Výstava Toyen v Muzeu Kampa

Je mým ne zrovna dobrým zvykem chodit na zajímavé dlouhodobé výstavy úplně na poslední chvíli. Přestože taková výstava trvá několik měsíců či třeba půl roku a já jsem od začátku pevně rozhodnutý ji navštívit, vždy si říkám, že je dost času, tak dlouho, až už skoro žádný čas nezbývá. Stejným způsobem jsem si celý podzim říkal, že určitě zajdu na výstavu své oblíbené malířky Toyen, až jsem ke svému úděsu zjistil, že jsou Vánoce, pak silvestr a výstava končí už v neděli 3. ledna. No uznejte - takový podraz!

Přestože na mne pravidelně začátkem ledna padá splín a já tyto dny většinou trávím zalezlý v teple domácího brlohu čtením knížek, které jsem částečně dostal a částečně si sám nadělil k Vánocům, tentokrát jsem se tedy v sobotu 2. ledna odhodlal zákoutí s vánočním stromečkem opustit a vypravit se do Prahy na Kampu, kde v Muzeu Kampa právě měla pomalu končit výstava s názvem Toyen - Vidím, neboť je noc.

 

Fotohádanka č.22

Opět jsem pro vás po několikaměsíční prodlevě připravil malou fotohádanku, už dvaadvacátou z dlouhodobé série. A protože jste z předchozích fotohádanek už zvyklí dostat malou nápovědu, ani dnes nebudou u fotky chybět populární "indicie otce Fourata".

 

Nedělní miniglosy č.342

Po krátké vánoční přestávce vás jednočlenná redakce Nedělních miniglos vítá znovu "na palubě" tradičního týdeníku i v novém roce 2016 a těší se, že se budeme opět každou neděli potkávat nad vybranými domácími i světovými událostmi, na které se budeme dívat s nadhledem a s citem pro jejich svérázný absurdní půvab. Tak když je ten nový rok, přidáme dnes k tradičním pěti jednu miniglosu navrch jako novoroční bonus :-).

České televizní stanice požadují rozšířit po vzoru obchodních domů období televizních Vánoc i na listopad a na říjen, protože se jim už do programu nevejdou všechny pohádky. Celkem se letos odvysílalo několik stovek filmových a televizních pohádek a to ještě do celkového počtu nepočítáme zpravodajské a publicistické pořady, které by si to často zasloužily.

Co pro mne bylo důležité v roce 2015?

V posledních dvou letech jsem vždy začínal svůj nový blogový rok malou a nesourodou bilancí roku právě uplynulého, takže pro letošek si to už dovolím považovat za tradici. Ono není na škodu na chvilku zařadit zpětný chod a proletět se krátce nad tím, co vše se odehrálo a co z toho se ukázalo být v něčem důležité. Jako obyčejně se zařídím čistě podle svého úhlu pohledu: V tomto článku se tedy nebudu zaobírat ani politickou situací, ani děním ve společnosti, odstíním dokonce i vše, co se týká uprchlické krize a jiných témat hýbajících společností a médii. A ani dnes, jak už je na tomto blogu dobrým zvykem, se nebudu zabývat svou prací, protože témat už je tady na výběr i bez toho dost.

Letos se mi splnilo jedno veliké přání z posledních let, přání, kvůli kterému mi stálo za to - i jako emeritnímu racionálnímu přírodovědci - zapřáhnout jakoukoli nadpřirozenou sílu, která nebyla dostatečně ostražitá a nezdrhla mi včas z dohledu, ať už to byly síly z domácí křesťanské zahrádky nebo mocní duchové z vrcholku Fujisan. Tohle splněné přání mi přineslo neobyčejné porce radosti, která není jen krátkodechá a přechodná, ale trvá a zatím to vypadá, že - jako v pohádce - čím více se jí lidem (včetně mne) rozdá, tím více jí v ranečku ještě zbývá. Tohle splněné přání asi nejzásadnějším způsobem ovlivnilo můj minulý rok, přestože ani to možná není úplně racionální, ale přece svoje báječně splněná přání nebudu kádrovat podle původu a podle toho, jak mi (pří)sluší, že?

 

Silvestrovské haiku s malým přáním

... anebo malé přání se silvestrovským haiku, jak kdo chcete.

Vždycky si říkám, co vede lidi k silvestrovskému veselí. Byli tak nespokojení se starým rokem, že se toho nového už nemohou dočkat? Nebo z něj byli naopak tak nadšeni, že vzývají své bohy, aby ten nový byl podobný? Anebo je to jen prosté těšení se na něco nového, čistého, co dosud nemělo příležitost se zdiskreditovat, a proto s tím můžeme spojit své naděje, asi jako když se objeví v záběru kamer noví politici, které ještě veřejnost nestihla začít nenávidět?

