Nedělní miniglosy č.262

Česká vláda se rozhodla, že když už je jednou za čas historická šance přijít k novým územím, protože se právě dělí Ukrajina, nebylo by správné pod rouškou falešné humanity stát stranou. Požádala proto o vydání oblasti, ve které se nachází hrob Nikoly Šuhaje a vesnice Koločava. Česká armáda vyslala do této kdysi československé oblasti dva vojenské lékaře bez identifikačních fonendoskopů, aby iniciovali hlasování koločavských obyvatel o přistoupení k České republice. Kdyby se akci náhodou nepodařilo dotáhnout do konce, měl by být aspoň Šuhajův hrob přenesen do České republiky, kde by se měl stát součástí Památníku českého loupežnictví, který by měl podle plánů nové vlády vyrůst v lese Řáholci.

-----------------------

Delegáti republikového sněmu ODS jsou rozladěni skutečností, že musí ze svého zaplatit 500 korun za svou účast na půldenním rokování. "Do politiky jsme vstoupili především proto, abychom něco vydělali a ne proto, abychom na svou obětavou stranickou činnost dopláceli jako nějací idealističtí naivové," reagoval pobouřeně jeden z pragmaticky zaměřených členů strany. Představitelé strany se pokusili zmírnit vášně narychlo domluveným speciálním benefitem, že všichni účastníci sněmu budou mít celý příští měsíc zadarmo vstup na všechny veřejné záchodky, které provozují příznivci strany.

 

Komentované prohlídky výstavy

Uplynul právě první, zahřívací týden výstavy mých fotografií v Galerii České spořitelny v pražské Rytířské ulici. Měl jsem již to potěšení doprovodit na výstavě řadu hostů, občas plánovaně a občas jsme se naopak potkali víceméně náhodou, no a nastal ten správný čas splnit slib, kteý jsem dal před zahájením výstavy - že totiž budu k dispozici případným zájemcům o skupinovou komentovanou prohlídku výstavy. Pokud tedy dáváte před tichou osamělou prohlídkou (kterou výstava také velmi vstřícně umožňuje, protože návštěvnost zatím není taková, jakou jsem si ji představoval :-)) přednost prohlídce ve skupině, s mým občasným průvodním slovem a s možností se mne zeptat na cokoli, co se týká vystavených fotografií, můžete se přidat v následujících dvou termínech:

Sobota 15. března 2014 ve 14:15

Neděle 23. března 2014 ve 14:15

Nedělní miniglosy č.261

Český státní rozpočet se dostal v únoru do výrazného přebytku. Podle expertů je pozitivní vývoj dán globálním hospodářským oživením, posílením ekonomiky Německa jako tradičního trhu pro české exportéry a především skutečností, že Jana Nagyová - Nečasová dodanila naráz všechny darované kabelky.

-----------------------

Západ pohrozil Moskvě za obsazení Krymu drastickými ekonomickými sankcemi. Je dokonce rozhodnutý jít až tak daleko, že přestane dovážet tradiční ruskou zmrzlinu a její dovoz nahradí zmrzlinou ukrajinskou. Zástupce Evropské komise k tomu uvedl: "Je pravda, že zmrzliny se do zemí EU dováží jen minimum, ukrajinská zmrzlina není zdaleka tak kvalitní jako ruská, je dvakrát dražší a vzhledem ke geografickým podmínkám se nesmí použít osvědčený název Sibirka, ale jako daň za rozvoj demokracie na Ukrajině je to pořád přijatelnější varianta, než kdyby se měli naši zmlsaní evropští občané vzdát výborného ruského kaviáru."

 

Otčenáš?

Z pochopitelných důvodů se tyhle stránky v době kolem výstavy v Rytířské ulici točí víc kolem fotografií než kolem textů. Výstava se ale postupně rozběhla a začíná nabírat obrátky, v pátek vpodvečer jsem přivítal první víceméně organizovanou skupinku, kterou jsem moc rád po výstavě doprovodil, a začínají postupně krystalizovat termíny dalších "skupinových prohlídek". Pár lidí mi přijde v sobotu 8.3. v 15:00 a "hlavní" skupiny pro ty, co dají přednost tomu projít si výstavu s mým doprovodem, se budu snažit organizovat na sobotu 15.3. a neděli 23.3. (konkrétní hodiny budu ještě upřesňovat).

Proto by možná bylo vhodné malé vykolejení, které naopak nebude mít s fotkami vůbec nic společného. Což takhle malý kousek "v řeči mírně vázané?"

Za sedmery stíny

vrchoviny

tvého těla

úrodné údolí

po ránu rozzáří se

paprskem,

kterým i černá duše

zbělá.

"Neuveď nás v pokušení…"

říkají ze sna tvoje ústa

lehce rozechvělá

ve vánku stárnoucí noci

s měsíční duhou

nad oddychujícími ňadry.

Hřeším, nemyslím-li na Něj

ale na Ni?

