Jak vznikaly fotky pro výstavu?

Už za pár hodin se otevře výstava mých fotek v Galerii České spořitelny v Rytířské ulici a mě napadlo, že by možná nebylo nezajímavé udělat si takový malý průřez tím, kde se vlastně vzaly jednotlivé fotky nebo skupiny fotek pro tuto výstavu. Jednou věcí jsou totiž fotografie samotné a jejich účinek na návštěvníka, ale něco úplně jiného je skutečnost, jak a proč fotografie vůbec vznikly.

Celkem bude vystaveno 31 fotek, které vznikly v rozpětí sedmi let - od léta roku 2006 do loňského podzimu. Jejich společným tématem je voda v podobě bystřin, potoků, říček a řek.

1. Analogové období

Tři fotky na výstavě jsou ještě z období, kdy jsem fotil na standardní kinofilm. Se starou analogovou zrcadlovkou jsem tou dobou jezdíval docela často na Modravu a zkoušel jsem fotit okolní potoky a říčky, hlavně samozřejmě kamenitý tok říčky Vydry. Dodneška se přesvědčuji, že bych se měl pořádně podívat na svůj starý a přebohatý kinofilmový archív, protože do digitální podoby jsem převedl jen malý zlomek pořízených snímků. Na dvou výstavních fotkách najdete Vydru (jeden je z roku 2006 těsně po lokální povodni, druhý z roku 2008). Třetím snímkem do mariáše je jeden obrázek ze Slovenského ráje, který jsem poctivě prochodil v září 2009 a dokonce už jsem odtud napsal několik blogových reportáží. Jen to byly reportáže bez obrázků, protože jsem tehdy měl mizerné internetové připojení, které mi někdy neumožnilo publikovat ani text natož přiložit fotku. Prostě - prehistorická blogová doba předdigitální :-).

 

2. Fotografický dárek

Na červencový svátek věrozvěstů v roce 2011 jsem vyrazil s touhou nafotit něco neobyčejného na celodenní výlet na Vydru. Vstával jsem ještě za tmy, jel jsem šest hodin několika spoji na Šumavu a pak během tří hodin focení v dešti udělal pouhých dvanáct infračervených obrázků. Vůbec mě tehdy nenapadlo, že by ty fotky mohly být někde vystavené, ale obrovsky mě motivovala touha udělat těmi obrázky radost jednomu úžasnému člověku, kterého mám moc rád a kterému jsem chtěl fotky věnovat jako dárek.

Z toho jednoho jediného dne, vlastně jen z několika hodin focení a z pouhého tuctu nafocených snímků bude na výstavě hned osm fotek. Vlastně jde o základ, o srdce výstavy, které se už od té doby jen doplňovalo o další údy, aby vzniklo výsledné výstavní tělo. Je ale pravda, že kdybych tehdy neměl tu ohromnou touhu vyrobit svůj dárek a potěšit druhého člověka, kdyby ta touha byla jen o trochu slabší než neochota vstát o svátečním dnu ráno před čtvrtou, abych stihl první vlak, nebyla by dnes (a pravděpodobně ani nikdy jindy) žádná výstava. Jsem si toho dobře vědom a vlastně jsem v tomto ohledu pořád větším dlužníkem. Krom jiných důvodů i proto, že onen dárek, tedy původní kolekci infrafotek z Vydry, jsem nikdy kýženému adresátovi nepředal; ekonom by řekl, že penále stále narůstá, protože jistina nebyla doposud splacena. Ale nikdy jsem taky neztratil víru, že se mi jednou podaří dluh splatit. Prozatím jsou fotky u mě doma, dočasně mi zdobí bílé stěny dvou pokojů mého bytu a občas si "odskočí" na výstavu. Já se o ně každopádně budu starat s péčí řádného hospodáře tak dlouho, jak bude třeba.