Letopočet každopádně přecvakne na vyšší číslo a vybízí tím i k určité bilanci toho, co se právě uzavřelo. Jaký byl vlastně ten rok? Přinesl možná nesnesitelně hluchá a na pohled bezvýchodná období, ale třeba nabídl i radost dosud nepoznaného druhu, tak intenzivní jako dosud žádný z jeho předchůdců. Perličky obojího se, myslím, najdou v každém roce, jen bývají různě velké. A je jen na nás, která z obou tváří se pohodlněji usadí v našich vzpomínkách.

 

Můj první "papírový" fejeton

Nebudu lhát a z falešné skromnosti nadále tajit své dosud dovedně skrývané ambice: Vždycky jsem si říkal, že by bylo úžasné, kdyby někdy někdo projevil zájem o některý z mých četných blogových textů, kontaktoval mne a řekl mi něco v tom smyslu, že ho můj článek nadchnul natolik, že prostě už nemůže nadále odolávat obrovskému pokušení můj text otisknout ve svém časopise. Nevím proč, ale papírová podoba písmenek tvořících text - přes svou vysokou hořlavost - budí i v elektronické éře u částečných staromilců mého typu pocit větší trvanlivosti, než elektronický soubor sestávající z jakkoli dovedně poskládaných nul a jedniček. Navíc je důvodné podezření, že by si tištěnou podobu článku mohlo přečíst více očí než objeví-li se článek v nekonečném oceánu internetu, kde je jiných lákadel víc než dost, a nebude-li očí přímo více, alespoň by to mohly být jiné oči, než se tradičně dostávají k mým blogovým textům.

 

Mé páté malostranské narozeniny

Jak místní blogoví štamgasti dávno vědí, protože to opakuji každý rok, vánoční svátky pro mne začínají tradičně už 22. prosince večer, protože v tu dobu slavím své - tentokrát již páté - "volitelné narozeniny". Narozeniny sice ne oficiálně potvrzené v dokladu totožnosti a akceptované úřady, ale přitom do mé totožnosti zasahující stejně zásadně jako moje skutečné narození. Narození je vždy začátkem a já ten svůj začátek od těchto svých neoficiálních ale o to skutečnějších narozenin skutečně odvozuji, byť přes jeho hranici ke mně tlumeně ve vzpomínkách doléhají i některé ozvy dřívějšího světa. Většina z toho, co je pro mne dnes podstatné, se ale "narodila" právě před pěti lety a já jsem moc rád, že na rozdíl od svého skutečného narození jsem byl při tom druhém plnohodnotně přítomen a pamatuju si ho, což se o tom prvním narození (aspoň ve vědomé rovině, protože má fyzická přítomnost je nezpochybnitelná :-)) říct nedá.

 

Nedělní miniglosy č.341

Mediální pozdvižení vyvolala skutečnost, že prezident Zeman pozval na tradiční novoroční oběd premiéra Sobotku bez manželky. Politologové se tak dlouho dohadovali, jestli je to z čisté osobní zášti nebo naopak kvůli tomu, že Zeman je gentleman, který nechce vystavit jemnocit opravdových dam zkoušce ostré výměny názorů plné silných slov, až se nakonec ukázalo, že vše popletl vrchní hradní ceremoniář Jindřich Forejt, který už se natolik vžil do svého vytouženého postavení velvyslance ve Vatikánu, že s manželkami při podobných společenských událostech automaticky přestal počítat.

----------------------

Po zákazu používání vybraných chemikálií nezletilými studenty při chemických pokusech zvažuje česká vláda omezit nezletilcům i nákup sýrů. Podle mluvčího ministerstva zemědělství se bohužel s touto skutečností nedá nic dělat, protože uvedené typy mléčných výrobků - jak několik ministerských úředníků kdesi zaslechlo - mohou nejspíš podobně jako školní chemické laboratoře obsahovat nebezpečnou kyselinu sýrovou. Ze stejného důvodu je v ohrožení i případná účast osob mladších 18 let na čerstvě zahájených mírových jednáních o budoucnosti Sýrie, jejichž přijetí válčícími stranami je zatím také spíše kyselé.

 

Arabeska

Je zajímavé, co vše může být arabeskou: Máme-li náladu prozaickou, můžeme napsat cosi podobající se povídce, máme-li právě náladu hudební, můžeme zkomponovat nebo aspoň zahrát drobnou svižnou skladbičku. Máme-li nutkání tančit, můžeme spočinout v ladné baletní póze. Chceme-li někoho zahrnout květinami, můžeme je rozprostřít do příslušného orientálního vzoru. Ale co když máme právě náladu spíše poetickou? Obávám se, že v takový okamžik nám nezbyde nic jiného, než utéct do říše "řeči mírně vázané", kde se - jak věřím - arabeska taky může skoro plnohodnotně uplatnit :-).