Už zase svítá.

Zbav nás od zlého,

prosím,

Paní.

Jak vznikaly fotky pro výstavu?

Už za pár hodin se otevře výstava mých fotek v Galerii České spořitelny v Rytířské ulici a mě napadlo, že by možná nebylo nezajímavé udělat si takový malý průřez tím, kde se vlastně vzaly jednotlivé fotky nebo skupiny fotek pro tuto výstavu. Jednou věcí jsou totiž fotografie samotné a jejich účinek na návštěvníka, ale něco úplně jiného je skutečnost, jak a proč fotografie vůbec vznikly.

Celkem bude vystaveno 31 fotek, které vznikly v rozpětí sedmi let - od léta roku 2006 do loňského podzimu. Jejich společným tématem je voda v podobě bystřin, potoků, říček a řek.

1. Analogové období

Tři fotky na výstavě jsou ještě z období, kdy jsem fotil na standardní kinofilm. Se starou analogovou zrcadlovkou jsem tou dobou jezdíval docela často na Modravu a zkoušel jsem fotit okolní potoky a říčky, hlavně samozřejmě kamenitý tok říčky Vydry. Dodneška se přesvědčuji, že bych se měl pořádně podívat na svůj starý a přebohatý kinofilmový archív, protože do digitální podoby jsem převedl jen malý zlomek pořízených snímků. Na dvou výstavních fotkách najdete Vydru (jeden je z roku 2006 těsně po lokální povodni, druhý z roku 2008). Třetím snímkem do mariáše je jeden obrázek ze Slovenského ráje, který jsem poctivě prochodil v září 2009 a dokonce už jsem odtud napsal několik blogových reportáží. Jen to byly reportáže bez obrázků, protože jsem tehdy měl mizerné internetové připojení, které mi někdy neumožnilo publikovat ani text natož přiložit fotku. Prostě - prehistorická blogová doba předdigitální :-).

 

Nedělní miniglosy č.260

Potomci císaře Zikmunda se ohradili proti snaze některých novinářů dát bývalé vrchní ředitelce Sekce kabinetu předsedy vlády ČR Janě Nagyové - Nečasové kvůli četným obdrženým luxusním darům mediální přezdívku Stříbrná liška ryšavá. Místo toho navrhují, aby se vzhledem k roli, kterou hrála kdysi herečka stejného jména, a kvůli množství získaných nezdaněných šperků, za které by se nemusela stydět ani šlechtična, pro bývalou vysokou státní úřednici používala výstižnější přezdívka Princezna Arabela.

-----------------------

hostující miniglosa, autor - První externí dopisovatel NMg:

Ruský prezident Vladimír Putin ve svém emotivním projevu předneseném na půdě Sportovního paláce zdůraznil, že nestrpí, aby byla nadále pošlapávána práva Rusů žijících na Ukrajině. V zájmu zachování míru doporučuje Evropská Unie svolat konferenci za účasti Velké Británie, Francie, Itálie a Německa do německého Mnichova. Putin zdůraznil, že jeho požadavky ohledně Krymu jsou již definitivně poslední územní požadavky, které vznáší.

 

Fotohádanka č.15

Je to neuvěřitelné, ale od poslední fotohádanky na tomto blogu už uplynul více než rok. Novější čtenáři vlastně nejspíš ani nevědí, že tradice fotohádanek tu vůbec existuje a že je docela pestrá, když dnes přináší už patnácté pokračování. Ale v posledních dnech přece jen kvůli nastávající výstavě přemýšlím o fotkách o něco více než jindy (aniž bych ovšem svá tradiční témata, na která myslívám v každém jen trochu příhodném okamžiku, jakkoli upozadil), vzpomněl jsem si na jednu starší fotografii, která se snad dá pro účely fotohádanky využít.

 

Nedělní miniglosy č.259

Pozn.: Dnes jsem omylem napsal šest místo standardních pěti miniglos a už se mi nechtělo žádnou mazat. Snad mi to čtenáři projednou prominou, tím spíš, že dnešní miniglosy nejsou ani tolik o politice, jako spíš o zvířátkách :-)

Jedna z amerických sáňkařek ohlásila, že ze svého hotelového pokoje v dějišti olympiády v Soči spatřila na chodbě živého vlka. Vyšetřování nicméně ukázalo, že se jednalo o nedorozumění, protože nešlo o vlka ale o lišku, která patří k hotelovému personálu a jejím hlavním úkolem je dávat zahraničním turistům dobrou noc.

 

Grafická podoba pozvánky na výstavu

Dnes jsem z galerie obdržel grafické zpracování materiálu oznamujícího konání březnové výstavy, o které jsem tady už psal ve speciálním informačním článku Pražská fotovýstava.

