sobota 22. března 2014

Památník v pražském paláci Archa

Říká vám něco jméno Wilhelm de Kostrowicki? Když jednadvacetiletý francouzský mladík toho jména přijel v březnu 1902 do Prahy a ubytoval se ve starém laciném hotelu na Poříčí, nikdo - a nejspíš ani on sám - netušil, že si jednou celá Praha bude považovat za čest jeho několikadenní pobyt i s odstupem mnoha let připomínat. Na své cestě střední Evropou se mladý Francouz, který se tou dobou protloukal všelijak a živil se výchovou dětí v jedné německé rodině, zastavil v Praze jen na pár dní, ale učarovala mu a její magické kouzlo ho významným způsobem ovlivnilo. "V březnu 1902 jsem byl v Praze. Přijížděl jsem z Drážďan." Těmito slovy začíná jedna z jeho později slavných novel.

Zkusím tedy na začátku zmíněné umělcovo jméno trochu upřesnit a uvedu ho ve správně rozvité podobě: Wilhelm Albert Wladimir Alexandre Apollinairis de Kostrowicki. S nenápadným důrazem na slovo Apollinairis :-). Ano, šlo o francouzského básníka Guillauma Apollinaira, který strávil v počínajícím 20. století pár dní chozením po Praze, z čehož kromě několika básní vzešla i jeho novela Pražský chodec. Starý hotel s nepříliš vábnými pokoji byl s celým blokem domů zbořen ve 30. letech, aby ustoupil nové přístavbě vedle stojící budovy Legiobanky. Proměny Prahy za úsvitu nového světového válečného konfliktu ale již Apollinaire sledovat nemohl, protože zemřel těsně po návratu z Velké války v roce 1918 na španělskou chřipku ve věku pouhých 38 let.
 
V atriu paláce Archa, uprostřed nádvoříčka na zkratce spojující ulici na Poříčí s Masarykovým nádražím stojí od roku 2012 básníkova busta, která byla odhalena k příležitosti 110. výročí jeho inspirujícího pobytu v Praze v místech, kde stával původní hotel. Bohužel, nepodařilo se mi dohledat jeho tehdejší název (Hilton to tedy rozhodně nebyl, když se tam mohl ubytovat i takový chudý pocestný, jakým byl tehdy Apollinaire). Pokud někdo název starého hotelu znáte, prosím, napište mi ho, žádný z informačních zdrojů, které jsem našel, jméno bohužel neuvádí.

Památník je tvořený bustou od německého sochaře Hériberta Stauba (odhalení svého díla se bohužel nedožil), který měl k Praze velmi blízký vztah a několik let tu studoval (1966-68). Malá soška tedy přesně splňuje kritéria rubriky Pražské drobnůstky :-)


Kolem sochy chodím celkem často. Pár metrů odtud je vchod do divadla Archa (dříve Divadlo E.F.Buriana). V části paláce Archa, která směřuje do ulice Na Poříčí přímo proti obchodnímu domu Bílá Labuť, bývala dlouhá léta jídelna U Rozvařilů, kam jsem občas chodil na oběd, když jsem nedaleko odtud v devadesátých létech pracoval. No a teď je na stejném místě kavárna, která se nepochybně jednou proslaví na poli kultury stejně jako již neexistující "Apollinairův hotel", jakmile historici odhalí fascinující skutečnost, že zde po řadu nedělních odpolední vznikaly proslulé blogové Nedělní miniglosy :-). A návdavkem i některé další články včetně tohoto.


Dodatečná otázka (jednoduchá, ale snad i zajímavá) pro zvídavé obyvatele a obdivovatele Prahy: Kterému místu se v Praze kdysi říkávalo Laurenziberg a proč? Poznámka na okraj: Zkuste napřed zapojit poirotovskou šedou kůru, než zaúkolujete strýčka Googla; ono na tom předpotopním uvažování, hledání souvislostí, konstruování hypotéz a jejich vyřazování a ověřování taky něco je, o co nás (jinak jistě ve výsledku obohacující) internetové vyhledávače připravují :-).

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.