Arabeska

Do dlaní chytám proud

.....................svých mlčenlivých stesků

a přetvářím ho v něžnou arabesku.

Protože však v tanci nejsem příliš zběhlý,

zapíšu ji do slov, vět a tónů

a mí andělé ji zatančí

.....................na špičce tvé jehly.

Někdy trochu matně, jindy v plném lesku,

hraji tuhle staronovou arabesku,

její slova, tóny, dotyky a věty,

na zvonkohru z láskyplných zvonů.

I když představit si to jde jenom těžce,

téhle skromné usměvavé arabesce

v pokoře se klaní

arabské minarety

jak básník

..........před svou paní :-).

Nedělní miniglosy č.340

Mezi švýcarskými bankovními lupiči je při přepadeních aktuálně nejpopulárnější maska Miloslava Ransdorfa. Na popud svého silně levicového křídla hodlá o změně tradiční masky Guye Fawkese za Ransdorfovu hlasovat i mezinárodní hnutí Anonymous, které Ransdorfa na základě nových informací švýcarské prokuratury považuje za většího rebela, nehledě na to, že je fyzicky mnohem krásnější.

----------------------

V souvislosti s projednáváním zákonných norem o zákazu kouření v restauracích a odhadovanou výší pokut za porušení těchto ustanovení, požádala Kancelář prezidenta republiky o navýšení svého rozpočtu nejméně o 35 miliónů korun.

 

Domenico Scarlatti: Sonáta h-moll K.27

První klavírní skladbou vyvěšenou na tomto blogu, byla letos v létě Bachova Chaconne v klavírní úpravě Ferrucia Busoniho, kterou jsem si troufl zveřejnit až po roce a půl celkem pravidelného cvičení. Tentokrát jsem si vybral něco úplně jiného: Jednak jsem chtěl nacvičit něco méně mohutného, co jde zvládnout za kratší dobu, jednak jsem musel chtě nechtě trochu ubrat na "výbušnosti", protože jsem si v mezidobí uhnal chronické problémy s lokty, takže jsem od expresívního sedmnáctiminutového poloromantického "mamuta" přešel k něčemu, kde lokty nehrajou tak velkou roli, protož většinu musí zvládnout prsty.

Když jsem byl začátkem října v Řecku, připomněl jsem si náhodou na internetu jednu Scarlattiho sonátu, kterou jsem kdysi před mnoha lety slyšel v televizním pořadu o historii klavíru v podání fenomenálního klavíristy Michelangeliho. Ani nevím proč, ale zapsala se mi tehdy do paměti a častokrát jsem si ji pak v hlavě přehrával. V dalších letech jsem si pak cíleně sháněl její různé nahrávky a můžu říct, že jsem snad ještě nikdy neslyšel tak různorodé interpretace - od superrychlých po extrémně pomalé, s naprosto odlišnou dynamikou, i se změnami oproti notovému záznamu. A představoval jsem si, jak bych asi tuhle sonátu hrál já, kdybych to ovšem uměl. Po dlouhých létech jsem si právě v Řecku řekl, že když jsem zvládnul nepoměrně složitější věc, takovou "drobnost" bych mohl do Vánoc stačit :-). Dnes předkládám výsledek své nepříliš usilovné měsíční práce jako malý předvánoční dárek pro zdejší návštěvníky.

 

O viagernících a jiných vykucích

Vždycky mám radost, když se některý z čtenářů svým komentářem vrátí ke staršímu článku. I proto neustále odolávám pokušení uzavřít komentáře u asi patnácti článků, které si jacísi holandští roboti z neznámých důvodů vybrali (kruciš, je tenhle robot životný nebo neživotný?), aby na ně čas od času uspořádali organizované nájezdy s reklamou na viagru a další životabudiče. Když jsem chtěl - poučen mafiánskými filmy - aby mi blog.cz proti těmto nezvaným hostům poskytl ochranu, dozvěděl jsem se, že přece mohu u napadaných článků uzavřít komentáře a každý holandský robot pak ostrouhá a z mých stránek odejde s nepořízenou. No, nevím, myslím, že je to názor dost podceňující robotický intelekt, protože článků je na mém blogu na výběr ještě dost a oni mi přece chtějí jen dopřát splnění mých dosud netušených přání a vůbec celosvětové dobro přesně podle "šedesátkového" hesla "make love, not war".

