Bezdružický židovský hřbitov u Řešína

Je zajímavé, že zatímco Konstantinovy Lázně a jeho okolí patří k mým velmi oblíbeným místům, kam se rád vracím, jen 3 km odtud ležící Bezdružice jsou pro mě trochu "začarované" tím, že pozitivní emoci z Konstantinek dokážou hned na svých hranicích čímsi přebít. Milí Bezdružičáci, prosím, neberte to z mé strany zle, pokaždé, když jsem v Konstantinkách, opravdu upřímně se snažím s tím něco dělat, ale nějak se mi k vašemu městu nedaří si najít cestu a každá další návštěva mě naopak v tomhle podivném vztahu utvrzuje; pár konkrétních zážitků možná nakousnu v některém z dalších článků.

 

Dnes ale společně navštívíme asi nejodlehlejší kousek Bezdružic, který leží půldruhého kilometru od vlastního města prakticky těsně vedle obce Řešín, a to je bezdružický židovský hřbitov. Sem byli od roku 1760 pohřbíváni příslušníci bezdružické židovské komunity i další Židé z mnoha okolních obcí. Toto místo mě v minulosti už několikrát lákalo k focení. Když jsem tu byl naposledy, byl hřbitov zcela zarostlý a většina náhrobků povalená a prakticky nedostupná, fotit se daly vlastně jen některé kameny bezprostředně u hřbitovní zdi. Okolním lesem vedoucí žlutá turistická značka se hřbitovu důsledně vyhýbala. Tehdy navíc bylo mimořádně špatné počasí, tak jsem si jen poznamenal, že jde o výborné místo k focení a až se sem někdy vrátím i s fotovýbavou, nesmím ho pominout.

 

Vrátil jsem se sem asi po 15 letech. V mezidobí byl hřbitov velmi pěkně zrekonstruován, prostor byl zbaven křovisek, padlé náhrobky byly znovu postaveny, část jejich nápisů byla vyčištěna; opět si získává již téměř ztracené místo v paměti lidí, i když i dnes ho řada místních informačních zdrojů kdovíproč vynechává. Turistická značka sem ale už vede, dokonce částečně přímo po hřbitovní zdi, takže zajímavou památku v lese neminete. Z původních odhadem asi 500 náhrobků se jich dochovalo kolem stovky (nesmíme zapomínat, že za druhé světové války patřila zdejší oblast s převažujícím německým osídlením k nacistické německé říši, tak i to je z mého pohledu skoro zázrak) a některé jsou po renovaci v opravdu krásném stavu.

Když se na tento hřbitov podívám pohledem fotografa, dostal jsem se k němu asi v tu nejnevhodnější dobu: Bylo to v okamžiku ranně odpoledního žáru, sluníčko nemilosrdně žhnulo, světlo bylo nejtvrdší možné, ostře ohraničené stíny, takže na fotkách to věru nevypadá moc pěkně, toho jsem si vědom. Je asi těžké hledat lepší osvětlení: Ranní slunce se musí prodírat skrze stromy okolního lesa, takže výsledkem bude nejspíš "styl zebra", zapadající slunce by svítilo ve většině smysluplných záběrů do objektivu. Nejlepší by asi bylo ranní světlo prodírající se skrz zbytky mlhy (poruč si, milý Čerfe! To jde snad jedině s kouzelným sluchátkem! :-)) nebo aspoň večerní slunce pod mrakem, při mé návštěvě bylo ale jako na potvoru nebe bez mráčku, i když jsem nějakou dobu cestou na lepší podmínky čekal, mráčky ale pluly všude jinde, jen ne přes sluneční kotouč.

Berte tedy dnešní fotky spíš jako ilustraci, jak bych bezdružický židovský hřbitov u Řešína chtěl nafotil, kdybych se jednou do dobrých světelných podmínek trefil, jaké motivy bych na zdejším omezeném prostoru zkusil využít, aby to nebyly prostě jen mnohokrát zopakované kameny - byť krásné a hodně pamatující. .