Protože se mi výsledek práce grafického studia moc líbí, chtěl jsem vám ho hned "zatepla" ukázat. Zároveň je zřejmé, že budu toto oznámení přikládat do všech informačních e-mailů, které v následujících dnech dorazí i k mnohým z vás. No a kdyby k vám náhodou žádná osobní e-mailová pozvánka nedorazila, nic si z toho nedělejte - tahle blogová pozvánka platí pro všechny úplně stejně :-).

Chvála věcí, které nedávají smysl

Pozn.: Téma týdne "Co (ne)dává smysl" tentokrát pozoruhodně zarezonovalo s tím, o čem v posledních dnech přemýšlím - dokonce o dost víc než o připravované březnové výstavě svých fotek, protože to považuji za podstatnější. Po nějaké době jsem se proto rozhodl zase jednou do Tématu týdne přispět krátkým textem.

Poslední dobou se mi někdy stává, že to, co dělám, o čem sním, co je pro mne důležité a cenné a čeho chci ještě v životě dosáhnout, pohledům zvenčí jaksi nedává smysl. Někteří lidé pak nad mým konáním jen v údivu kroutí hlavou a rádi by mne obrátili na správnou cestu k tomu, co se nejspíš běžně považuje za štěstí.

Člověku - je-li konfrontován s výrazně jinými názory na to, co je správné a smysluplné, to samozřejmě nedá, a tak i já jsem se snažil přijít na to, v čem je chyba - jestli v těch, co se zvenku nesprávně nebo nepozorně dívají, nebo ve mně, který nekráčí správným směrem a odmítá si to připustit. Po delším bádání jsem zjistil, že chyba není ani tak v názorech a činech obou stran, jako v jednom jediném chybějícím slůvku, které - je-li správně doplněno - otevře původně uzamčenou skříň vzájemného porozumění jako zázračný klíč. Stačí změnit původní "To nedává žádný smysl" na "MNĚ to nedává žádný smysl".

 

Nedělní miniglosy č.258

Krátce po svém příchodu do nového působiště tam vyvolal bývalý komunistický funkcionář Vasil Biĺak, který nedávno v požehnaném věku 96 let zemřel, rozsáhlé organizační a ideologické změny. Všichni čerti včetně Lucifera totiž musí povinně podepsat souhlas s Biľakem vlastnoručně sepsaným Poučením z krizového vývoje v Pekle a společnosti. Kdo s materiálem nebude souhlasit, bude zbaven odpovědné funkce čerta a - bude-li mít ovšem velké štěstí - uchytí se maximálně někde v kotelně.

-----------------------

Kompletní vybavení většiny lyžařů - běžců a biatlonistů na olympiádě v Soči zabavili ruští soudní exekutoři, protože expertízy prokázaly, že závodníci dobíhali do cíle na kyslíkový dluh.

 

Pražská fotovýstava

Jak už jsem minulý týden tady na blogu oznámil, v březnu se uskuteční třetí výstava mých fotek. Slíbil jsem v tomto týdnu pár detailů a protože se svoje sliby snažím plnit, doplňuji nové informace. Není to ještě pozvánka se vším všudy, tu budu rozesílat až v příštích dvou týdnech, ale rád bych, abyste si už mohli udělat přesnější obrázek o tom, co a kde bude k vidění. Tedy:

Výstava se uskuteční od 4. do 30. března v Galerii České spořitelny v Rytířské ulici (asi 2 minuty pěšky od Můstku a asi půl minuty pěšky od vchodu do Stavovského divadla). Galerie je přímo v historické budově České spořitelny, má z Rytířské ulice samostatný vchod a je otevřena každý den (i během víkendu) od 10:00 do 18:00. Vstup pro návštěvníky je bezplatný.

 

Sopečné haiku

O víkendu jsem měl dost důvodů přemýšlet o tom, co mají společného takové živly jakými jsou země a oheň, v čem se navzájem doplňují, v čem míjejí, v čem dokážou najít harmonii a kde mohou narazit na její limity. Zároveň jsem nad mapou z trochu jiných důvodů - částečně s nostalgií, částečně s nadějí a částečně s obavami - uvažoval o Japonsku a své cestě po něm zpřed více než dvou let, vybavoval jsem si své vlastní zážitky z různých neuvěřitelných míst, i zážitky jen slyšené nebo čtené. A tehdy se obě obsahově na pohled nesouvisející témata vůči sobě natočila tak příznivě, že do sebe přesně zaklapla jako správné kousky puzzle: JAPONSKO - OHEŇ - ZEMĚ… To jsou přece japonské SOPKY!

Živel, se kterým jsem neměl před svou cestou do Japonska žádnou osobní zkušenost, živel, vůči němuž se vyplatí mít úctu a cítit pokoru, živel, který v sobě umí spojit dlouhá harmonická a úrodná období s obdobími vzrušeného vzepjetí, živel, který dokáže vyvinout nespornou ničivou sílu v podobě neovladatelné erupce, ale i dlouhodobě blahodárně působit a pokorně sloužit v podobě sopečných léčebných pramenů, zajistit bohaté výnosy na úrodné sopečné půdě a dokonce - ano, i takovou mají zázračnou moc - přispět ke zrodu nového života. Živel nezávislý, který si nenechá nařizovat a který se řídí jen svou vlastní přirozeností a vůlí, živel, který si nás pustí blíže "k tělu" jen když on bude chtít a ne, když bychom si to přáli my.

