Když mě dnes ráno napadlo napsat v cyklu básniček pro vyspělé děti a pro dospělé se zbytky dětské duše miniaturní básničku o červotoči, říkal jsem si, jestli to má po krásné a známé "nonsensové" básničce Emanuela Frynty vůbec smysl. Na druhou stranu, kdo jiný než Čerf, který sám v praktickém životě soustavně lehce "červotočí", by to měl zkusit? No a vyšla z toho "červotočí balada" s pochmurným průběhem sice, ale - snad - s celkem optimistickým závěrem. A Jiří Wolker mi snad drobnou reflexi svého "topiče elektrárenského" v názvu básničky promine :-).
Balada o očích červotočích
Dnes se se mnou strašně točí
můj malý svět červotočí.
Namočený do fermeže
z posledních sil hryžu vleže,
chemie mi kouká z očí.
Ale neva!
Místo dřeva
pustím se teď
do klokočí.
Jízdenka na cestu do pravěku: Letos jsem zjistil, že existují-li náležité překážky, není třeba slavit 17. listopad zrovna sedmnáctého a je otázkou, jestli to vůbec musí být v listopadu. Studenti oslavili 17. listopad až 22. listopadu, když o státním svátku narazili na prezidentskou ochranku. Tedy já si můžu svobodně připomenout toto datum a svátek, který je s ním spojený, pět let starým článkem O chvále prvních sněhových vloček i s více než týdenním zpožděním, proč ne? Ostatně, kdo tyhle dějinné milníky nerad, může brát tento článek jako obecnější zamyšlení, které s historií nemusí mít vůbec nic společného, a druhý plán textu nevnímat; o politice v něm vlastně nepadne ani jediné slovo. Myslím ale, že by to byla škoda :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.