína. Trochu jsem si nadával, že jsem hřbitov fotil v těch nejnemožnějších světelných podmínkách za ostrého odpoledního slunce, které ještě svítilo z boku, takže kromě několika fotek dělaných prakticky ve stínu to byla dost hrůza. Protože následující neděle v Konstantinkách propršela, rozhodl jsem se využít hned následující den, kdy se na obloze daly očekávat zbytky oblačnosti, ke druhé návštěvě, protože v dalších dnech se měly vrátit jasné horké dny, které focení malebných lesních hřbitůvků moc nesvědčí.
Na místo činu jsem se vrátil v pondělí před jedenáctou hodinou, měl jsem s sebou prakticky veškerou techniku, kterou jsem si do Konstantinových Lázní přivezl a doufal jsem, že podmínky aspoň na chvilku umožní normální focení. Počítal jsem asi tak s hodinovým focením s tím, že pak se pořádně projdu po okolí a ve tři hodiny odpoledne odjedu přímo z Řešína přímým autobusem (no, přímým, on si zajížděl do mnoha dalších obcí, byl to takový "přímý vyhlídkový autobus", kterým jsem jel celou cestu dočista sám). V první řadě jsem zjistil, že o víkendu někdo stihl posekat vysokou trávu i na druhé půlce hřbitova, což mi znemožnilo hledat zajímavé záběry starých náhrobků schovaných v porostu. Je zajímavé, že lidé jsou nejaktivnější v době, kdy se nám to často moc nehodí, na druhou stranu jsem samozřejmě rád, že se někdo o hřbitov systematicky stará.