 

Nedělní miniglosy č.257

Miloš Zeman se při příležitosti zahájení olympijských her v Soči sešel s řadou silných hráčů světové politické scény a všechny přitom pozval k návštěvě České republiky, což - pokud opravdu přijedou - by mohlo výrazně zvětšit počet pracovních míst ve státních bezpečnostních složkách. Nejvíce si jeho pozvání cení čínský prezident, který se vyjádřil v tom smyslu, že Česká republika musí být - podle toho, co o ní všechno slyšel - nevelké sice, ale opravdu překrásné město.

-----------------------

Španělská princezna Cristina vypovídala u soudu kvůli praní špinavých peněz. Podle představitelek feministických hnutí by k takové ostudě nemohlo nikdy dojít, kdyby se ženy konečně vzepřely tradičnímu vnímání své ženské role a vytrvale odmítaly ve svých zhýčkaných královských rodinách vařit a prát.

 

Kdybyste měli v březnu cestu do Prahy...

V úplně prvním článku letošního roku jsem se jen lehce zmínil o tom, že se přede mnou objevila možnost předvést v dohledné době svoje fotky již potřetí veřejnosti. Protože se v tomto týdnu lavina dala skutečně do pohybu (to je mimochodem i důvod, proč teď zrovna nejsem na blogu příliš aktivní), mohu vám už teď poskytnout přece jen přesnější informace, aby - kdyby se někdo z vás chtěl na výstavu osobně podívat - si mohl s nějakým předstihem svou návštěvu naplánovat.

Samozřejmě vše budu ještě upřesňovat, některé věci se budou dolaďovat, ale to hlavní je zřejmé už teď: Moje fotky budou tentokrát k vidění přímo v Praze, takže nebude třeba překonávat steré kopce a údolí jako v případě loňské výstavy v Poličce, ani se prodírat ucpanými (a místy také zaplavenými) přípražskými silnicemi během cesty do výstavních prostor dobřichovického zámku. Výstava se bude konat na úžasném místě přímo v centru Prahy, kousek od Václavského náměstí. Ptáte se, kde přesně? Buďte trpěliví - přece nemůžu prozradit všechny novinky najednou, že? Nechám si taky něco na příští týden, kdy zveřejním druhou porci informací a začnu lákat své osobní i virtuální přátele a známé i pěkně přímo.

 

Nedělní miniglosy č.256

Pozn.: V minulém vydání Nedělních miniglos jsem se vás ptal, která z uvedených glos je podle vás tzv. hostující miniglosou, kterou jsem nenapsal já, ale jiný přispěvatel, vlastně první externí dopisovatel v historii Nedělních miniglos (nejde o žádného blogera, takže ho nebudu uvádět ani jménem ani nickem a zůstanu u termínu "První externí dopisovatel NMg"). Správně tipovali ti, co si mysleli, že hostující miniglosou je č.4 - Odposlechy Baracka Obamy. Dnes již hádat nebudeme a hostující miniglosu přímo označuji.

Zásadní průlom v dosud neúspěšných jednáních o budoucnosti Sýrie hlásí naši reportéři ze Ženevy. Obě znesvářené strany tam dosáhly prvního velkého diplomatického úspěchu, když se nakonec po intenzivních a emocionálně vypjatých schůzkách dohodly na termínech dalšího jednání: Příznivci prezidenta Asada tak budou jednat vždy v pondělí a ve středu, zatímco jeho odpůrci v úterý a v pátek.

-----------------------

hostující miniglosa, autor - První externí dopisovatel NMg, redakčně upraveno:

Nová ministryně práce a sociálních věcí při uvedení do úřadu prohlásila, že její vláda nemá zájem poškozovat lidi. V reakci na toto prohlášení posílily akcie Vzájemné úrazové pojišťovny o 6 procentních bodů.

 

Průřez pěti lety blogu

Děkuji vám, moji milí čtenáři, za četná blahopřání k pátému výročí založení tohoto blogu. Dnes plním to, co jsem slíbil ve svém sobotním článku O blogové pětiletce: Pokusím se vybrat z velmi bohaté nabídky, kterou se podařilo za pět let postupně vytvořit, různorodý a přitom snad i zajímavý seznam deseti článků. Pokusím se vyhnout těm článkům, které jsem již připomínal v občasných "cestách do pravěku", pominu Nedělní miniglosy, které mají své vlastní výběry, a protože je mezi zdejšími čtenáři i dost těch, jejichž návštěvy začaly teprve nedávno - zaměřím se spíš na starší období, protože to novější většinou dobře znáte. Rozhodně tedy dnes nejde o žádnou "TOP 10" celé historie, to ani v nejmenším. Jde spíš o připomenutí, co vše už jsme spolu zažili, a snad i o malé lákadlo, že je tu k dispozici k přečtení i prohlédnutí spousta článků, které nejsou úplně vázané na dobu svého vzniku a dají se snad číst i s několikaletým odstupem.