3. Zimní focení

Když jsem měl hotovou sérii letních obrázků Vydry, napadlo mě vyzkoušet, jak by asi vypadaly infračervené obrázky zimní řeky. Bláznivý nápad! Přece infrafotky jsou tím zajímavější, čím větší je teplo, tak co asi tak může vzniknout focením v mrazivém kaňonu? Moc jsem to chtěl zjistit, ale v zimě nejde dost dobře podniknout podobný výlet "na otočku" jako o půl roku dříve. V lednu 2012 jsem tedy vyrazil na šumavský víkend na Turnerovu chatu. V den příjezdu přišel teplý liják, který veškerý původní sníh naprosto zlikvidoval a já už se chystal odjet s nepořízenou. Během jediné noci ale napadlo nových 20-30 cm sněhu, dokonce kvůli tomu selhalo zásobování chaty, ale já byl dva celé dny prakticky pořád venku, přímo v epicentru říčního kaňonu, v místě odříznutém od jakýchkoli vnějších vlivů. Občas nastávaly i kuriózní situace, např. kvůli jedné fotce jsem šel hodinu na kýžené místo, dlouho jsem si připravoval záběr a pak jsem zjistil, že mám vybitou baterku ve foťáku. Jedna z pořízených fotek mě proto díky tomu, že jsem musel znovu zpátky na chatu, dobít baterie a pak zpět na místo focení, stála pět hodin času a zmrzlý nos k tomu :-). Z tohoto led(n)ového výletu budou na výstavě čtyři fotky.

4. Pod Pradědem

V červnu 2012 jsem si zařídil týden volna v dnes již nefungujících lázních Dolní Lipová. Neflákal jsem se, ale absolvoval jsem několik túr, ze kterých jsem se vracel tak unavený, že jsem neměl na pořádné focení ani pomyšlení. Proto jsem si nakonec nařídil udělat si jeden odpočinkový fotografický den, zajel jsem si do své oblíbené Karlovy Studánky a nad obcí hledal v lese, kterým protéká Bílá Opava, zajímavé záběry s neobyčejnou hrou světel, kterou dokáže vyloudit ostré slunce pronikající korunami jehličnatých stromů. Pro normální focení je to naprostá pohroma, protože kontast světel a stínů je obrovský a normálními fotografickými prostředky jen obtížně zvládnutelný. Ale pro infračervené fotky se tohle extrémní osvětlení ukázalo jako doslova skvělé. Celkem čtyři fotky z toho jesenického odpoledne budou na výstavě k prohlédnutí, jedna se dokonce kvalifikovala na "profilovou" fotku, která je na všech materiálech, které byly pro výstavu vyrobeny, včetně obrazové pozvánky v záhlaví tohoto blogu.

5. Podzimní dodělávky pro výstavu

Loni v červnu se uskutečnila výstava na zámku v Dobřichovicích, kde i někteří z vás mohli vidět mimo jiné i fotky, o kterých jsem v předchozích odstavcích psal. V tu dobu jsem víc organizoval a připravoval než fotil a nové fotky nepřibývaly. To se ale změnilo v okamžiku, kdy se ukázala možnost uspořádat další výstavu. Bylo jasné, že budu potřebovat i nový materiál, a tak jsem na podzim uskutečnil několik víkendových fotografických výletů na zajímavá místa: Bubovické vodopády, klidný tok Berounky pod Dobřichovicemi, krkonošská Mumlava - každý z těchto výletů nakonec přispěl k výstavě spravedlivě rovným dílem - čtyřmi fotkami. Poslední tucet fotografií tedy vznikl už s myšlenkami na jejich potenciální využití na výstavě, která právě dnes začíná.

Jak se bude tahle směs různorodých, ale přesto v podobném duchu laděných fotografií návštěvníkům výstavy líbit, to je samozřejmě ještě ve hvězdách. V dnešním článku jsem jenom chtěl ukázat, že jednotlivé fotky nebo skupiny fotek vznikaly v různém čase, na různých místech, z různých pohnutek, za různých emocí a s různým cílem. Byl bych moc rád, kdyby tahle různost byla i ve službách společného výstavního tématu patrná a vytvářela správné "vnitřní pnutí".

No a taky si samozřejmě moc přeju, aby se výstava co největšímu počtu z těch, kteří budou vážit do galerie cestu, líbila.