Užuž nad tím zaslepením komentářů občas uvažuji, ale nakonec si přece jen vždycky řeknu: Co kdyby právě takový článek chtěl okomentovat nějaký nadšený návštěvník, moje obdivovaná a zásadně nekomentující múza nebo aspoň - měl bych být skromný - normální "nerobot"? Přece nedopustím, aby zlovolní roboti - podobně jako v jiných ohledech třeba zlovolní teroristé - ovlivňovali můj život natolik, abych se podřizoval právě jejich pravidlům! A tak komentáře neuzavírám, ale poctivě roboty blokuji a jejich zablokované komentáře s reklamou na různé levné modré, žluté či fialově puntíkaté pilulky vytrvale mažu s vírou, že můj tichý trpělivý odboj třeba nakonec roboty unaví a oni se natrvalo vrátí na břehy svých překrásných grachtů.

 

Nedělní miniglosy č.339

Komunistický europoslanec Miloslav Ransdorf byl zadržen ve Švýcarsku, kde se údajně pokoušel vybrat v jedné z bank větší částku peněz. Nedělní miniglosy se z dobře informovaného zdroje dozvěděly, že výběr z účtu byl ale jištěný jedním velmi silným a bezpečným komunistickým heslem, které ovšem politik během 11 let v Evropském parlamentu bohužel zapomněl, a když se pokusil heslo nahradit jedním ze svých oblíbených komplikovaných citátů ve švýcarské němčině, bankovní úředníci po několika minutách pro jistotu přivolali policejní hlídku. Podle policejních a bankovních expertů může být Ransdorfova role přece jen trochu jiná než tomu v podobných případech bývá, takže se spekuluje, že europoslanec v případu figuruje jako tzv. rudý kůň.

 

Michael Žantovský: Havel

Nejsem zrovna čtenářem, který by po večerech běžně louskal tlusté biografie slavných osobností. Jednak nevzývám žádné idoly, kterým bych se rád podobal, jednak to s tou slávou obecně bývá všelijaké, protože sláva je ženština povětrná a své milce ráda střídá. Když jsem ale zjistil, že Michael Žantovský, který pro mne kdysi svými překlady i vlastními texty "objevil" Woodyho Allena a kterého si z řady důvodů vážím, sepsal knihu o Václavu Havlovi, tedy o postavě, která je pro mne sympaticky nejednoznačná a v mnoha ohledech pozoruhodná, řekl jsem si, že možná na přečtení takové tlusté knihy (víc než 500 stran tohoto typu textu rozhodně není malá porce) nastal ten správný čas. Knihu jsem si koupil a po návratu z dovolené v Řecku přišla na řadu.

Musím říct, že nejde o text, který by se četl úplně jedním dechem, ostatně k určité dýchavičnosti ho předurčuje žánr. Čtenáři nejsou zrovna hnáni kupředu napínavými zákrutami děje, ani se netěší na překvapivé rozuzlení; vše je předurčeno skutečným životem, který se již v případě Václava Havla uzavřel a mnohé je o něm známo z děl jeho jiných živopisců (Kriseová, Kaiser, Keane, etc.). Je ale pravda, že právě Michael Žantovský dokáže dobře udržet proporci informací (ne nadarmo patřil dlouho k nejbližším Havlovým spolupracovníkům), jejich interpretace (ne nadarmo vystudoval psychologii) i citace z různorodých zdrojů (ne nadarmo se - byť až po dopsání knihy - stal ředitelem Knihovny Václava Havla).

 

Nedělní miniglosy č.338

Poté, co byl docent Konvička obviněn z podněcování k nenávisti vůči skupině osob kvůli svým výrokům na facebooku, prezident Miloš Zeman prohlásil, že vlastně Konvičku vůbec nezná a na demonstraci 17. listopadu se s ním setkal zcela náhodou. Aby nikdo nemohl namítat, že prezident Konvičku jakkoli protežuje, kancléř Mynář osobně vydal přísné pokyny, aby se květiny na Hradě nezalévaly konvičkou ale vždy výhradně kropáčkem.

----------------------

Americko-italská mafie nabídla městu New York ochranu před útoky teroristů. V souvislosti s tímto krokem nabídla česká policie, že v řízení u jihoafrických soudů sežene Radovanu Krejčířovi ty nejlepší advokáty.

----------------------

Šéf pařížské policie se po shlédnutí několika dílů Hříšných lidí města pražského v České televizi rozhodl, že stejně jako rada Vacátko ve stavu nouze udeří na pařížskou galerku a preventivně zadrží všechny "známé firmy". Proti tomuto tvrdému kroku však kromě mnoha dalších známých firem protestoval především Microsoft.

----------------------

Vladimír Putin vyhlásil jako reakci na sestřelení ruského bitevníku sankce proti Turecku. Nejvíce by se sankce měly dotknout dovozu tureckého medu, protože turecké hospodářství už v Rusku na mnoha místech je, takže dovážet ho není třeba.

