středa 8. ledna 2014

Haiku notorického útěkáře

Útěk není vždy jen známkou zbabělosti. Každý útěk není jen zběsilým úprkem z epicentra našich obav namátkou do bezpečí libovolného směru. Jsou i útěky typově přesně obrácené, které nás vedou z každém okamžiku z jakéhokoli směru a z jakékoli vzdálenosti do nějakého konkrétního místa, ke kterému jsme přitahováni silami vymykajícími se popisu současnými přírodními vědami. Pak ovšem neutíkáme (ve strachu) odněkud, ale utíkáme se (v naději) někam. Tam, kde cítíme harmonii, souznění, bezpečí a nepomíjející světlo. Na této cestě není žádná skulina tak úzká, aby nešla projít i při naší zřetelné nadváze, a žádná vzdálenost tak velká, abychom během cesty propadli únavě a beznaději. A na cestu vyrazíme znovu a znovu, kolikrát bude třeba. Ovšem - co jiného čekat od útěkářských notoriků?! :-)


Haiku notorického útěkáře


Utíkám k tobě

skulinou ve vesmíru

světlem opilý.


Cesta do pravěku: Dnešním tématem cesty do blogového pravěku bude ucho. Nikoli ovšem šlavěj přeslenitá neboli babské ucho známé z Dívky na koštěti, nebude to ucho střední ani Jidášovo a nebude to dokonce ani Ucho filmové. Půjde o ucho na docela obyčejném džbánu. Takovém džbánu, se kterým se v současné nemrazivé zimě dá chodit nejen pro pivo, ale i pro příslovečnou vodu, protože česká lednová příroda se zatím proti nám nedokázala obrnit a je dosud leduprostá. Není to optimální čas pro plnohodnotný vědecký výzkum? Podrobnosti, inspiraci a hlavní výzkumné výsledky najdete v článku O džbánu s kvalitním uchem. Dnes to tedy nebude cesta po krajině plné rébusů, jinotajů a tajenek, ale cesta přímá a nekomplikovaná, dalo by se říct skoro materialistická. Ono se džbánem, který má fakt kvalitní ucho, to ani jinak nejde.

P.S.: Před pár dny jsem bilancoval nejčastěji čtené články na tomto blogu v minulém roce v textu Blogový rok 2013, ze kterého vyplynulo, že téměř každý z loňských článků si přečetlo 100 - 250 lidí, ty nejčtenější pak ještě mnohem víc. Možná by v této souvislosti stálo za zmínku, že v době svého vzniku - tedy v listopadu roku 2009 - si článek, za kterým se dnes do blogového pravěku vypravíme, přečetlo celých šest návštěvníků. Inu - rok co rok o krok pokrok! :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.