 

Nedělní miniglosy č.255

Šéf útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta nebyl kvůli jedinému písmenku ve svém jménu vpuštěn na pražské setkání české šlechty, které se uskutečnilo na Pražském hradě při příležitosti bohoslužby za Karla Velikého. Hned v noci byla provedena policejní razie v kancelářích organizátorů akce kvůli podezření ze zločinného spolčení za účelem urážky veřejného činitele a po Karlovi Velikém bylo vyhlášeno celostátní pátrání.

-----------------------

Odborníci na média se shodují v tom, že i poté, co se stal Andrej Babiš majitelem několika vlivných českých novin, zůstávají média v České republice hlídacím psem demokracie, byť se jedná pouze o čivavu.

 

O blogové pětiletce

K pětiletkám jsem měl vždycky velmi negativní vztah - měl jsem je vždy spojené s přetvářkou a útlakem, kolektivním strašákem potlačujícím vše soukromé a intimní, směšně patetickými řečmi. Říkávalo se, že někteří nadšení budovatelští rodiče dávali jméno Pětiletka svým dcerám, v databázi aktuálních křestních jmen jsem ale žádnou Pětiletku nenašel, takže buď se Pětiletky dneška nedožily nebo přebudovaly své budovatelské jméno na jiné, méně nápadné. To slovo se mi dodnes těžko používá, i když za své dobové znásilnění, chudák, nemůže. Dnes, když jsem přemýšlel nad názvem článku, mě to slovo ale napadlo bez odpudivého kontextu, citově nezabarvené, ponechané na pospas pouze svému obsahu: Pětiletka totiž - Čerfe div se! - neznamená v jádru nic víc a nic méně než pět let. Pětiletí by možná znělo líp, ale to bych zas nemohl využít na úvod článku tenhle "oslí můstek" s pětiletkou :-)

Dnes je to totiž přesně pět let, kdy se na této blogové adrese objevil první článek (O chřipce a psím blogu). Pamatuji si to velmi dobře, byl jsem čerstvě nastěhovaný do Dobřichovic a na jindy nepoužívaném rozloženém gauči v izolaci jsem v horečnatých chřipkových polomrákotách v noci vytvářel na svém starém notebooku a s ukrutně pomalým mobilním připojením, které vůbec neumožňovalo publikovat obrázky a i obyčejný text se podařilo vydat většinou až tak na desátý pokus, první podobu blogu a psal svůj první článek. Spíš z nedostatku jiné zábavy mezi popíjením horkého čaje, z legrace a ze zvědavosti, co se asi stane.

 

O sedmi z tisíců tváří Lásky

To mi snad někdo dělá schválně: Vyhlásit Téma týdne: Láska, když jsem se zrovna tento týden zařekl, že právě kvůli ní nenapíšu na blog ani písmeno. Ale mnohokrát jsem si už kvůli Lásce něco nařídil a stejně mnohokrát jsem se nakonec po určitých peripetiích a neúspěšných vzpourách neposlechl. Proč? Protože Láska je potvůrka svobodomyslná a vůbec není zvědavá na to, co jí kdo poroučí, třebas v nejlepším úmyslu. Naší snaze ji podřídit tomu, co rozumem považujeme za správné, se nijak nevysmívá, ale umí si asertivně vést svou.

Rádi poznáváte a snažíte se přijít věcem a dějům na kloub? Je vaším oblíbeným slůvkem "Proč?"? Tak v tomhle si ve vztahu k Lásce nechte zajít chuť, protože Láska nijak netouží být pochopena. Své kroky vůči nám zásadně nevysvětluje a na arogantní výčitky ani ponížené supliky jednoduše neodpovídá. I úřady sídlící v kafkovských Zámcích nám poskytují lepší zdůvodnění pro to, co s námi zamýšlejí, a v porovnání s Láskou je jejich činnost průzračná a pochopitelná. Organizace dohlížející na to, aby bylo naplněno domnělé právo člověka na informace, při vyjednávání s Láskou evidentně selhávají, možná proto, že telefon na její tiskovou mluvčí je permanentně nedostupný.

 

Nedělní miniglosy č.254

Pracovníci Českého hydrometeorologického ústavu již několik dní před zahájením volebního kongresu ODS předpověděli jeho výsledky. "Kdo v předsednických volbách zvítězí, bylo jasné už dávno vzhledem ke zvláštnímu charakteru současného počasí," řekl nám vedoucí výzkumné skupiny, která předpověď připravila. "Leden je totiž letos mimořádně teplý, takže na řadě míst vykvetly petrklíče a fialky, takže vítězství Petra Fialy bylo prakticky jasné, tím spíš, že při zimních teplotách kolem 10 stupňů tradičně nemívají kožušníci dobré období."

