pátek 31. ledna 2014

Průřez pěti lety blogu

Děkuji vám, moji milí čtenáři, za četná blahopřání k pátému výročí založení tohoto blogu. Dnes plním to, co jsem slíbil ve svém sobotním článku O blogové pětiletce: Pokusím se vybrat z velmi bohaté nabídky, kterou se podařilo za pět let postupně vytvořit, různorodý a přitom snad i zajímavý seznam deseti článků. Pokusím se vyhnout těm článkům, které jsem již připomínal v občasných "cestách do pravěku", pominu Nedělní miniglosy, které mají své vlastní výběry, a protože je mezi zdejšími čtenáři i dost těch, jejichž návštěvy začaly teprve nedávno - zaměřím se spíš na starší období, protože to novější většinou dobře znáte. Rozhodně tedy dnes nejde o žádnou "TOP 10" celé historie, to ani v nejmenším. Jde spíš o připomenutí, co vše už jsme spolu zažili, a snad i o malé lákadlo, že je tu k dispozici k přečtení i prohlédnutí spousta článků, které nejsou úplně vázané na dobu svého vzniku a dají se snad číst i s několikaletým odstupem.
 
Prvním článkem je malý fejetónek již z února 2009, tedy ze samotného počátku mého blogování (vyšel 5 dní před historicky prvním číslem Nedělních miniglos :-)). Je typickou ukázkou tehdejších kratších textů čerpajících inspiraci především z mého každodenního života:



Je červenec 2009 a já si vzpomněl na jednu zvláštní techniku, o které se zmiňoval náš lektor během jednoho specializovaného školení. Napsat na toto téma malou humornou povídečku nebylo tak složité, protože případné praktické používání zmíněné metody může člověka dostat do nečekaných situací. Moje články si tou dobou stále ještě skoro nikdo nečetl, tak jsem si je četl s chutí sám :-).



Tříkrálový večer roku 2010 přinesl krátký textík inspirovaný obyčejnou cestou metrem. Samozřejmě, příběh se ve skutečnosti odehrál maličko jinak a možná se také neodehrál vůbec. Ale proč nad tím přemýšlet, když perem fantazie i propiskou skutečnosti se dají psát nesčetné variace příběhů.



Čas od času mi to nedá a nakouknu do světa jazykových hříček. Mám totiž moc rád češtinu, byť jsem ji nikdy nestudoval a moje náklonnost k ní je čistě uživatelská. Prostě mi dělá dobře mluvit a psát česky, i když netvrdím, že to vždy dělám úplně správně.



Na blogu se postupně začaly objevovat i reportáže z různých míst, která jsem navštěvoval, ať už šlo o výlety na mou milovanou Lefkadu, za slovenskými přírodními krásami nebo za evropskými městskými maratóny. Na ukázku přikládám jeden ze šesti reportážních článků ze svého výletu do Amsterodamu, kde jsem měl běžet (a nakonec bohužel neběžel) maratón. Nalákat by vás třeba mohlo, že v tomto článku jsem poslední fotografii koncipoval po Rembrandtově vzoru jako autoportrét :-).



Básníci dokážou vázat svá slova do krásných veršů. Já rád poskytuji slovům volnost, a proto se snažím slova moc "neutahovat", ale vázat jen mírně. Zdráhám se pro to použít slovo poezie, tak zůstávám u svého "v řeči mírně vázané". Následující básnička je ze začátku roku 2011. Když si ji po sobě čtu po třech letech, zjišťuji, že pořád stoprocentně platí. Je fajn něco takového si uvědomit v našem neustále se měnícím světě, nebo ne?



Někdy dojde i na úplně regulérní větší povídku. Je pravda, že pro rozsáhlejší texty není blog zrovna ideálním místem. Ale sem tam se snad nad takovým "literárním pokleskem" dá přimhouřit oko:



Prózu, poezii a dokonce i reportáže jsem psával i v předblogovém období. Svébytnou formou, které jsem se začal věnovat až v posledních třech letech, je ale haiku. Dnes už tady na blogu patří skoro k tradici a já rád okořením tento pětiletý blogový výběr i jednou ukázkou toho nejkratšího, co je zde k vidění. Žádné velké formální experimenty, ale sedmnáctislabiková klasika:



Velké vzedmutí zájmu o tento blog bylo spojené s mým putováním po Japonsku, kdy jsem se snažil pokud možno každý den zásobovat své čtenáře novými informacemi a fotkami z ne úplně běžně navštěvovaného koutu světa. Jako ukázku přikládám zážitky z ostrova Kjúšú a výletu do oblasti kráteru Aso. Sada reportáží nakonec dala vznik "elektronické knížce" V kůži Čekodžina, kterou si nechalo zaslat kolem tří stovek zájemců. Je ovšem elektronická, a tedy je na skladě pořád; pokud byste měli ještě zájem, stačí napsat a pošlu vám pdf soubor mailem.



Zdejší návštěvníci dobře vědí, že rád fotím a rád experimentuji s dlouhými expozicemi - především v infračervené části spektra. Ve fotočláncích tak měli moji čtenáři například možnost si prohlédnout většinu fotografií, které se nakonec objevily na mé loňské výstavě, "v předtermínu". V následujícím článku je několik fotek z dovolené, kterou jsem v roce 2012 strávil v lázních Dolní Lipová u Jeseníku:



Tak to bylo dnešních deset tipů na články z teď již pětileté historie blogu. Pro dnešek to zcela jistě bohatě stačí a uvidíme - třeba se zase někdy vypravíme na cestu proti proudu času do blogového pravěku.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.