----------------------

Podle nového nařízení proti šíření ptačí chřipky musí všichni chovatelé drůbeže zasíťovat venkovní výběhy a všechna okna. Protože ale v zákoně není přesně popsáno, o jaký typ zasíťování má jít, chovatelé opatří pro jistotu výběhy sítěmi fyzickými i datovými, takže české slepice budou moci pro telefonování a surfování na internetu využívat modernější a rychlejší datové sítě než slepice ve zbytku Evropské unie. "Nevíme, jestli je to pro Českou republiku v současné situaci zrovna výhoda," řekl Nedělním miniglosám poslanec Okamura. "Obáváme se totiž, že jakmile se tato informace rozkřikne na facebooku, stane se náš stát cílem velké migrační vlny především syrských, agfhánských a eritrejských slepic, které doposud mířily skoro výhradně do Německa."

Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste si přečíst i něco z toho, co vyšlo v Nedělních miniglosách dříve během jejich více než šestileté sedmileté historie, můžete si kromě kompletních článků v Archívu NMg přečíst na následujících odkazech tři jubilejní výběry toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách publikováno. Mimochodem, dnešní výběr doplním k následujícím odkazům již od příštího standardního vydání.

Nedělní miniglosy č.300 (výběr Nedělních miniglos z čísel 201 až 299)

Nedělní miniglosy č.200 (výběr Nedělních miniglos z čísel 101 až 199)

Nedělní miniglosy č.100 (výběr Nedělních miniglos z čísel 1 až 99)

Křest knížky Kafe a cigárko

Na divadle se tomu, myslím, říká protiúkol: škatulkově slizký Jan Přeučil má zahrát hodného prince, vampózní Vilma Cibulková šedou kancelářskou myš, Luděk Sobota kavárenského intelektuála rozprávějícího zcela vážně o problémech fenomenologie, prostě něco, co by od nich málokdo z diváků čekal. Právě tak je pro mne "protiúkolem" postavit se ve stísněném prostoru narvaném k prasknutí do dlouhé fronty lidí čekajících na jakousi celebritu, která se jim pak podepíše do zbytků knihy potrhané návalem zájemců a zkropené zbloudilou perličkou šampaňského z okamžiku slavnostního křtu doprovozeného spoustou vznešených slov. Myslím, že na podobné akci byste mne nečekali a - popravdě - já sebe taky moc ne. Ale od toho je protiúkol protiúkolem, aby ho člověk vyzkoušel, pokud pro to má dobrý důvod. No a pro mne takovým dobrým důvodem byl včerejší křest knížky Kafe a cigárko herečky a blogerky Marie Doležalové. Ostatně - komu bych se už měl přijít podívat na křest knížky, když ne člověku, na jehož blog si už dlouhé měsíce chodím číst a i po takové době mě to pořád baví.

 

Balada o očích červotočích

Když mě dnes ráno napadlo napsat v cyklu básniček pro vyspělé děti a pro dospělé se zbytky dětské duše miniaturní básničku o červotoči, říkal jsem si, jestli to má po krásné a známé "nonsensové" básničce Emanuela Frynty vůbec smysl. Na druhou stranu, kdo jiný než Čerf, který sám v praktickém životě soustavně lehce "červotočí", by to měl zkusit? No a vyšla z toho "červotočí balada" s pochmurným průběhem sice, ale - snad - s celkem optimistickým závěrem. A Jiří Wolker mi snad drobnou reflexi svého "topiče elektrárenského" v názvu básničky promine :-).

Balada o očích červotočích

Dnes se se mnou strašně točí

můj malý svět červotočí.

Namočený do fermeže

z posledních sil hryžu vleže,

chemie mi kouká z očí.

Ale neva!

Místo dřeva

pustím se teď

do klokočí.

Nedělní miniglosy č.337

Šéf baletního sboru Národního divadla varoval, že je ohrožena kvalita celé letošní baletní sezóny, protože po přesunu výroby oblíbené značky Opavia do levnějšího Polska dodává tradiční výrobce baletkám šišaté piškoty.

----------------------

Velkou pozornost vzbudil na Mezinárodním veletrhu techniky pro policii radar vyrobený ve specializované firmě v Pardubicích, který má být podle výrobce schopen vyhledat potenciální teroristy i za překážkami. "Pro takový radar budeme mít široké uplatnění především v rámci současné uprchlické krize," potvrdil šéf cizinecké policie. "Postavit ve všech objektech zeď, přes kterou pak budeme každého běžence tímto radarem zkoumat, nebude zas až takový problém."