-----------------------

Václav Klaus mladší odchází kvůli zostřujícím se rozporům s hlavním sponzorem školy po 15 letech z pozice ředitele Prvního obnoveného reálného gymnázia (PORG). Se studenty se rozloučil ve svém novoročním ředitelském projevu, v jehož závěru vyhlásil nečekaně amnestii pro všechny studenty, jejichž přestupky byly lehčího charakteru, a také pro studenty, jejichž studium se již táhne déle než osm let. "Je ostudou našeho systému, že se s takovými případy nejsme schopni během tak dlouhé doby vypořádat," dodal Klaus, když se svými věcmi v krabici od banánů opouštěl školu. Většina propuštěných studentů amnestii uvítala a rozprchla se do okolních restaurací a klubů, něteří nenapravitelní jedinci však proti svému propuštění protestovali na Václavském náměstí a byli připraveni udělat vše pro to, aby se do míst, mimo něž po létech prakticky nedokážou žít, co nejrychleji vrátili.

 

Sedmeré divení světu

Pozn.: Letošní první exkurzí do Království řeči mírně vázané je malé divertimento na velmi klasické téma sedmi divů (nejen) antického světa.

Dražší nežli zlatá socha Feidiova,

přesto se v mém celkem malém srdci schová;

nejvzácnější kousek ze všech drahých darů,

jasnější než maják na ostrově Faru,

skryta chtivým očím ve své tvrzi skalní

city rozněcuje rhódsky kolosální.

Proto ze všech sil, které mi ještě zbydou,

hlouběji klaním se než před Velkou pyramidou.

V zahradách čekám a přál bych si, abys

- voňavá jak růže moudré Semiramis -

celému Efesu (jako v mých očích) v klidu

zastínila i božskou Artemidu.

I krásná Afrodíté by nesla tvůj stín zle a

uhnula by ti raději za brány Mausolea.

Ke všem těm skvostům patří ještě závěrečná věta:

I Filón snad už pozná, kdo je mým prvním divem světa :-).

Zdeněk Svěrák: Po strništi bos

Začátek roku je jako stvořený pro čtení vánočních dárků, pokud se vám tedy nějaké objevily pod stromečkem v čitelné podobě. Mně se jich pár takových sešlo a jako po první jsem sáhnul po knížce Zdeňka Svěráka Po strništi bos. Ona to totiž není žádná legrace, máte-li svá dětská chodidla uvyklá pohodlí městského prostředí a najednou se ocitnete na venkově, kde chodit bos po strništi náleží k nezbytným dovednostem. Bohužel, vesnička, na kterou se Eda - autorovo alter ego - na nějakou dobu s rodiči přestěhoval, není v České republice, ale v Protektorátu, protože válka se teprve neochotně schyluje ke svému konci. Ale dětství nemůže čekat v úkrytu, až válka skončí, a tak se Pražáček Eda dostává mezi úplně jiné kamarády, než měl ve městě, a čekají ho jiné, ale neméně vzrušující zážitky.

Jedny bosé nohy jdou za koly Vlastíkovy tříkolky, druhé jen tak vedle a třetí, sýrově bílé v místech, kde bývaly ponožky, našlapují po asfaltu silnice opatrně, jako by šly po horké plotně. Ty jsou moje.

"Vás to nepálí?" ptám se.

"Ne. To si zvykneš," řekne Ota.

Moje nohy zkoušejí nebát se horkého asfaltu a došlapovat na celá chodidla. Kluci mají pravdu, když člověk zatne zuby, dá se to vydržet. Jenže pak přijde další perná zkouška: strniště. Všichni po něm jdou, jako by je nepíchalo. Udělám pár kroků, zakvičím a vzpomenu si, že můj bratr umřel na otravu krve, protože si vrazil do chodidla rezavý hřebík. Rychle si nazuju boty.

"Vojíne Součku, zuj se," řekne přísně generál Ota. "Jinak budeš furt blbej Pražák."

Tak si zase boty zuju a opatrně vykročím.

"Já už si na to moc nevzpomínám," řekne z tříkolky beznohý Vlastík, "ale šoupej nohama, nezvedej je."

A tak jdu, jako když bruslím. Nepíchá to. Vůbec to nepíchá! Umím chodit po strništi bos.

