O neúplné encyklopedii

Tak nám paní Müllerová zase jednou opakovali v televizi Amadea, proslulý Formanův film, pro který mám odedávna slabost a považuji ho za jeden z nejlepších filmů, které byly kdy (kde, kým) natočeny. O filmu samotném možná někdy jindy, tentokrát pouze poznamenám, že jsem se rozhodl - usínaje, protože film končil v duchu dobré tradice České televize až po půl druhé v noci, což je pro běžné zaměstnance optimální, protože se aspoň zbytečně nezdržují spánkem - zjistit něco o různých Amadeích ve své skvělé dvacetidílné encyklopedii. Amadeus - to je od A, a tuto oblast ještě moje encyklopedie pokrývá. Po vydání čtyř dílů totiž encyklopedie zkrachovala a zbylých šestnáct dílů si tak můžu jenom představovat. Ale slova začínající na A jsou hned v prvním dílu, takže si o Amadeích pěkně počtu.

Ráno jsem se probudil nejen nevrle, jako obyčejně, ale i nějak obolavěle. Znáte to, to jsou ty stavy, kdy člověka bolí tělo takovým způsobem, že to nemoc ještě není, ale zdraví už zdaleka také ne. Hlava od rána bolí a je důvodné podezření, že bude bolet až do večera, večer víc. Za krkem vám sedí neznámé těžké zvíře, které nejde shodit a není vidět v zrcadle (upír?). A do toho návdavkem bolebřich a střevokruč ústící ve stav, kterému Slováci říkají hnačka (odvozeno od slova hnáti) a my Češi mu říkáme jinak (odvozeno od jiného slova).

Uvězněn v místnosti, která je sice primárně určena k jiným činnostem, než ke čtení, sahám většinou po knize, často právě po encyklopedii, protože tu můžete otevřít kdekoli a pokračovat v četbě, aniž jste nějak vázáni tím, kam jste se dočetli včera, a aniž byste si museli pamatovat předchozí děj. Můj poslední čtvrtý předkrachový díl končí slovy začínajícími na ERB, takže o Karlovi Jaromírovi se ještě dočtu, ale už se třeba nedozvím, co přesně znamená slovo ercbaba, jímž jeden můj známý častoval ženy, které mu z nějakého důvodu nebyly sympatické.

A já zjišťuji, že existoval Amadeus I. a Amadeus VI., přičemž je téměř jisté, že existovali i další Amadeové s dalšími čísly, ale ti v castingu na účast v encyklopedii neuspěli. Přesně tomu nerozumím, protože třeba o Amadeovi I. se píše, že se mu nepodařilo stabilizovat vnitropolitické poměry v zemi španělské, což bych nepovažoval za kdovíjaký úspěch. Je nejspíš vyhrazeno korunovaným hlavám, aby se do encyklopedií mohli kvalifikovat i tím, co se jim nepodařilo, zatímco my, plebejci, se musíme pořádně ohánět, aby si na nás editor vzpomněl. Překvapivě ovšem uspělo australské jezero Amadeus, které díky tomu, že nemá žádný číselný dovětek, dokonce oba krále v pořadí předběhlo. O Wolfgangu Amadeovi samozřejmě ani slovo, protože o tom měla být zmínka až na začátku 13. dílu, kde bychom za normálních okolností mohli očekávat písmeno M.

No a protože rozpaky mých střev pokračovaly, dočetl jsem se i co je to ankylóza, proti čemu se užívají antiseptika, kde leží Ajacaru a koho svrhl Aratos ze Sikyonu. A taky o Avignonském mostě, z jehož původních 22 pilířů zbyly jen čtyři (jak jsem kdysi osobně zkontroloval a navíc zjistil, že se tam v rozporu se známým francouzským popěvkem moc netančí), podobně jako je to u mých svazků encyklopedie. I tak tento most navštěvují tisíce lidí, romanticky si představují, jak by asi musel být krásný, kdyby byl kompletní.

Přestávám být tedy smutně bolestínský, zkouším svistem optimistických myšlenek přehlušit lomoz vnitřností a pokouším se romanticky si představit, že přede mnou nejsou čtyři knihy, ale dvacet a já se mohu svobodně dočíst i o Wolfgangu Amadeovi, i o Miloši Formanovi, ano - dokonce i o ercbabách, budu-li chtít.