 

Pierotův rozhoupaný sen

Někdy je haiku rovné, jako trajektorie šípu vystřeleného v úplném bezvětří na minimální vzdálenost. Jindy přešlapuje, jako by se ostýchalo přiblížit se ke svému cíli. Někdy je - byť třeba rozechvěle - odhodlané, jindy váhající, zda svých pár slabik vůbec vyslovit. Dnes je rozhoupané, snad tím čerstvým větrem, co fouká podél řek a umí rozvibrovat i konstrukce těžkých mostů. Snad mořskými vlnami, ve které se vítr umí převtělit v dotyku se zdánlivým nekonečnem. Snad neústupným střetem zemských ker, které dokáže uvést v pohyb i jindy pevnou zem. Snad o něco větším než malým množstvím polosladkého vína. Snad krásným snem sněným v houpací síti.

Pierotův rozhoupaný sen

Ve sklence vína

tančí má Kolombína

a s ní celý svět.

Čerfova houbová smaženice - model 2015

Letošní rok věru nebyl příliš bohatý na houby. Vyprahlé lesy - alespoň ty, které jsem během podzimu navštívil já - poskytly letos houbám tak kvalitní podmínky, že z nich nejspíš všechny houbové plodnice emigrovaly do zahraničí - soudím tak podle toho, že jedinou letošní houbu viditelnou pouhým okem jsem našel v Řecku. Ale nezoufejte - i přes neobyčejnou neúrodu si přijdete na své, pokud si doma připravíte pověstnou Čerfovu houbovou smaženici, na kterou zcela nezištně přikládám recept:

Vezmeme všechny houby, které během patnáctihodinové pocházky lesem najdeme, a za necelou minutu je očistíme ostrým nožem. Jakmile se nám podaří zastavit krvácení, houby opláchneme ve vlažné vodě a pod lupou je pozorně nakrájíme na plátky. Na másle osmahneme kávovou lžičku nadrobno pokrájené cibule, přidáme plátky hub a dusíme pod poklicí v náprstku asi 15 minut. Přidáme 2-3 zrníčka soli, na špičku nože (nabíráno v průvanu, který nám zároveň rozkýchá našeho křečka) mletého černého pepře a a půl zrníčka kmínu na ozdobení. Za stálého míchání zalijeme rozkvedlaným křepelčím vajíčkem a mícháme do zhoustnutí nebo do úplného odpaření.

 

Nedělní miniglosy č.336

Běženci v táboře v Drahonicích postupně ukončují svou hladovku, kterou protestovali proti svému zadržení a proti podmínkám v táboře. Částečně tomu napomohlo, když si jeden z protestujících s hrůzou přečetl v knížce popisující české vánoční zvyky, že kdo v Čechách zůstane na Štedrý den o hladu pouhého půl dne, uvidí zlaté prasátko.

----------------------

Fond na splácení státního dluhu, který založil a i ze svých prostředků dotuje český prezident Miloš Zeman, podle informací z Hradu brzy změní svůj hlavní účel. "Protože státní dluh bude díky neustálé pilné práci ministra financí - alespoň podle jeho vlastních slov - brzy umořen i bez prezidentových peněz, můžeme dosavadní prostředky z fondu věnovat na jiné užitečné účely, i když je zřejmé, že v porovnání s tím, kolik prostředků by bylo opravdu zapotřebí, je současných několik málo miliónů korun jen malé a spíše symbolické gesto," řekl Nedělním miniglosám hradní mluvčí. "Se změnou účelu bude pochopitelně mírně upřesněný i název fondu, který se bude nově jmenovat Fond na splácení pokut za kouření na místech, kde je to zakázáno."

 

Z japonského fotoarchívu 4 - Hokkaidó

Opět po dlouhých čtyřech měsících dnes spolu nakoukneme do mého bohatého japonského fotoarchívu a prohlédneme si další desítku dosud na blogu v této podobě nepublikovaných fotografií. Vím, naposledy, když jsme společně prošli tisícovku schodů skalního chrámového komplexu Yamadera, jsem na konci slíbil výlet do hlubokého lesa severního Honshu, ale o fotky odtud vás rozhodně neokradu, jen Hokkaidó ve frontě prostě předběhlo, to se zcela výjimečně nebo omylem může stát dokonce i v pravidla uctívajícím Japonsku :-).

Šestidenní návštěva Hokkaidó byla v minulém roce důvodem, proč jsem cestoval do Japonska ve vrcholném létě. Přece jen - jde o nejsevernější oblast Japonska a i když na Honshu právě panovala velká vedra, na Hokkaidó přišla na jedno odpoledne dokonce ke slovu teplá bunda. Docela si dovedu představit, že vždy v zimě se severní ostrov změní doslova ve sněhové království, kde se sníh měřívá spíše v metrech než v centimetrech. Zatím si dovolím z kolekce výletů po nejsevernějším japonském ostrově vyjmout "Pekelné údolí", které si v budoucnu zaslouží zvlášní "archívní návštěvu".