 

Nedělní miniglosy č.253

Pozn.: Tento víkend je - jak to říct - poněkud nerovnovážný. Člověk by asi neměl číst knížku, sledovat film, poslouchat muziku nebo pozorovat výtvarné dílo, pokud příslušný artefakt pojednává příliš konkrétně a výstižně o nás samotných a o tom, co je nám drahé, a rezonuje v nás tak silně, že obvyklé nasazení černých brýlí a zacpání uší tak docela nepostačuje. Pak se může snadno ukázat, že i rovnováha v organismu, který se nakonec vždycky po určitých peripetiích dokáže s různými hupy, zákrutami a nástrahami horské dráhy, po které jedeme, vyrovnat, je ve skutečnosti dost křehké zboží. Takže dnešní Nedělní miniglosy jsou kromě tradičního ironického pokrmu pro abonenty i občasné návštěvníky také určitou formou nuceného sebeukázňování a autoterapie, jejímž cílem je najít zase na soukromé libele duše poblázněnou vzduchovou bublinku a pokusit se ji opět vtěsnat do nepříjemně úzkého a konvencemi určeného prostoru mezi dvěma ryskami. Alors, le voilà!

Německý ovčák Athos, který je specialistou na výbušniny, byl za své hrdinství v boji oceněn ministrem obrany a obdržel speciální obojek, upomínkovou plaketu a buvolí kost. Vyznamenání ani buvolí kost naopak ke své velké nelibosti opět nedostal miliardář a budoucí ministr financí Andrej Babiš, přestože má také dobrý čich na to, kde to může v politice bouchnout, a je o něm známo, že na své podřízené je také pes.

 

Co zazlívám Miloši Zemanovi

Pozn.: Omlouvám se všem, kteří si chodí na můj blog spíš ulevit od starostí a očekávají spíš nějaké vtipné, laskavé a poetické povídání nebo třeba fotky, které potěší zrak. Čas od času se ve mně ale vytvoří určitý "politický přetlak", který běžně upouštím každou neděli v pravidelných Nedělních miniglosách. Tentokrát jsem se asi díval víc na zprávy a víc četl noviny, než bylo zdravé, tak jsem svůj přetlak prostě do neděle nedonosil a musel jsem mu veřejně ulevit už v sobotu :-).

Bývaly doby, kdy jsem si Miloše Zemana, tehdy prognostika, který se na rozdíl od mnoha ostatních nebál pojmenovat věci pravými jmény, velmi vážil. Bylo to na přelomu osmdesátých a devadesátých let a pamatuji si naprosto přesně, kdy jsem svůj obdiv k němu postupně ztratil: V době po převratu z roku 1989 býval Zeman pravidelným hostem divadla Semafor, kde svým nezaměnitelným sebestředným a povýšeným způsobem z výšky svého domnělého génia znovu a znovu promlouval k divadelním a televizním divákům. Tehdy jsem ani v nejmenším nesdílel okouzlení z toho, že se po dlouhé době objevil člověk, který byl razantní, odhodlaný a inteligentní zároveň, ale naopak byl jsem z jeho vystupování upřímně zděšený a bylo to pro mne, přiznávám, jedno z největších osobních zklamání tehdejší hektické doby. Od té doby se stal Miloš Zeman samozřejmě nepominutelnou součástí české politické scény, ale mně se už nikdy nepodařilo získat k jeho osobě ztracenou důvěru a úctu. Tolik na začátek, aby bylo vidět, že jsem ve svém názoru vlastně částečně předpojatý :-).

 

Haiku notorického útěkáře

Útěk není vždy jen známkou zbabělosti. Každý útěk není jen zběsilým úprkem z epicentra našich obav namátkou do bezpečí libovolného směru. Jsou i útěky typově přesně obrácené, které nás vedou z každém okamžiku z jakéhokoli směru a z jakékoli vzdálenosti do nějakého konkrétního místa, ke kterému jsme přitahováni silami vymykajícími se popisu současnými přírodními vědami. Pak ovšem neutíkáme (ve strachu) odněkud, ale utíkáme se (v naději) někam. Tam, kde cítíme harmonii, souznění, bezpečí a nepomíjející světlo. Na této cestě není žádná skulina tak úzká, aby nešla projít i při naší zřetelné nadváze, a žádná vzdálenost tak velká, abychom během cesty propadli únavě a beznaději. A na cestu vyrazíme znovu a znovu, kolikrát bude třeba. Ovšem - co jiného čekat od útěkářských notoriků?! :-)

Haiku notorického útěkáře

Utíkám k tobě

skulinou ve vesmíru

světlem opilý.

Nedělní miniglosy č.252

Český veřejný ochránce práv Pavel Varvařovský odstoupil před Vánoci ze své funkce mimo jiné i proto, že se jeho úřad českých zákonodárců stále jen doprošuje a přitom přes veškeré své pracovní nasazení v podstatě jen hází hrách na stěnu. Výjimkou z tohoto konání byl prý jen každý 1.leden, kdy úřad ombudsmana z pověrčivosti hází na stěnu čočku.

-----------------------

Pořadatelé novoročního ohňostroje v Praze popřeli, že by část pyrotechniky z důvodu úspor nákladů nakoupili na palestinské ambasádě, protože některé jiné zastupitelské úřady nabídly ještě lepší cenu.

 

Blogový rok 2013

Na začátku nového roku nemůže chybět tradiční malé statistické ohlédnutí za uplynulým obdobím na tomto blogu.