Kolem dokola řešínského hřbitůvku je les, prostor je ale teď dobře udržovaný.

Dva ze starších omšelých náhrobů opřených o hřbitovní zeď. Podobné kameny byly před renovací hřbitova jediné, které byly zvenku trochu vidět. A praktická fotografická poznámka: Kruci, přesný dotek oblouku kamene horního okraje fotky, začátečnická chyba! Tak to prosím berte jako fotomemento :-).

Zajímavých a fotografovu oku lahodících motivů tu na omezeném prostoru najdete nepřeberně. Stačí jen vybrat si kompozici libou právě vašemu oku.

Pokud přicházíte ve směru od Bezdružic, což je asi případ většiny návštěvníků, jako první uvidíte tyto náhrobky v úplném rohu hřbitova.

 

Některé náhrobní nápisy jsou teď výborně čitelné, stačí, ehmmm, umět dobře hebrejsky.

Motiv s vyvráceným stromem poblíž vchodu do hřbitova jsem nemohl pominout a přemýšlím, že jestli bude ještě během mého současného pobytu v Konstantinových Lázních příležitost využít lepší podmínky pro focení, rád bych se ještě i kvůli tomuto záběru k Řešínu vrátil, než tenhle výjev taky někdo "zrenovuje" motorovou pilou.

Když to jde, snažím se využít netradiční formu zarámování záběru. V tomto případě jde navíc velmi dobře lehce rozostřit hlavní předmět záběru, což, myslím, nevypadá na fotce úplně zle.

Část dochovaných kamenů tvoří i zlomky náhrobků. I ty mají u boční hřbitovní zdi své místo.

Byl jsem rád, že aspoň malá část hřbitova byla neposekaná, protože to je samozřejmě pro fotografa příležitost podívat se na zdejší náhrobky zase trochu jinak...

...někdy dokonce tak, jako by náhrobky vlastně nebyly důležité a tvořily jen pozadí pro to, co se děje dnes.

Jeden ze zjevně obnovených nápisů. Rok úmrtí 1912. Vlastně "jen" cca jedno století, ale vzpomeňte si, co vše se od té doby odehrálo.

A další průhled - tentokrát trnitými křovisky, která dříve dlouhá desetiletí vládla i nad zdejšími hroby. Jak dlouho vydrží tyhle síly za hřbitovní zdí? Myslím, že tak dlouho, dokud si lidé budou pamatovat. A jak víme z mnoha příkladů z historie - s lidskou pamětí se dá tvůrčím způsobem pracovat...

Tak co, líbila se vám fotografická procházka místem, které si podle mne pozornost kolemjdoucích určitě zaslouží? Děkuji za milý doprovod a těším se na nějaký další společný výlet. A jen si dovolím připomenout, že v neděli 22. července nevyjdou tradiční Nedělní miniglosy, 455. vydání bude k dispozici až poslední červencovou neděli.

 

POZOR - aktuální informace pro všechny blogové čtenáře, kteří si rádi prohlížejí nejen fotky na obrazovce počítače či na displeji mobilu, ale i velké papírové zvětšeniny zavěšené na stěnách výstavních sálů: 21. srpna 2018 v 18:00 začne na zámku v Dobřichovicích vernisáží výstava mých fotografií (většinou půjde o zvětšeniny formátu 50x70 cm) s názvem Obrazy od Berounky (i od jiných vod). V hlavním zámeckém výstavním sále bude k vidění cca 30 fotografií na téma Berounka a jiné vodní toky (bude tu např. Mumlava nebo mé oblíbené horské potoky Šumavy a Jeseníků), asi dvacítka fotek z dalších tradičních cyklů, které znáte i z těchto blogových stránek, bude instalovaná v přilehlé zámecké chodbě. Vstup na výstavu bude zdarma a fotky budou k vidění minimálně do konce září. Podrobnosti o poněkud hektickém rozjezdu příprav této výstavy najdete v článku Urychlená fotografická výstava.