Růže

Ze svých vzdušných zámků

místo nebe

...............pozoruji zemi.

Všechny hvězdy

poschovávaly se mi

do jediné usměvavé růže

...............s malým poupětem.

Kapka rosy

...............z jejich vonných lístků

k žití postačí mi;

občas vyměním ji

...............za své neumělé rýmy.

Bezhvězdný svět,

ač o pozornost prosí,

už je pro mne rázem

...............jen vesmírný prach.

Že z té velké výšky

...............jednou spadnu na zem?

Z toho dnes už dávno

nemám žádný strach.

Nedělní miniglosy č.335

Žokej Josef Váňa chce v následujících senátních volbách kandidovat na Karlovarsku do Senátu. Podle orientačních průzkumů rozhodně není bez šance na vítězství, záleží na tom, s jakým nadšením vzhledem k jeho profesi přijmou karlovarští voliči tradiční stranické rozdávání a ochutnávání koblih.

----------------------

Číslování pilířů českého penzijního systému nejspíš ani nadále nebude postupné, ale bude připomínat spíš číslování v sérii Hvězdné války. "Když jsme po prvním a třetím pilíři zprovoznili pilíř druhý, mysleli jsme, že to bude jediné vykolejení z jednoduché číselné řady," řekl nám jeden z autorů postupně rušeného druhého pilíře. "Podle toho, jak chaoticky penzijní reforma probíhá, se dá čekat, že další na řadě bude šestý pilíř, zatímco druhý pilíř, který vzala politická povodeň, již nebude nikdy obnoven." Nedělní miniglosy soudí, že v politice je samozřejmě možné všechno a opravdu do tuhého začne jít až v okamžiku, kdy autoři úprav v penzijním systému budou pověřeni rekonstrukcí Karlova mostu.

 

Pramička na listopadové Berounce

Minulou neděli jsem se rozhodl, že si na pondělí vezmu volno, protože bylo na listopad naprosto neuvěřitelné počasí. Lehce po poledni jsem vyrazil do neobyčejně slunečného dne, jako obyčejně jsem popadl do jedné ruky stativ, do druhé foťák a na záda další objektivy a filtry, a vyrazil jsem k řece s cílem udělat aspoň jednu zajímavou fotku do nově zakládaného cyklu Tváře Berounky. Na mém fotowebu www.petrvapenik.cz tento cyklus ještě nenajdete, ale část fotek, které do něj budou patřit, je už dnes k vidění v jiných existujících cyklech.

Šel jsem nazdařbůh kolem řeky a v hlavě jsem si spřádal ideální plán: Chtělo by to nějaké místo, kde je u břehu řeky "zaparkovaná" pramička, daleký rozhled, na hladině plují čerstvě spadlé listy, které budou dělat při přiměřeně dlouhé expozici výraznou stopu, no a nejlíp by měly ještě u břehu fungovat vířivé proudy nebo aspoň boční vítr, aby ta světelná stopa po listech na fotce zatáčela a tvořila viditelné křivky. No, prostě asi takový plán, jako když přijdete na louku a naplánujete si, že na ní do dvaceti minut dosedne přistávací modul Sojuz. Ne, že by se to nemohlo stát, ale ta pravděpodobnost...

O stromech se zálibou v abstraktním umění

Od té doby, co jsem propadl dnes už zcela nezvláštní zálibě ve fotografování, se domnívám, že většina vzrostlých stromů má opravdu zvláštní zálibu v abstraktním výtvarném umění. Strom s touto zálibou nenalákáte na jelena v říji vyvedeného v pastelových barvách ani na romantický západ slunce nad Pražským hradem, ani ho neohromíte do detailu věrnou vytetovanou podobiznou Ramba. Takový strom vyznává modernu, úspornost ve vyjádření, pracuje s tvarem, který pouze na první pohled nic neznamená, s obrysem myšlenky, s linií naznačující složitou cestu světem, i když se může zdát, že strom má na rozdíl od člověka svoji cestu nudně předurčenu od okamžiku zakořenění.

Strom se zálibou v abstrakci nepotěšíte, když mu přinesete ukázat dokonalý fotoobraz Slavíčkův, ale když mu v knížce nalistujete něco od Kandinského, jeho listoví jenom zašumí blahem. Nad sebelepšími impresionisty jen rozpačitě pokrčí větvemi, ale nějaká ta Kupkova barevná fuga uvede strom doslova do tranzu. Ale takových lidí, kteří by modernističtěji zaměřeným stromům nosili ukazovat abstraktní umělecká díla bohužel není moc, a tak si stromy musejí vystačit s vlastní tvorbou. Ta je ovšem mimořádně bohatá, světové galerie (natož ta česká) mohou jen tiše závidět.