Pokud bych podlehl tradovanému mylnému dojmu, že čím větší návštěvnost, tím lepší blog, musel bych být s loňským rokem spokojený. Na blogu bylo zaregistrováno skoro 23 000 návštěv, což je o 12 % více než v roce 2012. K ještě většímu nárůstu došlo v počtu návštěvníků (každý návštěvník je započítán během roku jen jednou), takových návštěvníků bylo celkem 3 600 a meziročně došlo k navýšení o 25 %. Návštěvníci si celkem otevřeli přes 50 000 stránek, což o 5 % víc než o rok dříve. Návštěvnost blogu je tedy dlouhodobě a setrvale vzrůstající, což je pro mne, který mám rád běh na dlouhé tratě mnohem víc než krátkodeché sprinty, moc potěšující.

Po dvou letech, ve kterých se návštěvníci nejvíc zajímali o článek o knížce Jozova Hanule, tentokrát vyhrál konečně "normální" článek. Nejčtenějším článkem se stala celkem pochopitelně povídka Vražda u krbu, která se dostala do finále podzimní literární soutěže, kde získala v hlasování blogerů velmi potěšitelné čtvrté místo. Celkem si ji od září přečetlo 628 čtenářů. K mému překvapení se na druhé místo vyšvihl starší článek o Huntingtonově knížce Střet civilizací (442 čtenářů). Bronzovou příčku pak obsadil článek O stádotvornosti, který si našlo 293 čtenářů.

Jako obyčejně se ale kromě medailistů zmíním i o dalších článcích, jejichž návštěvnost mne zaujala:

Co pro mne bylo důležité v roce 2013?

K překonání novoroční euforie nebo naopak deprese není vůbec marné zamyslet se nad tím, čím pro nás soukromě byl uplynulý rok, kde byly jeho vrcholy, čím důležitým nás obohatil a kde nás naopak něčím vypekl. Zkusím si proto v následujících několika bezladuaskladných bodech na tuhle bilanční otázku odpovědět - bez nároků na úplnost, protože se odehrálo i mnohé, o čem se nezmiňuji, občas s nadhledem a občas zatraceně vážně. Nebudu do toho tentokrát motat ani politiku ani práci a dokonce ani blog, který si zaslouží vlastní shrnující článek v dalších dnech. Podívejme se tedy, co mi rok 2013 ze svého přebohatého repertoáru nabídl:

Poznal jsem, jaké to je moc se bát o zdraví blízkého člověka a jak slastně úlevný je pocit, když nakonec všechno dobře dopadne. Dobře na tom bylo vidět, jaké prkotiny občas řešíme jako bůhvíco závažného, ale těch opravdu důležitých věcí je vlastně jenom pár.

 

Faunovo velmi pozdní odpoledne

Když se mi kdysi dávno dostala do ruky knížka povídek Jiřího Brdečky s názvem Faunovo značně pokročilé odpoledne, vůbec jsem netušil, že podle titulní, jen několikastránkové a nijak oslňující povídky natočí Věra Chytilová jeden ze svých nejlepších filmů. Ostatně tehdy jsem knížku četl kvůli úplně jiné povídce s názvem Příběh básníka Jehlana, která nám tehdy připadala velmi líbivě protistátní na to, že knížka byla k dispozici ve veřejné knihovně. Titulní povídka mě ale tehdy ničím nezaujala. Naštěstí zaujala známou českou režisérku, jejíž díla jsou známá mimo jiné i bohatými feministickými prvky. A jaké jiné téma může takovou filmařku lákat víc než motiv stárnoucího seladona, který veškerou svoji energii dává do svých stále nových a nových milostných dobrodružství a s pokročilým věkem se stává ve svém konání stále směšnějším a politováníhodnějším.

Ukázka z původní povídky Jiřího Brdečky: "Když skončil svou práci, šel rovnou domů, vykoupal se, oblékl svůdcovský úbor, jehož základním prvkem byla bělostná silonová košile. Měl dvě, pral je každou noc před spaním a pečlivě vyvěšoval. Proměna kádrově nezávadného pracujícího inteligenta v samoúčelného erotika si vyžádala asi hodinu. Pak se ihned vyrazilo na lov. Třeba říci, že to byl člověk kultivovaný, a proto opovrhoval manévry pouličního seznamování, které přenechával vulgárním duchům. (...) Velmi rychle odhadl objekt a pak se choval rezervovaně nebo drze, seriózně nebo žertovně, brutálně nebo něžně, v dalších kolech však vždy romanticky, ba sentimentálně. Díky pružnosti svých metod měl úspěchy na široké základně a měl je už hezky dlouho. Byl tu však jeden problém. Ačkoliv změnil za svého života nejeden světonázor, jeho samoúčelně erotický vkus stagnoval, to jest setrvával u dívek zhruba dvacetiletých, ne-li kapánek mladších."