O setkání s jarem

Dnes ráno jsem po dlouhém období sněhu a mrazů vyšel z domu a potkal jsem Jaro. Jaro se na mne zamračilo a povídá zhurta: "Už máš zaplacený daně? Nemáš, co? Ani na příští rok ne!" Je vidět, že se Jaro přes zimu v domácím vězení často dívalo na televizi. Je pohublé, sotva se vypotácelo ze dveří, má hluboko vpadlé načervenalé oči, ještě trochu kašle a mluví z cesty, ale to je jen přechodná indispozice, ono se to na čerstvém povětří, doufejme, rychle zlepší.

"Od letoška je to jednodušší," povídá mi Jaro. "Formulář má sice pořád stejnou selecí barvu, ale letos se uplatňuje jednotná sazba." Je vidět, že přes zimu Jaro v domácím vězení i hodně četlo. "To když nedávali nic pořádnýho v telce. Celý den se na to nedá koukat, to bych zblblo," dodalo omluvně, když vidělo, o čem přemýšlím.

Zvláštní, vždycky jsem si představoval Jaro romantičtější, vznešenější, éteričtější. Prostě méně plebejské. Teď tady přede mnou sedí na lavičce shrbené, nastydlé a nadává, že by ještě spalo. Chybí jen láhev v papírovém pytlíku. Jaro popotáhlo nosem a smutně řeklo: "Ach jo, ještě to není úplně OK. Ale já se zvetim, věř mi!"

Nebylo by lepší, kdyby si Jaro šlo ještě chvilku lehnout? pomyslel jsem si. Nebo kdyby zašlo k lékaři? Mělo by se zaléčit - copak teď, teď jsou ještě lidi klidní, to se prostě může stát , že se touhle dobou vrátí mrazy, ale až Jaro dostane z přechozené virózy pořádný zápal plic v květnu, to pak budou mít najednou všichni řečí!

Nicméně i v tomhle zbídačelém stavu se Jaro v žebříčku popularity dostalo hned za pražského primátora Pavla Béma, tzn. těsně přes žraloka z Čelistí. Naopak Zimě začaly strmě padat preference, což je podle Zimy jasný důkaz mediálního spiknutí.

"Za první tři dny nemocenský se prý už nedávají žádný peníze, povzdechlo si Jaro", takže teď už vím, proč nešlo k doktorovi. Ale já už ho moc neposlouchal, protože jsem před sebou rozevřel první opravdu jarní růžový formulář se spoustou kolonek.