Nedělní miniglosy č.334

František Ringo Čech, který byl ku příležitosti výročí založení Československa oceněn svým přítelem, prezidentem Zemanem, státním vyznamenáním za zásluhy o stát, uvedl, že je pro něj ocenění obrovským zadostiučiněním, vzpruhou a inspirací do dalších uměleckých a státozáslužných aktivit. Potlesk účastníků slanostního aktu při dekorování ho například inspiroval k tomu, aby namaloval nový zcela originální obraz Zvířátka obdivují Františka Ringo Čecha.

----------------------

Podle mluvčího Ministerstva kultury bude v čínské státní televizi uveden velký revuální pořad lákající milióny Číňanů do České republiky. Pořad má být podle dosud jen kusých a utajovaných informací tak kvalitní, že diváci prostě neodolají a při první příležitosti si zamluví letenku do Prahy. "Předpokládáme, že Česká republika obrovský nápor miliónů čínských turistů zvládne," uvedl pro Nedělní miniglosy policejní prezident, "ale pro jistotu hodláme vyčlenit pro podporu této vlny některé útvary původně určené pro práci s nelegálními běženci." Policisté již mají podrobný metodický návod, jak čínské turisty a bohaté investory od blízkovýchodních uprchlíků rozeznat. "Věříme, že pro policisty v terénu nebudou poněkud rozdílné pokyny pro práci s oběma skupinami představovat velké problémy, ale pro jistotu budeme vážené čínské návštěvníky předem informovat, že zabavení jejich mobilního telefonu policisty je jen tradiční způsob vítání zahraničních hostů v naší zemi, uplatňovaný už od dob Karla IV."

Za fotkami a za sluncem do Tater

Od té doby, co jsem si sám vyzkoušel, co obnáší uspořádat si fotografickou výstavu, se netajím tím, že když někdo z mých blogových či jiných známých někde bude vystavovat své fotografie na místě z Prahy aspoň trochu dostupném, s velkou chutí se přijedu podívat. Jednak mě moc zajímá, jak se s takovou výzvou vypořádal, jednak rád vidím originály fotek, protože s těmi se malé reprodukce na počítačové obrazovce opravdu nemohou srovnávat. Proto když se v létě ozvala Ľudka Gregušová, na jejíž pozoruhodné fotky se na blogu chodím rád dívat už pěkných pár let, měl jsem první možnost své slovo naplnit v praxi. Co na tom, že fotovýstava se konala v Podtatranskej knižnici v Popradu. Vždyť Poprad je z Prahy skoro za rohem a existuje docela časté přímé spojení.

 

Lenochodí hrátky

Do kolekce odlehčených rýmovaček pro děti, které tvoří větší část zdejší rubriky Miniatury (posledním příspěvkem byla "závažná kosmologická studie" Stručná historie povidlového času), přibývá dnes další, již celkově čtrnáctý kousek (a šestý, který je k přečtení na zdejším blogu), tentokrát opět inspirovaný zvířaty. Věřím, že jako rodák z Domažlic si můžu malou rýmovačku o lenoChodech dovolit, aniž by mi při cestě do rodného města hrozila inzultace od domorodců :-).

Lenochodí hrátky

Každou chvíli někde báchorka se zrodí,

třeba že na řece Leně žijí Lenochodi.

Je to díky zázraku

.....................či náhodě,

že v těch místech Lenochodi chodí

.......................................po vodě?

Nedivím se pak své tetě Leně,

že se tváří trochu rozčileně:

Tvrdila mi totiž hrdě vloni,

že Lenochodi jmenují se

..............................po ní.

Škoda, že ne sloni! :-)

dodatek pro dospěláky...:

V domnění, že snad tam najdu shodu,

v Domažlicích zeptal jsem se

....................................Chodů.

Každý pravověrný Chod vám ovšem poví,

že LenoChod jmenuje se

..........................po Johnu Lennonovi.

Nedělní miniglosy č.333

Máme tu dnes sice nejubilejní, ale přesto docela sympatické vydání číslo 333. Napadá mne díky jazykolamné říkance, jaké nadšení by asi zavládlo mezi "sběrači kovů", kdyby někde existovalo "třistatřiatřicet stříbrných střech; myslím, že než by hasiči vyjeli se svými stříbrnými stříkačkami, nebylo by přes co stříkat. Samozřejmě mi to nedá, aby se dnešní "nejubileum" neobjevilo i ve výčtu glos, tak přeji všem příjemné počtení a budu se těšit, že jako čtenáři Nedělním miniglosám zůstanete věrní i pro další čísla, i když třeba nebudou tak hezká na pohled a půjdou snadněji vyslovit :-).